iQpark v Liberci

V Liberci bylo začátkem května otevřeno první volnočasové centrum, které si klade za cíl volnou a zábavnou formou vzdělávat kohokoli. Návštěvníkům se otevřela jedinečná expozice s více jak dvěma sty exponáty a atrakcemi na ploše necelých 1 600 metrů čtverečních.

Nejen návštěvníci z řad dětí ale i dospělí mohou v iQparku obdivovat různé optické klamy, logické a poučné hry, demonstrace přírodních jevů a zákonů, soustavu vodních pump a mlýnků, hlavolamy, medicínské modely, historické předměty, plazmové koule, světelný obtisk, stavitelné kyvadlo, řeku, obří bublifuk, kladky a kladkostroje, zrcadlový labyrint, magnetismus a desítky dalších atrakcí z říše fyziky, lidské anatomie i elektrotechniky. Zastoupená je dále oblast mechaniky, biologie či matematiky.
K vrcholům nově otevřené expozice patří šikmý dům, otáčivý tunel, který mate rovnováhu nebo zrcadlový labyrint, který je o jedno zrcadlo větší než labyrint na Petříně. Nejsložitější a nejdražší byla výroba obřího válce, stál 400 tisíc korun.

Projekt vznikal několik let. V České republice dosud žádné takové zařízení neexistuje. Podobné mají v Německu nebo Francii, ale i v zámoří. Prostory místních center dosahují i několika desítek tisíc metrů čtverečních. Inspiraci hledali tvůrci českého iQparku právě v zahraničí. Do budoucna se počítá s dalším rozšiřováním centra.
Na výrobě exponátů se podílelo deset řemeslníků. Zcela zdarma a ve svém volném čase se na přípravě expozice účastnili i nadšenci z řad pracovníků Labyrintu Bohemia a Centra Babylon v čele s Jiřím Valáškem.

iQpark je otevřen denně od 10:00 do 20:00 hodin. Vchod je z nákupního městečka komplexu Centrum Babylon. Děti do 140 cm zaplatí 40 Kč, dospělí 80 Kč. Mnozí návštěvníci stráví mezi naučnými exponáty mnohdy i celý den.

Ing. Miloš Vajner je jedním z duchovních tvůrců IQparku, který své centrum představil.

Co Vás inspirovalo ke vzniku takovéhoto zařízení?
Asi před deseti lety jsem s kolegy náhodně navštívil muzeum ˝Belive i tor not˝. Volně přeloženo ˝věřte tomu či ne˝, a to nás natolik nadchlo, že jsme se začali pídit o podobných muzeích, až jsme se dostali od záhad a kuriozit k interaktivním science centrům.

Co je na interaktivních centrech pozoruhodného?
Řekl bych, že ten vzdělávací přínos a jakási nadhodnota. Co si sami neodzkoušíme a neosaháme, tomu moc nevěříme. Zapojujeme více smyslů najednou, používáme logiku a prožíváme to. My působíme logiku a prožíváme to. My působíme na exponát fyzicky a on zpětně na nás. V tom je ta interaktivita, vzájemné působení. Science centra poznávání si našla ve světě své místo. Postupně doplnila či nahradila různá muzea a jejich rozvoj provází dnes v Evropě silný boom. A naše republika byla doposavad imunní, alespoň co se týče té veřejné sféry. Tak jsme se do toho pustili jako soukromá iniciativa s podporou NADACE ŠKOLA HROU, kterou jsme za tímto účelem před lety založili.

V čem je hlavní rozdíl mezi muzeem a interaktivním centrem?
Muzeum je statické zařízení, které mapuje historii. Exponáty jsou zpravidla původní a velmi cenné. Nejsou určeny k tomu, aby na nich byla demonstrována jejich funkce, natož aby si na ně návštěvníci sahali. Ta doba vlastivědných muzeí nastartovaných v době národního obrození a lokálních muzeí z doby první republiky pominula. Ve školách je stále méně kabinetních sbírek a lidé mají dnes zcela odlišné informační možnosti. Internet se dostal do každé rodiny a postupně vytlačuje knihy. Naše školství však na změnu vnějšího světa reaguje velmi zkostnatěle. Dnešní děti jsou mnohdy pohotovější a všeobecně informovanější než jsme byli my, a tudíž i jejich učitelé. Na druhé straně se vše uchyluje k virtualitě a chybí taková ta hmatatelnost. Tuto mezeru právě vyplňují interaktivní centra.

Jaké exponáty v nich mohou návštěvníci najít?
Na rozdíl od muzeí, kde jsou originály či repliky určitých konkrétních zařízení odděleny od návštěvníků sklem či provázkem, v interaktivních centrech jsou umístěny volně. Jsou přímo určeny k tomu, aby si s nimi zatočili, hráli a odzkoušeli jejich funkci. Jsou k tomuto účelu vyrobeny a slouží jako prostředek názorně pochopit daný jev, pobavit a poučit. Interaktivní centra jsou proto přitažlivá a zajímavá pro kdekoho. Jsou to vědecké hračky, hlavolamy, názorné výukové pomůcky, demonstrace různých jevů. Od optických klamů, řešení logických problémů, aplikací fyzikálních zákonitostí až po zrcadlové bludiště či velký otáčivý tunel. Zde je zavádějící slovo ˝exponát˝, tak jako je zavádějící i slovo ˝muzeum˝. Obojí asociuje v našich myslích něco jiného, než ve skutečnosti v interaktivních centrech najdete.

