˝Vylítl mi tlak˝: krevní tlak a duše

Emocionální složky krevního tlaku vyjadřuje jazyk v některých obratech: vylítl mi tlak, krev se mi bouří v žilách, kypí mi krev, někdo má nepokojnou krev. Pomůže jediné: udržovat krev v klidu.

Srdce zaopatřuje tělo kyslíkem a živinami tím, že čerpá krev do cévní soustavy, kde podle okamžité energetické potřeby vzniká různě vysoký tlak. Krevním tlakem rozumíme tlak vytvářený srdečním svalem, který žene krev artériemi do celého těla (cévami vedoucími od srdce). Krevní tlak závisí na výkonu srdce jako čerpadla a na odporu arteriálního cévního systému. Tlak stoupá se zvýšenou srdeční činností a se zúžením artérií.
Systolický tlak (vyšší hodnota) označuje tlak krve v okamžiku kontrakce, kdy srdce s maximálním výkonem vyhání krev. Diastolický tlak (nižší hodnota) označuje zbytkové napětí cévní soustavy v klidové fázi, kdy je srdeční sval uvolněn, a znamená tedy míru pružnosti arteriálního cévního systému. Příliš vysoký diastolický krevní tlak (nad 95 mm rtuťového sloupce) poukazuje na zúžení cév kornatěním nebo chronickým psychickým napětím. Krevní tlak není konstantní veličina – kolísá v závislosti na denní době (nejnižší je v noci), ročním období, aktivitě, emocionálních faktorech a mnoha dalších okolnostech.

Emocionální složky krevního tlaku vyjadřuje jazyk v některých obratech: vylítl mi tlak, krev se mi bouří v žilách, kypí mi krev, někdo má nepokojnou krev. Pomůže jediné: udržovat krev v klidu. Psychický stav přímo a silně působí na výši krevního tlaku. Při zlosti, vzteku, úzkosti, rozčilení a stresu stoupá tlak v extrémních případech až na 240/130 mm Hg. Když je v důsledku stresu trvale zvýšený, může se funkční porucha změnit v poruchu organickou. Tělo se naučí brát vysoký tlak jako normální stav a odvykne si užívat příslušných opatření k jeho snížení. Klid a uvolnění přináší snížení krevního tlaku, protože se redukuje srdeční činnost a rozšiřují se malé kožní artérie. Šok, zděšení nebo přílišný stres vyvolávají nadměrnou aktivitu parasympatického systému, prudký pokles krevního tlaku, až zhroucení krevního oběhu. Subjektivně je tento stav vnímatelný jako závrať, nebo dokonce krátká mdloba.

Hypertenze se považuje za lidovou nemoc číslo jedna. 20-25 % obyvatelstva trpí natolik zvýšeným tlakem, že vyžaduje léčbu. Na pováženou jsou také další data: jen asi polovina hypertoniků dostane přiměřenou diagnózu, přibližně dvěma třetinám pacientů s diagnózou vysoký krevní tlak se nedostane odpovídající terapie, takže jejich tlak není v mezích normy.

