Je nám šedesát. A jedeme

Soňa Kodetová začala po šedesátce studovat. Jindřich Vařeka se pustil do podnikání v šestašedesáti. Hvězdou internetu je osmdesátiletý muž, hitem kin je film o penzistovi, Vratné lahve. Co to znamená?

Znáte tenhle? Jak se liší francouzský, švýcarský a český důchodce? Francouzský ráno vstane, dá si dvě deci červeného francouzského vína, francouzský sýr a odjede na francouzskou Riviéru. Švýcarský ráno vstane, dá si dvě deci čerstvého mléka, švýcarský sýr a odjede do švýcarských Alp. Český důchodce ráno vstane, dá si švýcarské tabletky, uchopí francouzské berle a odejde za českým lékařem.
Tento vtip časem pravděpodobně ztratí smysl. Dnešní lidé ve věku nad padesát žijí jinak než jejich vrstevníci, řekněme, před padesáti lety. Až zestárne generace dnešních dvacetiletých, rozdíly mezi francouzskými, švýcarskými a českými důchodci budou ještě menší. Nebo žádné.
Přes všechny katastrofi cky vyznívající prognózy, že populace stárne, dětí se rodí málo, a na penzisty tudíž jednou nebude mít kdo vydělávat, je zpráva o tom, jak Češi stárnou, spíše pozitivní.
Ještě nikdy nebyla generace lidí ve věku nad padesát let tak zdravá, vzdělaná a schopná jako nyní. ˝Před sto lety se lidé věku kolem šedesátky především vůbec nedožívali,˝ upozorňuje Tamara Tošnerová, lékařka, která se mimo jiné zabývá problémy, jež provázejí stárnutí. ˝Nyní stárne generace žen, která má vzdělání, a lidé, kteří celý život nevykonávali těžkou práci. Jsou v mnohem lepší fyzické kondici. Všimněte si například, jak ubývá shrbených starých lidí.˝

Dnešní období lidského života mezi padesátkou a šedesátkou mnozí považují za stejný věk jako dříve čas mezi třiceti a čtyřiceti. Pětapadesátiletá žena byla před sto lety považována za stařenku. Pětapadesátiletá žena v roce 2007 si barví vlasy, záleží jí na tom, aby vypadala dobře a byla zdravá. Až bude pětapadesát dnešním pětadvacetiletým děvčatům, budou cestovat a chodit do společnosti, tak jak byly celý život zvyklé? Pravděpodobně ano, dost možná ještě dlouho po šedesátce.
A také asi budou chtít pracovat. ˝Dříve byla práce nutnost a dřina. Současný trend spočívá v tom, že práce je úžasná věc,˝ míní Tamara Tošnerová. ˝Přibývá lidí, kteří pracují s radostí, se zájmem a nemají důvod toho nechat jen proto, že se dostali do důchodového věku. Ostatně, na základě čeho jde člověk do důchodu? Proč by měl někdo určovat hranici, kdy jiný může pracovat, a kdy už ne? Zvyk, že ženy chodí do důchodu dříve než muži, je podivný. Je snad žena se třemi dětmi v padesáti čtyřech letech stará a nemocná?˝

Do Egypta a k počítačům

Na začátku jedenadvacátého století je česká populace v průměru o více než deset let starší, než byla o sto let dříve. Roste počet Čechů, kteří překročili čtyřicítku. Lidé ve věku mezi čtyřiceti a pětašedesáti lety představují třetinu obyvatel Česka. Senioři, kterým je nad pětašedesát, tvoří čtrnáct procent populace.
Podceňovat dnešní stárnoucí generaci se nevyplatí. Za poslední rok se zvýšil počet lidí nad šedesát let, kteří pracují s počítači. Před rokem tvořili jen přes dvě procenta všech českých uživatelů internetu, za rok jich o další procento přibylo.
Zatímco před deseti lety čeští senioři téměř necestovali do zahraničí, za poslední dva roky se jejich počet mezi klienty cestovních kanceláří zvýšil o patnáct procent. Lidé, kteří podnikají v cestovním ruchu, už vycítili šanci. Nabídka zájezdů se slevou pro důchodce podmíněná tím, že se musí koupit se značným předstihem, bývá vyprodána. Zájezdy do Egypta jsou velmi dobrou ukázkou slušné fyzické kondice dnešních seniorů. Zatímco mladí lidé leží na pláži, padesátníci a starší ve čtyři ráno balí batohy a v šíleném vedru nastupují na celodenní výlety k pyramidám.
Snímek Vratné lahve, příběh penzisty, který nechce jen tak sedět doma, v podání Zdeňka Svěráka, láme divácké rekordy. Ano, reklama byla velká, přesto málokdo čekal, že se lidé pohrnou právě na film o obyčejném důchodci.

