Výpisky z knih – aneb přečtěte si s námi

Představujeme Vám knihy od Václava Malého a Milana Kundery. Nečetli jste knihu a nevíte, zda-li by se Vám líbila? K přečtení nabízíme anotaci a výpisky z knih.

Václav Malý, Rozhovory, úvahy, komentář

V roce 2005 oslaví biskup Václav Malý pětapadesáté narozeniny. Sebrané rozhovory, komentáře a úvahy z let 1989-2005 odrážejí jeho názory a myšlení za posledních patnáct let jeho činnosti. Václav Malý je jeden z mála českých biskupů, který se nebojí novinářů a jejich provokativních otázek, odpovídá a věcně reaguje i ve chvílích, kdy si teprve sám na danou věc tvoří názor, i když tuší, že si komplikuje vlastní pozici v hierarchii české katolické církve. Úryvky z rozhovorů, komentáře a úvahy, obsažené v této knize, není možné vnímat jako teologický profil biskupa, odrážejí však cosi mnohem dosažnějšího: pokorné hledání Božích stop a výzev v našem světě. Jednotlivé texty jsou na první pohled značně rozdílné, přesto ve svém celku odrážejí poctivost, ochotu neúnavně naslouchat, vnitřní svobodu od laciných gest i odvahu kritizovat zamlžované nešvary.

Ukázka z knihy

Jakou víru očekával Ježíš od svých učedníků?
Víru jako cestu, jako důvěryhodné putování, kdy dokážeme překonat úzkosti ze svých limitů a strachy o sebe.

V čem se zásadně odlišuje křesťanství od jiných náboženství?
Křesťanství vyhrocuje propojení vztahu k Bohu s úctou k člověku. Bohu se nemohu přiblížit, pokud se nepřiblížím druhému člověku. V tomto ohledu je křesťanství velmi realistické a zároveň velmi náročné. K Bohu se nedostanu blíž prostřednictvím duchovních technik, meditacemi a podobně. Pokud minu druhého člověka, jdu do prázdna.

………Že v setkání s člověkem, kterému se já stávám bližním, mě oslovuje Bůh……..Moje oblíbené místo v Písmu je “ nes svůj kříž „. To neobnánší jen utrpení, křížem je i lidský rozum, který nás neustále konfrontuje s otázkami, na něž je jen poskrovnu odpovědí. Znamená to přijmout i své nedostatky i někdy nepohodlnou jinakost druhých, přijmout nepochopení a také trpělivě snášet, že ne vždy se dobro rychle prosadí.

Milan Kundera, Nesmrtelnost

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

Ukázka z knihy

Všimněte si, prosím, dobře, že Mojžíš nezařadil mezi deset božích přikázání „Nezalžeš!“. To není náhoda! Protože ten, kdo říká „nelži“, musel před tím říci „odpověz!“ a Bůh nedal nikomu právo, aby po druhém vyžadoval odpověď. „Nelži!“, „odpověz pravdu!“, jsou slova, která by člověk neměl druhému člověku říci, pokud ho považuje za sobě rovného. Snad jen Bůh by měl právo mu je říci, ale ten k tomu nemá žádný důvod, když všechno ví a naši odpověď nepotřebuje.

Myslím, tedy jsem, je věta intelektuála, který podceňuje bolest zubů. Cítím, tedy jsem, je pravda mnohem obecněji platná a týká se všeho živého. Moje já se podstatně neliší od vašeho tím, co myslí. Lidí mnoho, myšlenek málo: všichni si myslíme přibližně totéž a myšlenky si navzájem předáváme, půjčujeme, krademe. Když mi však někdo šlápne na nohu, bolest cítím jenom já. Základem já není myšlení, ale utrpení, které je nejzákladnějším ze všech citů. V utrpení ani kočka nemůže pochybovat o svém nezaměnitelném já. V silném utrpení svět mizí a každý z nás je jen sám sebou. Utrpení je univerzitou egocentrizmu.

Zdroj: Paní Olga Janíčková, on-line shopy: ikarmel.cz a portal.cz