˝Takový život nemá cenu.˝

Jeden z nejznámějších brněnských bezdomovců ukončil nedávno svůj život, zastřelil se na lavičce. Několik let tvrdošíjně odmítal pomoc a možnost bydlet v ubytovnách. Jejich kapacity podle kurátorů vystačí i v nadcházející zimě.

Brno – Společná pouť dvojice brněnských bezdomovců, kteří na sebe loni upozornili tím, že přezimovali ve žluté škodovce na ulici Antonína Macka, skončila. Jedenašedesátiletá Jana Novotná se rozloučila se svým druhem na Ústředním hřbitově v Brně na konci listopadu. Teď bude chodit jen k jeho hrobu.

˝Před zimou bych už rád umřel, takový život nemá cenu,˝ říkal Jaroslav Kučera už loni. Svoje slova nakonec naplnil. Před několika dny se nedaleko Semilassa v Brně-Králově Poli ozval výstřel. Důchodce ukončil život ranou z pistole.
˝Stalo se to úplně nečekaně. Seděli jsme spolu na lavičce v parčíku v Králově Poli. On najednou vytáhl tu zbraň a střelil. Byl to moment, nešlo nic udělat. Pistoli si sehnal od nějakého kamaráda. Věděla jsem o ní, ale ve snu by mě nenapadlo, že to provede,˝ ještě teď nechápavě kroutí hlavou Kučerova družka.

Žili pod přístřeškem z nepromokavé plachty.

Do té doby spolu svorně nocovali venku. Naposledy pod nepromokavou plachtou, přehozenou přes provaz mezi dvěma stromy. Když druh umřel, Jana Novotná spaní pod širákem vzdala. Osamění a chladné noci ji přivedly do Domu sociální prevence v Podnásepní ulici.
S Jaroslavem Kučerou šli životem skoro patnáct let. A bývalo jim i líp. Bydleli v suterénu na Středové ulici, ale odkud je kvůli dluhu na nájemném nový majitel vystěhoval na ulici. Kdy to bylo, to už si žádný z nich nepamatoval.
Poslední roky ti dva připomínali stěhovavé ptáky. Na jejich umouněné hnízdo v autě bylo stydno pohledět. Nestáli o to, hledat útočiště v nějaké noclehárně nebo azylovém domě. A nejmíň Jaroslav Kučera.

Bydlení pod střechou odmítal.

˝Všude za to chtějí moc peněz a takhle to máme zadarmo,˝ odmítal bydlení pod střechou, a z blízkého nonstop baru nosil jedno pivo za druhým. Loňskou zimu nějaký čas bydleli i v domě Armády spásy. Nakonec tam zůstala jen Jana Novotná.
˝Ale pořád jsme byli v kontaktu a na jaře už zase spolu. Když jsem teď v létě musela do nemocnice, navštěvoval mě tam. Stejně jsem tam skončila kvůli němu. Koupil mi totiž malé boty a mně se pak na otlačených nohách začaly dělat výrůstky,˝ pousměje se důchodkyně.
Přestože svého druha nikdy nenazve jménem, je zjevné, že jí chybí. Navíc zůstala bez koruny. Když se to stalo, měla svůj důchod uschovaný v jeho kapse.
˝Něco přes tři tisíce. Policie všechno zabavila, sepsali o tom protokol a prej to půjde do pozůstalostního řízení. Jenže jakápak pozůstalost! Staré hodinky, holicí strojek, to je tak všechno, co po něm zbylo,˝ podivuje se žena.

Přál si pohřeb do země.

Policejní zpráva je strohá a jasná. ˝Muž si prostřelil hlavu nad spánkovou kostí podomácku vyrobenou jednorannou pistolí,˝ ocitoval z protokolu policejní mluvčí Bohumil Malášek.
Jaroslava Kučeru pochovali do země, jak si to přál, na Ústředním hřbitově do rodinného hrobu. Jana Novotná ani neví, kdo se o pohřeb postaral. Možná to byly děti anebo sourozenci.
˝Měl syna a dceru, občas ho přišli navštívit, když jsme bydleli v tom autě. Taky měl několik sester a bratra. Se všema jsem se potkala na pohřbu, ale nebavili jsme se. Ani nevím, kde bydlí. Ale pohřeb to byl pěknej,˝ pochválí seniorka.
Podle vlastních slov má maturitu a kdysi pracovala jako úřednice. Všechno se prý pokazilo, když se rozvedla. To už je dávno. O svých dětech nic neví, někam se zkrátka ˝vypařily˝. Jako na smilování teď Jana Novotná čeká na další důchod. Zatím žije z toho, co jí kdo dá. Z noclehárny v Podnásepní, kde přespává, musí ráno pryč a vrací se až večer. Přes den je na ulici. ˝Bloncám, no co jinýho. A zvykám si na samotu,˝ přiznává odevzdaně. Kdyby se s Jaroslavem Kučerou vzali, mohla si polepšit, dostat po něm nějaký důchod. ˝No vidíte, chybama se člověk učí,˝ ukáže bezzubý úsměv.

Zdroj: Internet: MFDNES online – 31.10.2006 – autor: Ivana Karásková

Důchodce, senior, penzista a vztahy
Důchodci, senioři, penzisté a vztahy