Stárnutí organismu

Otázka, jak si prodloužit věk trápila lidstvo od nepaměti. Člověk hledal zázračný elixír mládí v říši rostlinné i živočišné. Sbíral léčivé byliny, kořen ženšen, který prý má zaručeně omlazovací účinky, přišlo se i na blahodárný vliv včelí mateří kašičky a kdoví čeho ještě. Elixír mládí však dosud nikdo nenašel, nejspíš proto, že vůbec neexistuje. A tak stále platí přísloví, že proti věku není léku.

Stárnutí je biologický vývoj a je v souladu s naplňováním zákona přírody. Stárnutí a smrt – to jsou jevy staré jako lidstvo samo, jevy, kterým lidé odjakživa věnovali zvláštní pozornost. Úsilí omladit tělo starého člověk, překonat smrt a navrátit člověka životu je předmětem mnoha mýtů a bájí. Připomenu jen pohádkový pramen živé vody. Lidé v mytologii připisovali bohům právě ty vlastnosti, po kterých sami nejvíce tou žili – věčný život a věčnou mladost.
Také literatura je plná děl, která vyjadřují umělcovu touhu po vítězství nad stářím a smrtí. Vzpomeneme bájného ptáka Fénixe, na Fausta anebo na Čapkovu „Věc Makropulos“. Šlo po každé jen o umělcovu představu, o fantazii. Současná gerontologie zkoumá objektivně projevy a příčiny stárnutí živých organismů, klade si za cíl právě poznání těchto procesů a jejich aktivní ovlivnění ve prospěch člověka. Prodloužení lidského věku a prodloužení aktivního života člověka – to jsou cíle gerontologického výzkumu, které se dají krátce a výstižně formulovat slovy: PŘIDAT ROKY ŽIVOTU A ŽIVOT ROKÚM.

Staří lidé neexistují – jsou jen mladí, mladiství a věčně mladí
Stárneme vlastně vůbec? Starý žert říká, že staří lidé neexistují – jsou jen mladí, mladiství a věčně mladí. Z toho vyplývá důležitý poznatek: nikdo z nás nechce zestárnout a snaží se bránit známkám stáří tím, že je nebere na vědomí. Co je to vlastně stárnutí?

Kupodivu neexistuje jednoznačná a všeobsahující definice tohoto děje, kterému se podřizuje vše živé. Podobně jako pojem života definujeme i pojem stárnutí pouze jeho vlastnostmi: ubýváním tělesných a duševních sil, zpomalováním chemických procesů v organismu, změnami ve všech orgánech, zvráskovatěním pokožky, šedivěním vlasů, snižováním ostrosti smyslů, dále větší náchylnosti k nemocím a .. rodným listem, počtem prožitých roků. Vidíme tedy, že stárnutí se projevuje v nejrozmanitějších podobách a z tohoto důvodu je proto možno k němu přistupovat rovněž z nejrůznějších hledisek.
Je nesporné, že v živém těle nastává v průběhu stárnutí velice mnoho změn, a to na úrovni molekulární, buněčné, tkáňové i na úrovni celého organismu. Zjišťování těchto změn není příliš velký problém, mnohem těžší je však určit, které změny jsou příčinou a které následkem, které jsou prvotní a které druhotného charakteru. Možná, že to je právě důvodem, proč v dnešní gerontologii existuje o hodně více než sto různých teorií a hypotéz, které se snaží vysvětlit stárnutí organismu z mnoha různých úhlů.

Stárnutí jako naprogramovaný děj
Dnešní názory na stárnutí by se daly v podstatě rozdělit do dvou velkých skupin. Jedna z nich vysvětluje stárnutí jako předem určený, „naprogramovaný“ děj, který má každý živý tvor zakódovaný ve svém genetickém materiálu. Podle tohoto názoru může organismus prožít určité dané období, určitou maximální délku života, ale nemůže za žádných okolností žít déle. Fakta nasvědčují tomu, že každý živočišný druh má skutečně svou vlastní charakteristickou maximální délku života. Tato maximální délka života je zřejmě programována obdobným způsobem, geneticky, jako jsou naprogramovány i tvar a velikost lidského těla. Tento základní předpoklad genetického určení maximální délky života biologického druhu se považuje za možný důsledek dvou faktorů. Buď se začínají ve vyšším věku uplatňovat určité geny, které „spustí“ procesy stárnutí a smrti (tzv. geny smrti) anebo je to nepřítomnost nějakého faktoru, poškození, „opotřebení“ genetického materiálu, který už není schopen vykonávat svou funkci.
Druhá skupina názorů považuje stárnutí a smrt za důsledek velkého množství nepříznivých vlivů, které působí na organismus. Tyto vlivy v něm vyvolávají nevratné změny, které způsobují postupné opotřebení organismu, který má předpoklady pro uspokojení svých základních potřeb, má dostatečný odpočinek a vyváženou výživu, není vystavován příliš silným stresům a působení škodlivých látek, bude žít déle než organismus stejného druhu, na nějž působí více nepříznivých faktorů: je vystaven stresům, vyšší fyzické námaze, nemá dostatek odpočinku, vitamínů a potřebných výživných složek v potravě. Není proto divné, že lidé, kteří jsou vystaveni nadměrné námaze, kteří otravují svůj organismus kouřením, alkoholem nebo jinými drogami, kteří prožívají časté stresy a nedopřejí si odpočinek pro regeneraci sil, podléhají často chorobám a žijí kratší dobu.

