Tuberkulóza – nová hrozba?

Tuberkulóza se vrátila v nové, mnohem smrtelnější podobě. Evropa je teď touto chorobou ohrožena nejvíc od druhé světové války. Upozorňují na to odborníci Světové zdravotnické organizace a dalších zdravotnických agentur.

Podle nich roste pravděpodobnost, že v západní Evropě mohou vypuknout epidemie srovnatelné se situací ve 40. letech.
V evropském regionu, kam experti zahrnují východní Evropu i střední Asii, tuberkulózou každý rok onemocní na 450 tisíc lidí. Stále více kmenů nemoci je přitom odolných vůči hlavním lékům.
„Odolnost nových kmenů choroby vytváří nejnebezpečnější situaci na kontinentě od druhé světové války.
Vyzýváme proto vedoucí představitele Evropské unie: Probuďte se! Nečekejte už! Nedovolte, aby se tento problém vymkl z rukou,“ řekl generální tajemník Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) Markuu Niskala.
Státy Evropské unie podle koordinátora IFRC pro tuberkulózu Michaela Luhana věnovaly v poslední letech této nemoci jen malou pozornost. A to navzdory jejímu vysokému výskytu v zemích, jako jsou Rusko, Ukrajina, Rumunsko, Bělorusko či Turecko.
Upozornil, že příčinou zvýšeného výskytu tuberkulózy bude už samotné rozšiřování Unie. Migrace z východní Evropy a střední Asie zvyšuje také riziko šíření kmenů odolných vůči lékům ve velkých městech jako Londýn, kde výskyt infekční tuberkulózy v posledním desetiletí soustavně roste.

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, Lékaři světa, zdravotnické agentury a nevládní organizace vyzývají evropské vlády, aby zintenzívnily boj proti tuberkulóze.
„Oblasti, kde je nejvíce kmenů odolných vůči lékům, jsou všude na periferii Evropské unie. Investice vkládané do boje proti nemoci musejí odrážet skutečnou situaci, které čelíme,“ řekl Mario Raviglione ze Světové zdravotnické organizace.

WHO soudí, že dárci by měli v příštích deseti letech poskytnout na zastavení této globální hrozby 56 miliard dolarů (1,25 bilionu Kč).

VÍCE O TUBERKULÓZE

Jak se tuberkulóza šíří
Tuberkulóza není dědičná ani vrozená a člověk se nakazí jen od nemocného, který vylučuje tuberkulózní bacily. Nejčastěji bývá zdroj nákazy v rodině nebo nejbližším okolí (rodiče, prarodiče, další příbuzní nebo učitel) a v mnoha případech jde o nemocné, kteří o své tzv. otevřené tuberkulóze nevědí, poněvadž probíhá bezpříznakově, nebo její příznaky podceňují. Často tedy onemocnění dítěte nebo mladistvého upozorní na dosud neznámý zdroj nákazy v rodině nebo okolí, který je odkryt teprve vyšetřením celé ho okruhu osob, jež byly s nemocným v kontaktu. V některých případech se však zdroj infekce nepodaří. zjistit, neboť nemocný může být nakažen i při krátkém náhodném kontaktu s neznámým vylučovatelem tuberkulózních bacilů.

Jak tuberkulóza probíhá
Tuberkulóza nemá typické příznaky a u některých nemocných může probíhat alespoň v počátečních stadiích dokonce bezpříznakově. Nejčastěji se však prozradí kašlem trvajícím déle než tři týdny a vykašláváním hlenového nebo hlenohnisavého sputa po ránu i v průběhu dne. Vzácně nemocný vykašlává krev nebo krvavé částice, ale dosti často bývá sputum zarůžovělé z nepatrné příměsi krve.
Častým příznakem bývá zvýšená teplota trvající déle než tři týdny, která se zvyšuje odpoledne a večer po celodenní pracovní tělesné nebo duševní námaze. Dalším příznakem bývá také pocení v nočním nebo odpoledním spánku. V oblasti postižené plíce udávají nemocní někdy ohraničenou bolest nebo píchání při dýchacích pohybech. Nemocní si mohou stěžovat dále také na stavy nezvyklé únavy, sníženou pracovní výkonnost při tělesné i duševní práci, dušnost, ubývání na váze, neurotické obtíže, poruchy spánku apod. U nemocných s mimoplicními nálezy odpovídají příznaky charakteru a lokalizaci příslušné formy onemocnění.

