Základy etikety I. – vztahy v důchodu

Kdy, jak představovat

Nemusíme se představovat kdekoliv, kde je shromážděn větší počet lidí. Nepředstavujeme se svému sousedovi ve vlaku, v autobuse, v divadle, kině, na výstavě. Nepředstavujeme se ani, přisedneme-li k částečné obsazenému stolu v restauraci, v kavárně, l když v těchto situacích prohodíme několik zdvořilostních vět. Právě tak, žádáme-li někoho o informaci, pomůžeme-li někomu (se zavazadlem, nabídnutím ohně apod.) není představení ani z jedné strany nutné.

Naproti tomu je nezbytně nutné představit se při úředním či pracovním jednání a chceme-li na veřejnosti oslovit obecně známou osobu. Je vhodné se představit dámě při tanci; jestliže ji muž vyzve k tanci několikrát, stává se představení nezbytností. Je dobré si zapamatovat, že každému hlubšímu zájmu o druhou osobu by představování mělo předcházet. V kontaktu muže se ženou to znamená, že muž se musí představit vždy, přesáhne-li rozhovor zdvořilostní fráze. Žádná žena, která chce být pokládána za dámu, by se neměla bavit s mužem, jehož nezná jménem. (Zamyslíme-li se nad tímto pravidlem, pochopíme, že má svou logiku. A v dnešní společnosti, která mnohdy nedbá tolik na konvence, zvláště. Kdyby totiž dívky dbaly více na tradice, vyvarovaly by se mnohých nepříjemných překvapení.)

Žena má ve společenském styku oproti muži vždy výsadnější, přednostnější postaveni. V dané situací, kdy muž má nezbytnou povinnost představit se, žena tak učinit nemusí. Je na jejím uvážení, zda prozradí své jméno. Toto pravidlo se netýká styku pracovního, těch situací, kdy žena má iniciativní roli, v jakémkoli obchodním jednání (v rolích, které dříve byly vyhrazeny pouze mužům).

Kromě situací, kdy je nezbytné představit se sám, bychom měli vědět, v kterých případech je naší nepominutelnou povinnosti představit další osoby, Logika společenského chování napovídá, že jde o ty situace, kdy jsme v určující, ˝ručitelské˝, zodpovědné roli. Je tedy samozřejmé, že hostitel je povinen představit své hosty, nadřízený své podřízené.

U druhého případu je vhodné se zastavit, protože je až zarážející, jak často je v běžném styku toto pravidlo ignorováno, Mnohdy je nově nastupující pracovník ponechán sám sobě a záleží na jeho vlastní iniciativě, jak a kdy se s ostatními seznámí, Pro konzervativně založené jedince to může být dokonce obtížné, protože dřívější společenská pravidla v podstatě nedovolovala přímé představení (etika vyžadovala představení prostřednictvím třetí osoby). Bezprostřední přímý nadřízený by měl svého podřízeného představit všem jeho spolupracovníkům. Mělo by se to stát naprosto samozřejmou součástí jeho pracovních povinností, formálním projevem jeho schopností řídit.

Tak jako hostitel ručí za své hosty, nadřízený za své podřízené, garantuje muž postavení své manželky, partnerky, rodiče svých dětí. Přestože představovat své děti není nezbytně nutné, je to vhodné. Učíme tím děti společenskému styku, podporujeme jejich sebejistotu a individualitu. Měli bychom také trvat na tom, aby nám děti vždy představovaly své kamarády.

Vždy představujeme společensky méně významnou osobu člověku významnějšímu. Muže představujeme ženě, mladšího staršímu.
Způsob představování má svá další pravidla. Dříve bylo v podstatě nepřípustné představit se sám. Představení musela vždy zprostředkovat třetí osoba. Dnešní společenská konvence toleruje i představení přímé. Neznamená to ovšem, že bychom způsob nepřímého představení měli zavrhovat a pokládat ho za přežitý. V některých situacích je nejen vhodný, ale dokonce nutný, a to při oficiálních a společensky významnějších příležitostech.

Při pracovních kontaktech je přípustné a často dokonce nezbytné představení přímé. V těchto případech se dokonce preferuje stručnost a neokázalost. Při obchodních a podobných jednáních tedy stačí pozdravit a říci ˝Jsem Jan Novák, zástupce firmy té a té.˝ Po stisku rukou se již můžete věnovat předmětu jednání. (Šetříte tak čas svého partnera, Ohleduplnost je základní vlastností slušně vychovaného člověka.)
Přímé představení při formálnějších příležitostech je vhodné zahájit poněkud obřadněji ˝Dovolte, abych se vám představil˝. Nevyhrkneme ihned své jméno, protože váš slušně vychovaný partner by měl mít příležitost skutečně vám to dovolit – jemným pokynutím hlavy, úsměvem, gestem. Pak teprve řekneme své jméno a stiskneme podávanou ruku.

Při představování třetí osobou, které má nejobřadnější formu, osloví tato osoba společensky významnějšího člověka (staršího, ženu atd.): ˝Pane XY, dovolte, abych vám představil pana AŽ.˝ U osob známých, společensky vysoce postavených neoslovujeme jménem, ale pouze titulem, funkcí. Pravíme tedy, pane prezidente, pane ministře, pane řediteli… Významné umělce oslovujeme Mistře. (Ženskou podobu toto oslovení nemá).
Jména představovaných osob uvedeme i s akademickým titulem (inženýr, doktor, profesor, akademik, atd.), ve služebním styku je nutné uvést funkci (ředitel, náměstek, vedoucí oddělení, prokurátor, primář atd.).

Při představování je vhodné stručně blíže charakterizovat představované osoby – jejich zájmy, přednosti, důvod, proč stojí za to se s nimi seznámit. Umožňujeme tím představeným partnerům navázat bez obtíží konverzaci.

Po úvodní formuli se oba představovaní jemně ukloní a společensky významnější osoba nabídne ruku ke stisku (to je v našich podmínkách povinností, opomenutí by mohlo být vykládáno i jako urážka). Zvykem je i při stisku rukou pronést jednu z variant věty ˝těší mě, že vás poznávám˝. Potěšení má projevit první a především osoba společensky významnější.

Při představování muži musí v každém případě stát (netýká se pouze velmi starých, nemocných a invalidních). Žena smí sedět, je-li jí představován muž nebo výrazně mladší žena. Vstávat muž při představování také nemusí v divadle po zasednutí, kde to nedovoluje úzký prostor uličky. Je ale samozřejmě daleko vhodnější, abychom s představením počkali až na přestávku.

Téma: Vztahy v důchodovém věku