Zavřete se do sauny

Bojíte se, že vás letos zase skolí chřipka? Posilovat imunitu můžete i jinak než polykáním multivitaminových přípravků. Stačí alespoň jednou týdně zamířit do nejbližší sauny. Jaké jsou další výhody sauny a na co si dát pozor při jejich návštěvě?

Finové saunování propadli už dávno. Břehy Baltského moře pokrývají chatičky, v nichž své tělo každodenně zahřívají a následně chladí v ledovém moři desítky tisíc obyvatel této severské země. Ale ani Češi nedají na saunu dopustit. Nejenže si v ní člověk příjemně odpočine, případně si v klidu promluví s kamarády, ale zároveň udělá něco pro své zdraví. Obzvlášť teď na podzim je saunování dobrým způsobem, jak předejít atakům nejrůznějších bacilů a vyvarovat se chřipkovým onemocněním.
Sliznice horních cest dýchacích je při saunování nucená se vyrovnávat s pravidelnými výkyvy tepla a zimy, a tím se stává odolnější. Pravidelní návštěvníci saun mají mnohem lepší obranyschopnost organismu, zlepšuje se jejich krevní oběh a zrychluje látková výměna. Díky nadměrnému pocení se z našeho těla vyplavují nahromaděné škodlivé látky. Sauna má pozitivní vliv i na naši pokožku. ˝V sauně se kůže zvlhčí, póry se otevřou a spustí se samočisticí funkce pokožky. U žen sauna pomáhá redukovat celulitidu,˝ jmenuje výhody saunování Vlastislav Novotný, dlouholetý saunový nadšenec a majitel relaxačního studia Infinit.

Do sauny bez plavek

Pokud vás předchozí řádky navnadily a chystáte se poprvé do sauny, dávejte dobrý pozor! Návštěva sauny má přesně daná pravidla, jejichž nedodržování by se vám nemuselo vyplatit, a místo, abyste tělu pomohli, spíše byste mu ublížili.
Bod číslo jedna: v sauně se musíte vždy cítit příjemně a tomu se vše ostatní podřizuje. Jakmile vás při saunování přepadnou jakékoliv špatné pocity, raději saunu opusťte. Před samotným vstupem do vyhřáté kabiny je potřeba tělo pořádně omýt mýdlem, aby kůže byla naprosto čistá a pot z ní mohl bez problémů odcházet. I když možná patříte mezi stydlivky, zapomeňte na to, že byste si při saunování nechali na sobě plavky. Ty by pot se škodlivými látkami zbytečně zadržovaly a člověk by ze sauny mohl odcházet s nepříjemnou kožní vyrážkou. Pokud se nazí před zraky cizích lidí přece jenom cítíte nepříjemně, můžete se zahalit do prostěradla, které by v každé kvalitní sauně mělo být k dispozici zdarma.

S ledovou vodou opatrně

Průměrná teplota v sauně se pohybuje okolo osmdesáti až devadesáti stupňů Celsia. Nejnižší teplota je na podlaze a na prvním schodě stupňovité lavice, na kterou se sanující posadí či položí, s vyššími schody pak stoupá. Pro začátečníky je tedy dobré usedat na nižší stupně schodů a postupně se propracovávat nahoru. V délce pobytu v sauně bychom se neměli pokoušet lámat žádné rekordy. Ideální doba je mezi deseti až patnácti minutami, dvacet minut odborníci považují za úplné maximum. Při prvních návštěvách v sauně stejně ani tolik minut nevydržíte a vyhřátou místnost můžete klidně opustit už po několika minutách. Tělo si postupně na vysokou teplotu zvykne a v kabině vydržíte déle a déle.
Některé lidi děsí představa bazénu s ledovou vodou. I to se dá ale obejít. ˝Saunování je hlavně o pocitu člověka a mělo by být příjemné. Pokud někdo nechce podstupovat anabázi v ledovém bazénu, může ji vyměnit za vlažnou či studenou sprchu,˝ uklidňuje Vlastislav Novotný. Pokud se přece jen rozhodnete pro ledové osvěžení, mějte na paměti, že je lepší do vody sestupovat pozvolna po schodech a nenamáčet si hlavu. Skok do vody lékaři vůbec nedoporučují. Tělo se při něm prudce ochladí a stěna některé z cév by to nemusela vydržet amohla by prasknout.