Jak se tuberkulóza zjišťuje
Lékař se nejprve zaměřuje na přítomnost možného zdroje infekce v rodině a okolí nemocného. V předchorobí se často vyskytují tzv. rizikové vlivy zdravotního stavu, jako je diabetes mellitus (cukrovka), nebo stavy, které snižují odolnost organismu k infekci, zejména virové nákazy včetně onemocnění AIDS nebo předchozí léčby hormonovými preparáty. Riziková zatížení sociálně ekonomické povahy se zjišťují zejména u migrantů, bezdomovců, drogově závislých, alkoholiků a u osob s nízkým životním standardem a materiální chudobou.
Hlavním vyšetřením, které informuje o lokalizaci a rozsahu nálezu u plicní i mimoplicní tuberkulózy, je rentgenová diagnostika a další zobrazovací techniky, jako např. počítačová tomografie. K upřesnění nálezu a odlišení tuberkulózy od jiných afekcí včetně nádorových procesů se dále používá bronchoskopie (vyšetření průduškového stromu speciálním aparátem), punkcí nebo incisí k odstranění výpotků a získání vzorků tkání k vyšetření apod.
Rozhodujícím diagnostickým kritériem je průkaz tuberkulózních bacilů, který se provádí mikrobiologickým vyšetřením sputa, moči a dalších vzorků v závislosti na lokalizaci onemocnění. Nález tuberkulózních bacilů nejen potvrzuje správnost diagnózy, ale je také důležitým kritériem nebezpečnosti nemocného jako zdroje infekce pro okolí. V některých stadiích a formách onemocnění je průkaz tuberkulózních bacilů negativní a tyto případy se jako zdroje infekce pro okolí neuplatňují.

Jak se tuberkulóza léčí
Po dobu několika prvních týdnů je nemocný hospitalizován na lůžkovém oddělení, kde se upřesní jeho diagnóza, zahájí léčebný režim a pacient si osvojí nezbytné hygienické návyky.
Základním léčebným přístupem je podávání léků, které potlačují růst a množení tuberkulózních bacilů. Podávají se pod dozorem lékaře nebo sestry zásadně v kombinaci tří i více preparátů, které nemocný musí užívat pravidelně a bez přerušení po celou dobu léčby trvající nejméně 6 měsíců. U většiny nově zjištěných nálezů je kombinovaná dlouhodobá léčba vysoce účinná a již po několika týdnech dochází k vymizení tuberkulózních bacilů ve sputu i k vymizení subjektivních příznaků a postupnému hojení chorobných ložisek. Hojivé pochody však zvláště u rozsáhlých nálezů probíhají pomalu a v postižených orgánech zůstávají zbytkové změny ve formě např. jizev nebo zvápenatělých ložisek. Příčinou neúspěšné léčby, která se vyskytne jen u malého procenta nemocných, může být nejčastěji pozdní záchyt a velký rozsah chorobných změn, celková snížená odolnost nemocného nebo přítomnost průvodních netuberkulózních komplikací.
K recidivám, tj. k novému vzplanutí nálezů, dochází nejčastěji u nemocných, kteří přerušovali léčbu nebo jinak nedodržovali léčebný režim.
Nejzávažnějším důsledkem nesprávné léčby je vznik lékové odolnosti, kdy tuberkulózní bacily získávají schopnost množit se v chorobných ložiscích i v přítomnosti podávaných léčiv. Léčba nemocných s lékově odolnými tuberkulózními bacily je obtížná a v mnoha případech neúspěšná, takže nemocný na tuberkulózu i dnes může zemřít. Neméně závažným důsledkem navození lékové odolnosti je nebezpečí nemocného jako zdroje nákazy pro okolí, kdy ohrožení jedinci jsou již od prvopočátku infikováni lékově odolnými tuberkulózními bacily a dnešní léčebné režimy jsou pro ně neúčinné.

