Kdy člověk začíná stárnout?

Autor: Mg. Vlasta Otychová, 17. 11. 2007

Jak člověku ubíhají léta, stárnou mu rodiče a přemýšlí, kdy začne stárnout on sám. Některé ženy mají za to, že už po třicítce, jiné že po čtyřicítce, někteří tvrdí, že znají dvacetileté starce Je výročí 17. listopadu a plné noviny výročí ˝sametové revoluce˝. Děti, které se v listopadu 1989 narodily jsou dnes plnoleté. Jsou jiné, je totiž JINÁ DOBA. Tak jsme to tehdy svým rodičům říkali i my. A co my, rodiče těchto dětí? Jsme staří? Nebo teprve stárnout začínáme?

Zatím jsme v produktivním věku a do důchodu máme pěkně daleko. Ale víme, že stáří přijde a každý se na něj nějak připravujeme. Já osobně třeba tím, že jsem založila portál Třetí věk. Až budu stará, povedu ho lépe než dnes, budu vědět, co mě zajímá a co bude zajímat mě, bude zajímat i ostatní seniory. Budu činorodá (nečinnosti ubíjí). Považuji to za dobrou myšlenku myšlenku. Nicméně první článek na tento portál píši dnes, když mi ještě není ani padesát.
Možná je to tím, že jsem začala stárnout. Možná pod vlivem příhody, která se mi stala. Možná je to výročím sametové revoluce a plnoletostí těch, co se ten den narodili.

Občas si nechávám umýt auto v mycí lince u hypermarketu. Je tam linka, kam vjede auto i s řidičem, jen se musíte správně trefit na koleje nebo pásy, které pak váš vůz mezi kartáči a stříkající vodou posunují až na konec linky.
Na začátku linky je OBSLUHA. Muž, který vybere peníze (je-li v dobré náladě, ostříkne hadicí nalepené mušky) a ukazuje Vám rukou, jak se správně trefit do kolejnic. Tomu, který tam byl dnes mohlo být něco kolem třiceti. Stáhla jsem tedy okénko a podala mu stokorunu a padesátikorunovou minci. ˝Za stodeset. A mohl byste mi, prosím, sundat anténu?˝
Anténa je totiž šroubovací. Mám docela krátké nohy a těžko na ni dosáhnu. Poprosila jsem ho o to už minule (to jsem tam s novým autem byla poprvé). Měla jsem na sobě kostým a nechtěla si ho lepením na špinavé auto umazat. Dnes jsem, pravda, kostým neměla. Zato jsem měla volný kabát… Muž neodpověděl a odkvačil. Za chvíli mi podával lístek se slovy:
˝Tu anténu chcete sundávat jenom vy. Copak jsem nějaký posluha?!˝
Zírala jsem na něj zcela konsternovaná schopna říct jen: ˝Ještě čtyřicet korun, to nebyla deseti, ale padesátikorunová mince˝.
Zatímco odešel pro chybějící peníze, vystoupila jsem z auta, otevřela zadní dveře, vylezla na práh a sundala tu zatracenou anténu, aby se v lince nepokřivila. To už mi vracel peníze se slovy: ˝Vozíčkářům to dělám.˝ No, díky bohu aspoň za to.

Na začátku devadesátých let, když jsme začali podnikat, by si tohle žádný zaměstnanec nedovolil. Jenže tehdy, jsme taky neměli zaměstnance, ale kolegy. S nadšením jsme ˝budovali kapitalismus˝ s vírou, že se naše děti budou mít lépe, budou moci cestovat, studovat v zahraničí Naši rodiče zase s nadšením ˝budovali socialismu˝, už chápu jejich pocity.
Jasně, JE JINÁ DOBA. Zábavné je, že mám nový vůz. Ten minulý jsem měla 5 let. Měl zajížděcí anténu, která se automaticky zasunula při vypnutí rádia. Nebylo třeba ji tedy sundávat při mytí v lince. S novým vozem jsem byla v lince jen jednou jedinkrát.
Spletl si mě s někým? Nebo to byla opravdu tak troufalá prosba? Slibuji, že si už nikdy nespletu OBSLUHU s POSLUHOU. Měla bych si stěžovat vedoucímu? Proč? Tomuhle chlapci stejně není pomoci. A já jen budu ztrácet energii, kterou potřebuji, protože sil ubývá. Ano, stárnout začínáme, když cítíme ztrátu energie. A ti, kteří začali podnikat před 18 lety, ji cítit začínají.

Už podruhé v krátkém čase jsem si to uvědomila. Před třemi týdny, jsem byla na srazu po 25 letech od ukončení vysoké školy. Přála jsem si PRESSO S MLÉKEM, ale číšník mi přinesl překapávanou kávu. Ptala jsem se, jestli presso nemají.
˝Pro skupiny máme jen kapanou˝, odpověděl. Spolužačka (která se chystá podnikat, dosud pracovala jako učitelka ve školství) mi říká: ˝Ty se tak snadno vzdáš? Tak to teda ne. Dávej pozor.˝ ˝Presso, prosím, ale já ho chci jako soukromá osoba.˝
Co Vám budu povídat. Dostala ho – a všichni ostatní taky. Pila jsem svou kapanou kávu a přemýšlela, jestli už začínám stárnout, když nebojuji a šetřím si síly na boje, které jsou důležitější.

UŽ JE TO TADY, UŽ JE TO TADY.. Vzpomínáte?

To co jsme vybudovali převezme nová generace. Ta, co nebude dělat POSLUHU, ale OBSLUHU, ta, co neví, co je to podnikatelská etika, co nezná heslo ˝náš zákazník – náš pán˝, co netuší, že ne všichni kradli, ale že jsou i takoví, kteří obětovali volné víkendy a dovolené, aby se oni měli líp. Na rozdíl od nás mluví plynně anglicky, cestuje, ovládá počítače a mobily a

Je JINÁ DOBA. Už je to tady. Začínám stárnout.

Foto: Internet