Doplňujte tekutiny

Správné saunování se skládá ze tří opakovacích koleček. Při každém z nich tělo rozehřejeme a následně zchladíme. Tyto prudké přechody mezi teplem a zimou jsou pro naše tělo zátěží, a tak je třeba nechat organismus po každém kolečku odpočinout. To je také vhodný čas pro doplnění vypocených tekutin. S tím souvisí i další věc. Mnoho lidí se mylně domnívá, že se po saunování hubne. Vypocená kila jsou jenom voda, která se nám do organismu zase vrátí. Na druhou stranu je dobré do sauny zamířit po cvičení. Prodlouží se totiž doba, kdy je metabolismus ze cvičení zrychlený, a souběžně se v teple zregenerují svaly a klouby.

Najít si čas na návštěvu sauny bychom měli alespoň jednou týdně a nemusí to být jenom na podzim a v zimě. ˝Je prokázáno, že je prospěšné do ní chodit i v létě. Paradoxně jste po ní totiž osvěžení a venkovní vysoké teploty tělo lépe snáší, méně se potí a kůže je více pročištěná,˝ tvrdí Vlastislav Novotný. Po sauně by neměla následovat žádná namáhavá činnost, spíš bychom měli zbytek dne prožít v poklidu.
I když celou dobu mluvíme o prospěšnosti saunování, pro někoho sauna prostě vhodná není. A tak by se lidé s vysokým tlakem, trpící nemocemi cév či srdce, stejně jako těhotné ženy měli saunám raději vyhnout. Všem zdravým ale nebrání zjistit na vlastní kůži, co na tom saunování Finové mají.

Sauny, pární lázně a potní chýše

Finská sauna – Jejím specifikem jsou kameny uložené na kamnech, které se pravidelně polévají vodou.
Vzniklá pára tak zvlhčuje vzduch. Pro lepší účinek saunování se Finové šlehají březovými větvemi s listím, čímž dosahují lepšího prokrvení kůže. Finská sauna je vhodná především k uvolnění svalstva, posílení imunity a vyloučení toxických látek z těla.

Infrasauna – V dřevěné kabině jsou umístěny zářiče, které dokáží prostor velmi rychle vyhřát. V teplo se záření přeměňuje až při dopadu na tkáň, do které pak hluboko proniká. Díky tomu pak je v samotné kabině ˝příjemná˝ teplota kolem padesáti stupňů.

Parní sauna – Tento typ společně se suchou saunou je u nás nejvíce rozšířen. Teplota v páře se pohybuje okolo padesáti stupňů, ale vlhkost vzduchu je zde téměř 100%. Pára je ideální pro uvolňování svalstva průdušek a pórů pokožky.

Suchá sauna – Od finské se liší tím, že kameny slouží k vyhřívání místnosti a voda se na ně nelije. Vlhkost vzduchu se v suché sauně pohybuje kolem 10 % a teploty v ní dosahují nejvyšších hodnot ze všech saun.

Indiánská sauna – Jde o potní chýši, kterou si může kdokoliv postavit kdekoliv v přírodě. Stačí k tomu vytvořit konstrukci z lískových prutů, která se pokryje např. dekami. Uvnitř se vydlabe dolík, do kterého se nasypou kameny rozžhavené v ohništi do červena. Ty se pak polévají vodou tak dlouho, dokud se chýše nezaplní hustou párou.

Zdroj: časopis Instinkt – online – autorka: Kristina Komůrková, Foto: Internet – autor: Klafs