Tento trend je jasný i jinde ve světě. Zatímco donedávna se počítalo s tím, že do kin chodí především mladí lidé, nyní se filmový byznys zaměřuje na starší generaci. ˝Starší diváci mají dost času a peněz,˝ prohlásil filmový producent Nik Powel v souvislosti s tím, že režiséři do hlavních rolí začali obsazovat herečky ve věku nad padesát let: Helen Mirrenovou, Meryl Streepovou, Judi Denchovou.
˝Zaplať pánbůh za Vratné lahve,˝ říká Tamara Tošnerová. ˝Česká společnost si díky tomu filmu aspoň trochu uvědomila, že starší lidé existují. S kultem mládí totiž před časem vznikl i opačný extrém – ageismus,˝ vysvětluje.

Stáří? Padesát a výše

Ageismem lékaři a psychologové nazývají trend, kdy se společnost chová, jako by v ní starší lidé nežili. Jsme toho svědky denně. Tak třeba v reklamě. Starší a vrásčité tváře v nich vidíme málokdy. Když už, tak si postarší manželský pár akorát tak libuje nad vložkami, které brání úniku moči. V lepším případě pojídá vitaminy. Ale že by fešná šedesátnice v reklamě lákala do obchodu s módou či kosmetikou? V Česku vyloučeno. Pár výjimek dorazilo ze světa:
sedmdesátiletá herečka Jane Fondová propaguje krém, kosmetická společnost Dove překvapila s reklamou, jejíž hlavní hvězdou je vrásčitá babička.
˝Často se setkáváme s tím, že si naše klientky stýskají, že v časopisech pro ně není nic ke čtení,˝ říká Milena Charouzová, která pracuje v penzionu pro seniory. ˝I ženy kolem sedmdesátky mluví o tom, že by rády změnily účes nebo si koupily něco na sebe, ale chybí jim vzory, jaké mají mladá děvčata v herečkách či modelkách,˝ tvrdí.

Kde je však hranice, kdy je šedesátník pádící v džínách a tričku po cvičení do kina obdivuhodný, a kdy naopak spíše k politování? Je přirozené začít po padesátce cestovat, chodit do počítačového kurzu a uvažovat o změně zaměstnání? Nebo dělají lépe ti, kteří se těší na důchod a plánují, jak budou chodit na chalupě rybařit? Kdy by si člověk měl umět říct: už jsem starý?
˝Jako stáří je chápán věk padesát a výše,˝ vysvětluje Tamara Tošnerová.

No jo, ale řekněte, že je starý, třeba Michalu Horáčkovi, který v tomto věku začal studovat vysokou školu. Nebo režisérce Olze Walló, která v padesáti nechala dabingu, který dělala celý život, a místo toho začala psát knížky a cestovat.
Nebo třeba manželům Grundovým z Trutnova, kteří si těsně před padesátkou koupili domů tkací stroj, začali dělat koupelnové předložky a po deseti letech jsou jedněmi z nejúspěšnějších českých podnikatelů. A raději nechtít vědět, co by na to řekl Raymond Kroc. Tomu unavenému muži bylo taky přes padesát, když seknul s prací obchodního cestujícího a začal budovat síť restaurací McDonald’s.