Kde jste čerpali zkušeností?
Navštívili jsme spoustu zemí a v nich science centra, children muzea, handson koutky, zábavně-naučné parky, technická muzea s výukovými doplňky Někde jsme byli doslova nadšeni, jinde jsme očekávali mnohem více. Pořídili jsme na deset tisíc fotografií a dlouho se i dohadovali o nejvhodnějším směru pro Českou republiku. Těch pohledů může být několik. Jeden je ze strany školství – jako doplněk a aplikace výuky. Další z hlediska tematického – jako představení a pochopení určitě problematiky. Jiný jako volnočasová aktivita – jakožto rozšíření zábavy a nastartování další turistické destinace. Když se přikloníte k jednomu směru, stanete se méně atraktivní či seriózní pro jiné. A tak je lepší říci, které zahraniční projektu se nám nejvíce líbily. Najdete je v belgickém Mechelenu, waleském Cardifu, v Kodani či v Organdu nebo San Diegu. To jsou centra, která jsou velmi přitažlivá a navštěvovaná. Megacentrum jako je La Villete v Paříži je pro nás nedostupnou utopií.

Proč jste zvolili název iQpark?
V lidech to asociuje myšlení, inteligenci, otestování sama sebe. Ale zkratku IQ uvádíme jako zkratku interactive questions, což je smyšlenina – něco jako vzájemná diskuse. A proč park? V Centru Babylon máme aquapark, lunapark, a tak přibude iQpark. Vchod do interaktivního centra poznávání je totiž přes nákupní městečko. Budova iQparku s nám sousedí zdí, a tak jsme to propojili.

Proč jste první zábavně-naučné centrum v ČR nepostavili samostatně a v hlavním městě? Určitě bz byla zaručena větší návštěvnost
Odpověď je asi tak jednoduchá jako otázka. Devadesát procent Čechů v Praze nebydlí a zeptejte se jich, zda se nechtějí do ní přestěhovat. Vše nemůže být v Praze. Stal jsem se tak trochu libereckým patriotem. A co se týká té samostatnosti, respektive jednoúčelovosti, jsem přesvědčen, že bz to byla marketingová chyba. Projekt by se prodražil o doprovodnou infrastrukturu jako je parkoviště, technické zázemí, gastronomické provozy a podobně. Takto můžeme využívat již existujícího, osvědčeného a zavedeného. Věřím v synergický efekt a ve spojení s Centrem Babylon i v dostatečnou velkou návštěvnost po seznámení veřejnosti s existencí a obsahem iQparku.

Máte za sebou několik let sbírání námětů, výstavbu objektu a výrobu exponátů. Co z toho bylo nejtěžší?
Vytipováváním obsahu jsme si oživovali naše technické znalosti a přemýšleli, jak to asi uvnitř funguje. Výstavba je při trošce interiérové tvořivosti rutina. To, jak bude obtížné vyrábět exponáty, jsme však netušili. Na začátku jsme dali dohromady asi čtyřicet řemeslníků a po půl roce nám z nich zbyla jen desítka. I tak bylo dost trápení s harmonogramem, funkčností i kvalitou. Všechny exponáty jsou v podstatě prototypy a originály.
Pro ilustraci. Kdybyste si přes víkend promysleli, co a jak chcete vyrobit a připravili jednoduchou výkresovou dokumentaci, v pondělí zadali výrobu jednomu řemeslníkovi, ten musel kooperovat se dvěma i více dalšími profesemi (svařované konstrukce, soustružení, povrchová úprava, truhláři, lakýrníci, příprava návodů, kompletace a oživení), a toto stihli do pátku, byl by to úspěch. A za týden by byl hotový jen jeden exponát. Na výrobu stovky exponátů byste potřebovali dva roky. My to ve třech při jiné práci stihli za necelý půlrok a bylo to velmi hektické.

Proč to všechno děláte? Jste učitelé, technici, podnikatelé, filantropové či nadšenci?
Asi tak od všeho něco. Ale nejvíce nadšenci, kteří cítí potřebu něco předat dalším generacím. Vidíme tu propastnou mezeru a nepodařilo se nám přesvědčit ani ministerstvo školství, že tento druh zábavného vzdělávání u nás chybí. Založili jsme NADACI ŠKOLA HROU, sháníme peníze na tento nekomerční projekt, přesvědčujeme další lidi o jeho potřebnosti a následování. Za několik let vyroste v České republice několik interaktivních center a stanou se módním trendem trávení volného času. Politici a úředníci jim dají zelenou. Někdo musí být první a prošlapat cestu jako poslání v tomto trochu nepřehledném a překotném světě.

Více informací se dozvíte na stránkách iQparku.

Zdroj: PANORAMA ZDRAVÍ – autorka: Alena Černá, iQpark.cz