Sokol jim zvedá náladu

Historickou tělocvičnou zní hudba z kazety magnetofonu, člověk doslova cítí jak si dvacítka žen uvolňuje klouby jeden po druhém, který sval se zrovna napíná a procvičuje. Člověka jako by něco táhlo na parkety, protáhnout si svaly, které to potřebují

Když jsem ve čtvrtek v devět hodin dopoledne vstoupil do tělocvičny, zrovna tu cvičilo přes dvacet žen, odpoledne jich sem chodívá i šedesát. ˝Máme napsáno sto sedmnáct cvičenek,˝ říká mi vedoucí oddílu vedoucí seniorů cvičitelka Věra Bicanová. ˝Věkový průměr máme kolem sedmdesáti, dvanáct cvičenek už překročilo osmdesátku, jedné je letos devadesát.˝
Tělocvična, ve které stojíme, už něco pamatuje. Budova Sokola Pražského poblíž Národního Muzea byla postavena v roce 1863, podle plánů architekta Ullmana. V červnu vykopali základy sami členové Sokola, v prosinci tu už cvičili. Tělocvična sama patřila tou dobou k nejmodernějším v Evropě. Původně byla osvětlena dvaceti osmi plynovými hořáky a vytápěna vzduchovými průduchy, později pomocí dvou obrovitých kamen. Tělocvična nazývaná FĂźgnerův sál – první starosta Sokola Pražského Jindřich FĂźgner věnoval peníze na postavení budovy – je rozdělena arkádami na trojlodní prostor s galeriemi nahoře.

V tělocvičně od tří let
Vedoucí oddílu a cvičitelka zdravotního tělocviku Věra Bicanová sem chodí už od svých tří let: ˝Chodila jsem sem už jako malé dítě, od dorosteneckého věku jsem cvičila na nářadí, v roce 1980 jsem začala se zdravotním cvičením, protože si myslím, že je to opravdu zapotřebí. Kromě osmi let, kdy jsem byla s manželem v Mariánských lázních, jsem cvičila vždycky právě tady.˝
Cvičitelskou práci dělá už pětapadesát let, od svých dvaceti, oddíl zdravotního cvičení seniorů cvičí už tři desítky let.
Cvičení pokračuje, dvě z dvaceti cvičenek v tričkách s nápisem Sokol Pražská vynechávají nejprve jeden, pak druhý cvik vleže. ˝Každý cvičí podle toho, co může. Máme tu dvojí cvičení,˝vysvětluje Věra Bicanová. ˝Jedno svižnější vede kolegyně v pondělí a v úterý, já zase nastupuji ve středu a ve čtvrtek. Některé cvičenky chodí do obou, v tom pondělním a úterním třeba na nějaké cviky nestačí, vynechají je nebo je dělají pomaleji, to je normální – cvičení je sestaveno tak, jak to vyhovuje většině a nemůže se zastavit kvůli dvěma cvičenkám, na druhé straně nikde není psáno, že musí udělat všechny cviky.˝
hodina končí pochodem po tělocvičně. Paní Beata Hlaváčková stojí u sloupu, opírá se o hůl: ˝Je mi dvaaosmdesát a půl,˝ vysvětluje. ˝Mám za sebou tři operace kyčlí. A právě roto, že tu dvanáct let cvičím dvakrát týdně mi umožňuje normální pohyb.˝ Stejně jako ona si další cvičenka Helena Decastelová pochvaluje i možnosti plavání: ˝Sokol Pražský nám zakoupil jednou za čtrnáct dní hodinu plavání v bazénu v Tyršově domě a plavání dělá rozhodně zdraví dobře.˝ Obojí tělesné rozhýbání má ráda i Jiřina Antysová, další cvičenka s umělým kloubem: ˝Jsem sokolka od čtyř let, tady cvičím od roku 1993 a rozhodně mi to prospívá.˝ Oční lékařka doktorka Eva Komancová cvičí od roku 1945: ˝Po rozpuštění Sokola jsem sice měla přestávku několik desetiletí, ale hned v devadesátém roce jsem znovu začala cvičit. Švýcaři tehdy přivezli v únoru skladbu na hudbu Antonína Dvořáka, abychom se ji stihly naučit do června, kdy jsme ji cvičily v Paříži, kam se sjeli sokolové z celého světa.˝

Do Krumlova i na Bilione
Sokol není jen cvičení. ˝Máme tady také loutkové divadlo, které jsme hráli i v době letošního XI. Všesokolského sletu. Samozřejmě pro děti o zlém mlynářovi, které se nakonec polepší, protože zapracuje Kašpárek,˝ směje se další dnešní cvičenka Bohdana Cymbrylová. ˝To divadélko máme už od roku 1945.˝ vysvětluje Věra Bicanová. ˝Dříve hrávalo v Kateřinské ulici, kde jsme měli letní cvičiště a v zimě zase kluziště. Teď tam stojí hotel a divadélko hraje v Tyršově domě.˝ Seniorky Sokola Pražského spolu chodí do zoo: ˝Máme tam patronát nad tučňákem, složily jsme se a daly dohromady pět tisíc korun na jeho krmení,˝ říká Věra Bicanová. Seniorky Sokola Pražského spolu jezdí na zájezdy – byly v Českém Krumlově, Mariánských lázních, Bečově nad Teplou. ˝Letos už poosmé jsme si zajely na přelomu srpna a září do Bilione na krásnou dovolenou,˝ vzpomíná doktorka Komancová. ˝Odtamtud jsme se rozjely na výlet do Benátek.˝ ˝Byla to nádherná dovolená,˝ souhlasí Věra Bicanová. ˝Sešla se skvěla parta. Jezdíme tam do apartmánů, všechno si přivezeme, vaříme si samy a tak nás to stojí jen ubytování a cestu. Letos jsme tam zahlídly noční košilky za korunu, tedy za jedno euro. Tak jsme si je koupily všechny. A taky v nich cvičily venku. Všichni kolem nás fotografovali, filmovali. Večer jsme se sešly v jednom apartmá, udělaly si zpívánky, to si nás natáčeli Němci odnaproti. No a jedna z našich sokolek, která kraje amatérské divadlo, nám v té košilce předvedla kankán! Bylo to něco tak krásně bezprostředního, takové uvolnění, jaké právě člověk v tomhle věku nejvíc potřebuje,˝ usmívá se paní Věra.

Zdroj: časopis Doba seniorů – autor: Dušan Pokorný

Důchodce, senior, penzista a zdraví
Důchodci, senioři, panzisté a zdraví