Jak se chránit
Z preventivního hlediska platí zásada, že bez zdroje tuberkulózní nákazy není tuberkulózního onemocnění. Základem protituberkulózního programu je proto odkrývání neznámých zdrojů infekce a jejich zneškodnění účinnou léčbou. Jejich vyhledávání je cíleno na nemocné s příznaky, které nasvědčují tuberkulóze (kašel, zvýšené teploty, vykašlávání aj.), s nimiž nemocný obvykle vyhledá svého lékaře. úlohou lékaře je posoudit celkový stav nemocného a podle následných vyšetření tuberkulózu potvrdit nebo vyloučit.
Pozornost je dále také zaměřena na vyšetřování tzv. rizikových skupin obyvatelstva, u nichž je vyšší pravděpodobnost záchytu neznámých onemocnění. Jsou to především jedinci z rodin a okolí nemocných, dále nemocní trpící některými chorobami (cukrovkou, AIDS) nebo pacienti léčeni přípravky, které snižují odolnost proti tuberkulóze a konečně také osoby ze sociálně ekonomických a etnických rizikových skupin (bezdomovci, přistěhovalci, osamělí a chudobní jedinci, drogově závislí, alkoholici, Romové apod). Pro malou účinnost bylo u nás upuštěno od dříve často používaných hromadných akcí, při kterých bylo obyvatelstvo vyšetřováno snímkováním hrudníku.
Povinné ochranné očkování tzv. BCG vakcinou je u nás nařízeno zákonem. Jeho účinnost není ovšem absolutní, ale ochraňuje před nejzávažnějšími formami tuberkulózního onemocnění v dětském věku a zvyšuje odolnost proti atakám infekce při náhodném styku se zdrojem infekce. Provádí se u novorozenců i starších jedinců vpichem očkovací látky do ramene a účinnost očkování se kontroluje tuberkulinovou zkouškou, při které se do předloktí vpichuje tuberkulin a výsledná reakce se odečítá po 24–48 hodinách. Jedinci úspěšně očkovaní BCG vakcinou reagují přechodným zavadnutím a lehkým zánětlivým otokem v místě vpichu tuberkulinu. Děti, které na tuberkulin nereagují, se přeočkují BCG vakcinou.
Tuberkulinová reakce se také využívá k diagnostickým účelům, neboť její pozitivita svědčí o probíhající nebo prodělané tuberkulózní infekci. V těchto případech je rozsah reakce větší a je zřejmé, že u vakcinovaného jedince musí lékař následným vyšetřením rozhodnout, jde-li o projev infekce, nebo jen o výraznější postvakcinační reakci.
Zdravý člověk se musí chránit před tuberkulózou dodržováním všeobecných zdravotních a hygienických zásad. Podezření na možnou tuberkulózní infekci vzbuzují již zmíněné příznaky, zejména přetrvávající kašel spojený s vykašláváním, zvýšené teploty, únavnost apod. V takových případech se musí postižený obrátit na svého lékaře, který provede potřebná vyšetření k vyloučení nebo potvrzení onemocnění.
Je nezbytné, aby osoby z uvedených rizikových skupin samy dbaly na dodržování pravidelných kontrol a při výskytu podezřelých příznaků se samy obracely na lékaře
se žádostí o přešetření zdravotního stavu.

Zdroj: iDNES.cz, ČTK – 10. října 2006

Důchodce, senior, penzista a zdraví