Jindřich Vařeka, podnikatel, 79 let
V roce 1991 mu bylo šedesát tři let. S kolegou Jiřím Kreysou, kterému táhlo na padesát, začali podnikat. Dnes je mu sedmdesát devět a stojí v čele firmy Ravak. Zaměstnává osm set lidí, má pobočky ve dvaceti zemích světa a letošní obrat Ravaku odhaduje na více než dvě a půl miliardy korun. O svém věku rád žertuje. Tak třeba: ˝Sedmdesát devět se vám zdá hodně? To je přece přirozená zralost.˝ Ve společnosti se sází, že je mezi přítomnými nejstarší. Třeba o bednu šampaňského. Vyhrává. Lidé mu jeho roky nevěří a to pak dojde i na vytahování občanky. Často slyší otázku, proč rozjel firmu ve věku, kdy ostatní odcházejí do důchodu. Ptal se ho i Václav Klaus při návštěvě Ravaku.
˝Musím si přece vydělat na stáří,˝ odpověděl. Nechápe, když se ho lidé ptají, proč stále něco nového vymýšlí. ˝Sázím stromy a někdo mi říká: to už nemá smysl, co když tady za pět let nebudeš? To nesnáším. Proč mě limituje? Úcta ke stáří není znakem dnešní doby. Vztahy mezi mladou a starší generací poznamenala komunistická morálka východu. Vedla k rozdělení rodin, izolaci na sídlištích, výstavbě domovů důchodců. V Japonsku, v Číně či v arabských zemích je to naopak. Tam mají staří lidé ve společnosti mnohem významnější pozici,˝ míní.
Celý život chtěl podnikat. Když byl mladý, psala se padesátá léta. ˝Byl jsem rád, že dejchám. Tehdy nešlo vybočit z řady,˝ říká.
V šedesátém osmém se s kolegy nadechl k rozletu. Organizovali zájezdy do Rumunska, uvažoval, že se osamostatní a začne s podnikáním. Přijeli Rusové. Byl vedoucím odboru v uranovém průmyslu, když přišel rok 1989. ˝Bylo třeba vymyslet, čím se živit v důchodu.˝ S kolegou Jiřím Kreysou založili firmu na stavební práce v Německu, ale pak se tam prostor pro zahraniční podnikatele začal zmenšovat. ˝Řekli jsme si, že bude nutné otevřít novou frontu. Spojili se s francouzským podnikatelem Jeanem Jacquesem Rabineauem, který měl malou firmu na koupelnové zástěny. Vypracovali záměr, půjčili si několik milionů, zastavili rodinné domy. Pronajali prostory, koupili stroje. Francouz měl dodat v přepočtu asi dvacet milionů korun. V té době se dělilo Československo, a tak mu Francouzská obchodní komora doporučila, aby v nestabilní zemi neinvestoval. ˝A byli jsme na huntě,˝ vzpomíná Jindřich Vařeka. Přesto začali vyrábět. Byli prvními soukromými podnikateli na brněnském veletrhu. Vanové zástěny nikdo neznal, a tak o ně nebyl zájem. Pak se začalo dařit. Začali dělat i vany, sprchové kouty a další vybavení do koupelen. Skupovali v Příbrami políčka, aby měli místo na vybudování továrny.
Současnost? Například zakázka pro dubajského prince. Dvacet jedna koupelen, všechny doplňky zlacené. Ve firmě pracují i dva Vařekovi synové. ˝Generační rozdíly jsou velké, shodneme se akorát tak v názoru, jaké je dnes počasí,˝ říká. Je to znát i na sortimentu firmy. Zatímco mladí zaměstnanci navrhli vanu ve tvaru srdce či vanu vybavenou elektronikou tak, že si v ní můžete pouštět hudbu, Jindřich Vařeka chystá vanu pro seniory. ˝Protože vím, jaké to je, lézt do vany, když bolí klouby,˝ směje se.

