SKOŘICE oblíbené koření

Skořice je sušená vnitřní kůra dvou až tříletých větévek skořicovníku cejlonského či skořicovníku čínského.

Původ opředen tajemstvím
V Indii a Číně byla skořice známým kořením pravděpodobně již kolem roku 4 000 př. n. l. Jako léčivo i aromatickou přísadu do nápojů ji používali ve starověkém Egyptě, ve starém Řecku a Římě skořici dokonce přisuzovali zázračný účinek. Arabští obchodníci, kteří čínskou skořici do Evropy dováželi, líčili neuvěřitelné historky o jejím získávání. Slavní řečtí a římští přírodovědci a filosofové těmto příběhům uvěřili a opakovali je ve svých spisech.

O druzích skořice a sklizni
Za nejkvalitnější a nejjemnější je považována skořice získaná ze skořicovníku cejlonského. Pěstuje se na Srí Lance, v Indii, v Indonésii a Brazílii. Planě rostoucí stromy mohou být až 10 metrů vysoké, mají světle zelené listy, které stejně jako květy příjemně voní. Hladká kůra může být zabarvena šedohnědě až žlutohnědě. Skořicovník se rozmnožuje nejen semeny, ale i odnožemi a hřížením. Skořicovníky pěstované na plantážích bývají vysoké asi 3 metry. První úrodu lze sklidit po třech letech od založení plantáže, ovšem nejkvalitnější koření se získává asi po osmi letech. Větévka skořicovníků se sklízí dvakrát ročně, poprvé v květnu a podruhé v říjnu. Sklizené pruty se očistí od listů a postranních větévek a kůra se sloupne. Pruhy oloupané kůry se sbalí do svazků a nechají asi dva dny fermentovat přikryté rohožemi. Poté se očistí od zbytků lýky a vrchní korové vrstvy. Očištěné svitky se suší na slunci. V průběhu sušení se získává skořice typickou žlutohnědou barvu a okraje se svinují dovnitř. Svitky se třídí podle barvy, síly a velikosti. Zlomková skořice slouží k průmyslové výrobě silice a mleté skořici.
Skořicovník čínský je statnější a odolnější. Pěstuje se v Číně, Vietnamu, Japonsku, na Jávě. Jeho kůra se při sušení neuzavírá do typických dvojtrubek, ale tvoří polozavřené trubky nebo ploché pruhy. Méně voní a někdy má jemně svíravou chuť ve srovnání s kůrou skořicovníku cejlonského.

V kuchyni i v lidovém léčitelství
Skořicová kůra je velmi oblíbené koření, používané v kuchyni asijské, arabské, latinskoamerické i španělské apod. Průmyslové využití nachází v likérnictví a parfumerii. Nejen z kůry, ale i z listů a kořenů skořicovníku se získává silice. Tyto silice se ovšem liší svým složením a využitím.
V lidovém lékařství se skořice používá k vylepšení chuti čajových směsí i jiných lékových forem užívaných vnitřně. Podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání. Zmírňuje nevolnost a zvracení.
Na špičku nože muškátového oříšku a lžičku mleté skořice přelijte litrem horké vody a nechte 10 minut vyluhovat, podle chuti přislaďte a popíjejte během celého dne. Dávku nepřekračujte. Pokud neznáte příčinu nevolnosti či nechutenství, je třeba navštívit lékaře. Těhotné ženy by neměly používat nadměrné množství skořice.

Zdroj: časopis Senior revue – MUDr. Mgr. Sylvie Špitálková; Foto – Internet

***

Stravování v důchodu