Vysoký krevní tlak znamená, že srdce se musí velmi namáhat, aby dokázalo zásobovat tělo krví a tím zásobovat tkáně potřebnými látkami. Krevní tlak je příliš vysoký, protože srdce musí s každým stahem vypudit zvýšené množství krve nebo protože musí překonávat zvýšený odpor arteriálních stěn. Srdeční sval proto narůstá, a z toho důvodu potřebuje ještě více kyslíku, který zkornatělé cévy nedokážou přivádět v dostatečném množství.
Sami postižení často nepoznají, že mají zvýšený krevní tlak, protože není provázen žádnými specifickými potížemi. Neustálý neklid, nervozita, snadno hmatatelný puls na zápěstí, bušení ve spáncích a pulsující bolesti hlavy (zejména při námaze), náhlé pocity horka, zrudnutí obličeje při sebemenší námaze, závrať (často s šuměním v uších a mžitkami před očima), mravenčení v pažích a nohou, přehnaná citlivost na počasí a jeho změny, krvácení z nosu, lehce bolestivý tlak v hrudi, dýchavičnost (zejména za fyzického nebo psychického stresu), srdeční potíže, únava
a snížení výkonnosti – to všechno již nemusí být pouhé předzvěsti hypertonie, ale přímo její symptomy. Dlouhodobě jsou pak poškozovány ledviny, srdce, oči a mozkové cévy.
Dalším, pozdějším následkem je pak skleróza, tzn. ztvrdnutí a zúžení cév, způsobující menší prokrvování a nebezpečí srdečního infarktu nebo mrtvice. Zvýšený krevní tlak je přibližně v 95 % případů hypertonie esenciální čili primární, tzn. vysoký tlak bez zjevné choroby, která by byla jeho příčinou. Sekundární hypertonie, tedy následek nějaké nemoci (především to bývají onemocnění ledvin), se objevuje jen u 5 % obyvatelstva.
K hypertonii mohou přispívat faktory jako nezdravá výživa, nadváha, nedostatek pohybu, nadměrná spotřeba soli, alkoholu nebo nikotinu, ale také dědičnost a různé základní choroby (např. diabetes), a samozřejmě chronický stres v prostředí rodiny, zaměstnání nebo v partnerském vztahu a nejrůznější osobnostní aspekty (především trvalé rozčilování nebo chronická úzkost). Stres způsobuje zadržování vody a soli a vylučování hormonu reninu. To působí negativně na funkci ledvin a tím napomáhá zvyšování krevního tlaku.

Psychologické faktory
Přechodný vzestup krevního tlaku nezpůsobený tělesnou činností je projevem toho, že jedinec je silně emocionálně rozrušený a odpovídajícím způsobem se aktivuje jeho sympatický nervový systém. Silné city jako zuřivost, vztek nebo panická úzkost vyvolávají náhlé zvýšení tlaku, které nějakou dobu trvá. Postižení je interpretují jako životu nebezpečné, což má za následek další stoupání tlaku a ještě větší obavy. Postižení (obvykle mají zdravé srdce) by si buď měřili tlak nejraději pořád, nebo se naopak nechtějí znepokojovat, a tak si tlak neměří vůbec. V terapii by se tedy měli naučit také přiměřenému zacházení s přístrojem na měření krevního tlaku.
Souvislostem mezi psychosociálními danostmi a krevním tlakem můžeme skutečně porozumět jedině tehdy, když si uvědomíme význam a působení různých faktorů, jako je funkce ledvin, vegetativní nervový systém a systém hypotalamus- hypofýza- nadledvinky. Řádné prozkoumání vzájemného působení těchto systémů je ještě věcí budoucnosti. Vysoký krevní tlak vyvolávají změny ve funkci ledvin. Mohou-li stoupání krevního tlaku opravdu vyvolat psychosociální faktory, může se to dít jedině tak, že ovlivňují činnost ledvin. Při akutním stresu stoupá v ledvinách cévní odpor, snižuje se průtok krve, sůl je vylučována jen v nevelkém množství – a tlak stoupá. Jestliže silný stres, zloba nebo úzkost trvají dostatečně dlouho, může nadměrná aktivita sympatiku (zvýšené vylučování stresových hormonů) a zároveň snížená aktivita parasympatiku
(málo odpočinku a času na zotavení) vyvolat trvalé zvýšení tlaku. Dochází totiž mimo jiné ke dlouhodobě zvýšenému vylučování stresových hormonů (kortizolu), glukózy a inzulínu. Ve spojení se známými rizikovými faktory může rovněž psychosociální zátěž – silný pracovní stres, problémy v mezilidských vztazích, katastrofy – způsobit zvýšení krevního tlaku, ať už přechodné, nebo trvalé.

Zdroj: Když duše mluví řečí těla (Portál, 2007)

Téma: Důchodce, senior, penzista a zdraví