Kdo také uspěl až v padesáti
Jan Kraus: V padesáti třech letech se prosadil s televizní talkshow Uvolněte se, prosím. Do té doby zkusil řadu podobných projektů, dostával jen menší herecké příležitosti. Až po padesátce se stal jednou z nejuznávanějších televizních osobností a žádanou tváří do reklamy.
Bohumil Klepl: Celý život byl jedním z mnoha nepříliš známých herců oblastních divadel. V padesáti se stal jedním z nejobsazovanějších umělců. Žertuje, když říká, že má pokryty všechny české seriály: Místo v životě, Rodinná pouta, Letiště.
Ivo Šmoldas: Redaktora poezie z nakladatelství původně v žertu doporučili jeho kamarádi k moderování televizní soutěže o češtině. Protože se jim zdálo, že nikdo méně vhodný neexistuje. Tak se po padesátce stal úspěšným moderátorem a dostal i několik hereckých příležitostí.

Soňa Kodetová, studentka, 62 let
Soňa Kodetová má doma vystavenou fotku svého manžela. ˝Tak mi dneska drž palce,˝ říká mu pokaždé, když odchází na zkoušku. Studuje vysokou školu, za tři roky může získat titul bakalář. Když herec Jiří Kodet před necelými dvěma roky zemřel, přátelé jí doporučovali antidepresiva a báli se o ni. Pětadvacet let se starala výhradně o rodinu, nechodila do práce. Poslední léta, kdy byl manžel vážně nemocný, trávila veškerý čas péčí o něj. Byla vyčerpaná a mnozí mysleli, že se po jeho smrti z nahromaděného stresu zhroutí. Ale hlavně, co dál? Bude mít proč žít, když se najednou nebude moct starat o muže, kterého obdivovala a milovala?
˝Bylo mi jasné, že musím hned vymyslet něco, čím se zaměstnám. Když Jiří zemřel, sedla jsem k internetu a začala hledat, co bych mohla studovat.˝ Nastoupila na roční studium Liberálně konzervativní akademie. Chytlo ji to tak, že se po roce přihlásila na tříleté studium na Vysoké škole politických studií – CEVRO Institut. Je jí šedesát dva a je tam nejstarší studentkou. ˝Podívejte, mám normální index se záznamy o zkouškách,˝ ukazuje. Zpočátku se na ni kolegové dívali jako na exota. Ti odvážnější se vyptávali na Jiřího Kodeta. Jestli byl ve skutečnosti stejný nervák jako v Pelíšcích a tak. Divily se i její dvě dospělé děti. Dcera Bára zpočátku nadšeně vyprávěla známým, jak je máma skvělá, když v šedesáti studuje. Pak zjistila, že jí doma chybí. Kodetovi žijí pohromadě, a tak se babička na hlídání často hodila. ˝Teď Bára v legraci říká, že vlastně jako babička nejsem nic moc. Vždycky jí říkám: Jestli budeš potřebovat malou pohlídat, pojď, domluvíme se, kdy se mi to bude hodit. Vytáhnu notes a vidím: tady nemůžu, tady taky ne… Děti na to nebyly zvyklé. Ale nechápu, proč by se mělo předpokládat, že babičky mají automaticky vždycky čas a šetří každou korunu, aby ji mohly dát mladým. Já jsem celý život věnovala tomu, abych dětem vytvářela domov, kde je navařeno, teplo a kde najdou lásku. V mnohém jsem se uskromnila, aby mohly cestovat a studovat. Teď je čas, aby mi to vracely.˝
Studia si platí: ˝Věřte, že mám velmi malý důchod, pětadvacet let jsem byla v domácnosti. Ale raději si odepřu jiné věci, abych si to mohla dovolit.˝ Ve škole našla nové přátele. ˝Když starší člověk žije uzavřeně nebo jen mezi vrstevníky, nechápe dnešní společnost, nerozumí novým trendům. Nůžky mezi životním stylem mladých a starých se rozevírají a to je cesta do pekel.˝
Pracuje v komunální politice a také pro nadaci Plaváček Juraje a Deany Jakubiskových, která pomáhá nadaným dětem z dětských domovů zajistit vzdělání. Založila Klub třetího tisíciletí, společnost, která prosazuje, aby se lidé celý život nepřestávali vzdělávat. ˝Nedělám to proto, abych si něco dokázala. Nestuduji kvůli diplomu. Na parte je vám titul stejně na nic. Prostě dělám jen to, co mi pomáhá.˝

