Hroznová koza

Podzim je neomylně spojen s vinobraním a přeměnou hroznů ve skvělý nápoj na chuť i k navození dobré nálady, pohody a optimismu.

Z průzkumu Vinařského fondu ČR vyplývá, že víno patří k oblíbeným nápojům dvou třetin obyvatel naší země a považují ho za neodmyslitelnou součást nejrůznějších oslav. Navzdory rostoucí konkurenci dovozu ze zahraničí se 58 procent dotázaných vyslovilo, že dává přednost domácím vínům. Důvod? Přijatelná cena a jsou prý ˝lahodnější˝ než cizí. Není se co divit, když nad kvalitou naší produkce bdí Hroznová koza!

Bájný symbol
Možná jste o Hroznové koze ještě neslyšeli, ale není novodobým výmyslem. Tradice zvířecích ochránců na polích, konkrétně kozlí rodiny ve vinicích, se na jižní Moravě, především na Znojemsku, uchovávala až do druhé světové války. Bájné zvíře mělo důležité úkoly – pečovat o zdárný růst vinné révy, dbát o jakost vína, odměňovat dobré a poctivé vinaře za jejich celoroční práci a naopak potrestat nepoctivce, lakomce a lenochy. Po roce 1945 byl kozlí ochránce vinic zavržen, protože pro lidové tradice nebylo pochopení. Až nedávno vinaři na Znojemsku založili Spolek přátel Hroznové kozy, který se stará o oživení této zajímavosti, aby se stala součástí společenského života.

Proč zrovna koza
Pravěcí rolníci věřili v existenci neznámých nadpřirozených sil, které ovlivňují jejich život a rozhodnutí o úrodě. Představovali si, že bůh úrody na sebe bere podoby zvířat, která danou plodinu chrání. Pochopitelně volili zvířata, která dobře znali. Z hospodářských to byla především koza, jako jedno z prvních zdomácnělých zvířat. Mimochodem, už starořecký bůh Dionýsos prý na sebe brával podobu kozla. Jak vyplývá z vykopávek na našem území, představy o původu Hroznové kozy u nás sahají opravdu až do antiky. Jsou uchovávány plastiky koz zhruba ze 3. až 4. tisíciletí př. n. l. Nalezeny byly v Bošovicích či Hradisku u Kroměříže a v dalších místech. S plastikou kozy se také setkáváme v období Velké Moravy v nálezech z Mikulčic.

Pověsti o Hroznové koze
V době vinobraní se stane, že sběrač přehlédne hrozen. To prý ho na chvíli zaslepila Hroznová koza, aby zůstalo něco pro ni a její děti. Staří vinaři úmyslně nechávali nějaké hrozny na vinicích, aby byla koza spokojená. Vždyť během zimy prý přežívá i s kůzlaty ve vinohradech a tam hlídá. Zato kozel pobývá ve sklepě a do vinohradu se vrací až na jaře. Nezahálí. Při lisování vína ve sklepě bojuje se zemními duchy, kteří chtějí dílo zmařit. Kozel nikoho dovnitř nepustí a kdo se odváží, zemře. Tahle drastická pověra má logické odůvodnění. Měla varovat před nebezpečím otravy kysličníkem uhličitým, který se při kvašení vína uvolňuje. Jak to v pověstech bývá, všechno má zdůvodnění. Ale pokud jde o Hroznovou kozu, vše svědčí o jejím dobrém vztahu k lidem. Všemožně jim pomáhá.
Mnoho zajímavostí a pověstí ze Znojemska se můžeme dočíst v almanachu O Hroznové koze, který vydal Spolek přátel Hroznové kozy.

Moudří jsou střízliví
Pokud jsme jako národ na předním místě ve spotřebě piva, tak s vínem máme ještě co dohánět. Průměr v zemích EU je 30 až 32 litrů vína na osobu, u nás spotřeba loni činila 17 litrů, ale v půli devadesátých let to bylo 15 litrů. Neznamená to, že teď musíme všechno dohonit. Víno se přece jen více hodí k odpočinkové atmosféře, třeba při posezení s přáteli. Jak už se ve Starém zákoně praví: ˝Pijte víno, ale s mírou. Buďte moudří a zůstaňte střízliví.˝

Zdroj: časopis STYL Právo – autor: Věnceslava Dezortová

Důchodce, senior, penzista a zábava