Výpisky z knih – Američané 20. století

Přinášíme knižní tipy dvou autorů 20. století narozených ve Spojených státech: Louise Bromfielda a Johna Steinbecka. Připojujeme nejen stručný obsah knihy, ale i zajímavé ukázky.

Louis Bromfield, Paní Parkingtonová

Z chudého děvčete v malém městečku na západě Spojených států až do jedné z nejbohatších a nejmocnějších žen v celé Americe – taková byla životní dráha Susie Parkingtonové. Když se seznámila s Augustem Parkingtonem, netušila, že se vdá za člověka, který je odhodlaný dosáhnout všeho, co chce – a major Parkington chtěl mnoho. Peníze, ženy, moc, slávu, pohodlí a respekt – po všem toužil a nakonec to získal. Věděl, jak si užívat života, hltat ho plnými doušky a nelitovat ničeho, což pak dokazuje také jeho smrt v náručí cizí ženy.
Ke sklonku života Susie Parkingtonová vzpomíná na všechno, co viděla a zažila, je si vědoma, že prožila pěkný život, který stál za to, a proto si uvědomuje osudy svých potomků, kterým velmi chybí dravost majora Parkingtona nebo vyrovnanosti jeho ženy.

Ukázky z knihy:

Samota je ta nejcennější věc na světě, pokud ji umí člověk správně využít. Pěstuje v něm odolnost a dovoluje mu podívat se sám na sebe a chladně probrat všechny své nedostatky i přednosti, umožňuje mu získat od věcí určitý odstup. Dává člověku možnost čelit mnohému a snášet mnohé, co by se jinak mohlo stát nesnesitelné. Kdo trpí v samotě, nemusí ke své hanbě vystavovat své utrpení na odiv veřejnosti.

*

Víš, řekla bych, že lidi jsou šťastní úměrně k tomu, kolik toho dávají sami ze sebe. Někdy si myslím, že ani moc nezáleží na tom, co to konkrétně je, pokud ze sebe dávají vůbec něco.

*

…………… a ona poznala už dávno, že prostota a přímost jsou velká síla a velmi důležité pro bohaté prožívání života.

*

Je to tragedie tak hluboká, že se o ní ještě nesmí vůbec mluvit. Na to dojde později. Teď je první a hlavní věcí, chytat se drobných nitek všedního života a táhnout to dál. To jediné člověku ulehčí žal a ukáže mu, že v životě jsou tragedie, které prostě musíme vydržet a zařadit je v celkovém běhu světa na patřičné místo, postavit si je už teď do světla, ve kterém je budeme z odstupu let vidět po celý zbytek života. Ve všech věcech, ve všech lidských zážitcích, dokonce i v tragédii, je bohatost života, před kterou nesmíme zavírat oči, aby se nezvrátily v rakovinu, která nás rozleptá.

*****

John Steinbeck, Toulky s Charlyem

V jedné ze svých nejpopulárnějších a čtenářsky nejvděčnějších knih podává Steinbeck svým nezaměnitelným způsobem obraz Ameriky, jak ji poznal během čtyřměsíční cesty napříč kontinentem ve druhé polovině roku 1960. I po více než čtyřech desítkách let od svého vzniku zůstává jeho zpráva, motivovaná autorovým rozhodnutím ˝pokusit se znovu objevit tuto obrovskou zemi˝, cenným svědectvím o měnící se tváři Ameriky v dramatické éře přelomu padesátých a šedesátých let i o Steinbeckovi jako jejím humorném či skeptickém, vždy ale vnímavém a hluboce lidském pozorovateli.

Ukázky z knihy:

Ve španělštině je jedno slovo, pro které nemohu najít protějšek v angličtině. Je to sloveso ˝vacilar˝, přechodník přítomný ˝vacilando˝. Neznamená to vůbec žádné kolísání jako v angličtině. Jestliže je někdo ˝vacilando˝, tak někam jde, ale nedbá příliš na to, zdali tam dojde, i když má cíl.

*

Je prazvláštní, že když si člověk určí sám nějaký cíl, je těžké se ho nedržet, i když je to nepohodlné a není to ani žádoucí.

*****

John Steinbeck, Na plechárně

Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho ˝mládenců˝, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, ˝aby z nich život nevyprchal˝.

Ukázky z knihy:

Je to hodina barvy perel -přestávka mezi dnem a nocí. kdy se čas zastaví a zkoumá sám sebe.

*
……………..vždyť jen málo lidí miluje svou práci, svůj život a ještě méně je těch, kteří mají rádi sami sebe. Doktor se rád měl, ne v tom smyslu, že by si lichotil, ale prostě tak, jako měl rád mnohé jiné a mnoho jiného. Protože neměl komplikace sám se sebou, neměl je ani se světem.

*

Když víte, co děláte, dokážete to zvládnout.

Zdroj: ukázky: pí Ing. O. Janíčková, Internet