I v tomto případě je možno tento názor rozdělit na dva přístupy. Jde buď o nepříznivé faktory, které zasahují organismus zvenčí (ionizující záření, psychické stresy, nemoci, tělu cizí chemické látky, hluk apod.), nebo o vlivy, které působí na organismus zevnitř (“omyly“ při biosyntéze různých látek, zejména bílkovin, kdy se nevytvářejí takové látky, které organismus potřebuje, ale látky jiné, nebo poruchy imunitní soustavy, kdy ochranné složky organismu začínají vytvářet protilátky proti vlastnímu organismu).

Hormon dlouhověkosti
Do gerontologie si našly cestu i myšlenky a názory odvozené z kybernetiky a systémové analýzy. Není tedy nepředstavitelné ani to, že naše stárnutí a smrt jsou dopředu „naprogramována“ „zapnutím“ a „vypnutím“ určitých soustav organismu (naše tělo je „naprogramováno“ na zničení sebe sama). Existují úvahy, že mechanismus pro smrt může být záležitostí malého počtu specializovaných buněk – kde však jsou v těle -to je nezodpovězená otázka. Také existují úvahy, že existuje „hormon smrti“, který způsobuje postupné snižování spotřeby kyslíku v organismu a vyvolává v průběhu stárnutí snižování rychlosti bazálního metabolismu (látkové přeměny potřebné pro udržování základních životních funkcí, tedy míry využívání kyslíku organismem).
Zdá se, že způsob účinku této látky je v tom, že zabraňuje organismu využívat hormon štítné žlázy – TYROXIN. Dvě uvedené teorie stárnutí – podle jedné „hormon smrti“ způsobuje programové stárnutí organismu a podle druhé tentýž „hormon dlouhověkosti“ vlastně život prodlužuje. Vidíme, že současné názory na stárnutí a smrt nejsou teoriemi „buď – anebo“, a že vlastně všechny představují zdůvodnění a alespoň částečně platný názor.

My lidé, jsme jediní tvorové posedlí myšlenkou vyjadřovat všechno přesně, čísly, měřit vše, co je měřitelné, a co měřitelné není, takovým učinit. Provokující otázkou je, zda-li by bylo možné měřit i stárnutí na nějakých „hodinách stárnutí“ a jestliže ano, pak usilovat i o to, jakým způsobem zpomalit jejich chod.
Všichni dobře víme, co nám život zkracuje a co naše stárnutí urychluje, i to, co by pro náš život bylo užitečné. Ale znát základní pravidla životosprávy a zachovávat je. To jsou bohužel dvě zcela rozdílné věci. Známe je sice všichni, avšak málokdo z nás dokáže tyto jednoduché zásady také dodržovat. Chci ještě připomenout důležitou skutečnost: většina pravidel správné životosprávy nepůsobí jen na zpomalení stárnutí, působí zároveň i preventivně na výskyt rakoviny. Nedá se však očekávat, že by i co nejúzkostlivější dodržování pravidel správné životosprávy oddálilo úplně naše stáří a neomezeně prodloužilo náš život. Respektování těchto pravidel však přispěje ke zdravému a spokojenému stáří, ke snížení nemocnosti a ke zlepšení duševní pohody všech těch, kteří se dožijí vyššího věku.

Vliv probiotik na výskyt infekcí u starších osob
S postupným stárnutím organismu dochází ke změnám tělesných i psychických funkcí v závislosti na tělesné kondici, na přítomnosti chorob či nutnosti užívání léků. Tyto změny jsou způsobeny zpomalením metabolických pochodů a zhoršením schopnosti regenerace. Také imunitní funkce se s přibývajícím věkem mohou zhoršovat, především při nutnosti dlouhodobého užívání léků.
˝Tak se může měnit střevní mikroflóra a společně se zpomalenou obnovou buněk sliznice trávicího traktu mohou vést ke zvýšenému riziku vzniku počínajících nádorových změn ve větší míře než v mladších věkových skupinách,˝ říká doc. MUDr Pavel Kohout, PhD a dodává: ˝Senioři jsou vzhledem ke zhoršování imunitních funkcí a častému užívání velkého množství léků ohroženou kategorií ve smyslu náchylnosti k infekčním onemocněním. Probiotika mohou pomocí ovlivnění střevní mikroflóry zvýšit obranyschopnost seniorů.˝

Funkce imunitního systému může být u seniorů zhoršená i v závislosti na změnách střevní mikroflóry. Udržování správné střevní mikrobiální flóry je klíčem k dobrému zdraví. Z tohoto důvodu by měly být součástí stravy (nejenom seniorů) potraviny, které se podílejí na udržení zdravé střevní mikroflóry – především rozpustná i nerozpustná vláknina, případně potraviny obsahující živé mikrobiální kultury. ˝V případě rizika změny střevní mikroflóry a komplikací z toho vyplývajících je plně indikována konzumace probiotik – a to buď ve formě potravinových doplňků nebo tzv. funkčních potravinách. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které svým působením mohou zvýšit odolnost člověka vůči infekci a pomoci při zotavování se z infekce. Probiotika jsou přidávána do některých mléčných výrobků, např. jogurtů – podstatné je množství mikrobů ve výrobku, pro který jsou srovnatelné některé tyto funkční potraviny s potravinovými doplňky ve formě kapslí či tablet,˝ vysvětluje Doc. MUDr Pavel Kohout, PhD.

Více informací na http://www.probiotika-prebiotika.cz.

Zdroj: Nadační listy ELPIDA - autor: Ing. Ota Kopsa, Společnost pro probiotika a prebiotika (SPP), Foto: Internet