Peter Oakley, hvězda internetu, 80 let
Osmdesátiletý Peter Oakley, vdovec z britského Leicesteru, si domů pořídil webovou kameru. Sedl si před ni a začal vyprávět, co zažil. Záznamy zveřejnil na internetovém serveru YouTube. To jsou stránky, na které lidé z celého světa posílají své amatérské videofilmy. Úspěch se posuzuje podle toho, kolik jiných lidí svým snímkem zaujmou, tedy kolik se jich na něj podívá. YouTube sledují především mladí, takže mezi nahrávkami převažují legrácky všeho druhu. A teď pozor. Povídání muže, který vystupoval pod názvem Geriatric 1927, si během týdne stáhlo více než milion uživatelů. Znamená to, že naprosto neznámý důchodce, který jen sedí a mluví tichým hlasem, se stal nejzajímavější osobností serveru. Jen pro srovnání, fanoušci YouTube zveřejňují průměrně přes třicet tisíc klipů denně. Že se internetoví surfaři přesto budou vracet k povídání neznámého důchodce, by netipoval nikdo. Geriatric 1927 natáčel další vyprávění. Na YouTube odstartovaly pod názvem Telling it All, v překladu Všechno vám povím. Teď mu píší stovky lidí.
˝Jste ten nejvíc cool frajer na světě.˝ Nebo: ˝Nemám dědečka, ale přál bych si takového, jako jste vy.˝ Stačilo pár týdnů a Peter Oakley je celebritou. Vypátrali ho novináři, žádají ho o rozhovory. Dostává nabídky na reklamu. Zatím odmítá. Je spokojený. Žije v klidu, a když má chuť, sedne před svou kameru. ˝Piercing ani tetování nemám,˝ říká a začíná vyprávět. O tom, jak se v Leicesteru žilo po válce, jak jako mladý toužil po motorce. Popisuje, jaké to je, když se člověk cítí starý a žije sám… Není závratně vtipný ani se nesnaží dojmout. Jeho zážitky nejsou mimořádně dobrodružné. Přesto si na celém světě lidé sedají k počítačům a pouštějí si jeho vyprávění. Dívají se na něj, poslouchají a mají pocit, že je nedělní podvečer, jim je deset a sedí u svého dědečka.
Peter Oakley změnil svůj život. Nebál se naučit zacházet s moderní technikou. Neostýchal se dělat to, co mladí kluci. Jeho jméno je teď ve světě internetu značkou, o kterou je zájem, a tak by za reklamy a televizní vystoupení mohl inkasovat miliony. Nechce. Tvrdí, že vše, co chce říct, bude zveřejňovat zásadně na internetu. Protože ten mu ukázal, že není odepsaný stařík. Lidé mu naopak píší, že život změnil on jim. Protože je dříve nenapadlo, jak takový penzista může být fajn. A tak když mu kdosi napsal vzkaz ˝Jsi moc starý na to, abys tady byl,˝ Oakleyho obdivovatelé odpověděli takovou vlnou nadávek, že dotyčný nebožák už na YouTube raději asi nikdy ani nemrkne.

Není pravda, že…
- Po padesátce je pozdě na podnikání. X Ve věku 45-54 let začíná rozjíždět vlastní podnikání 11 procent Čechů, další 3 procenta až v 55 letech a výše.
- Staří lidé jsou nemocní. X Přes 70 procent lidí nad 50 let je zdravých natolik, že se mohou zabývat běžnou činností.
- Staří lidé jsou pomatení. X Duševní nemoc mají diagnostikovánu jen 2 procenta lidí starších 65 let.
- Staří hůře pracují. X Zaměstnanci ve věku okolo padesátky a výše mají v práci méně úrazů a méně si berou nemocenskou, protože si práce více váží.
- Po padesátce lidi nezajímá sex. X Zdravé páry uvádějí, že je pro ně milostný život důležitý do sedmdesáti i více let.

Zdroj: MFDNES online – autorka: Scarlett Wilková, Foto: Internet