Výpisky z knih – Francouzi 19. století

K víkendovému tipu nejen na výlet přidáváme nabídku knih k posezení doma. Přečtěte si o francouzských básnících a prozaicích z 19. století.

Anatole France, Bohové žízní

Anatole France (1844-1924) byl francouzský básník a prozaik, literární kritik a esejista, humanistický filozof, pokračovatel racionalistických tradic renesance a osvícenství, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1921.

Les Dieux ont soif (1912, Bohové žízní), román kritizující revoluční fanatismus. Jde o jedno z autorových stěžejních děl, které nás svým námětem zavádí do časů Velké francouzské revoluce, do období vzestupu a pádu jakobínské diktatury a vlády Maxmiliána Robespierra. Ústřední postavou románu je mladý malíř Evariste Gamelin, který se proměňuje ve fanatického zastánce revolučního teroru, udává vlastní přátele i příbuzné a je i před popravou přesvědčen o své pravdě. Revoluce je zde líčena v jejím každodenním shonu, kdy nevládne poměrná jasnost historie, nýbrž často zmatek a nerozvážnost přítomnosti. Bohové žízní a lidská krev jim platí na obou znepřátelených stranách svou daň.

Více informací o A. Franceovi se dozvíte na stránkách Wikipedie zde.

*****

Ukázka z knihy:

Vzala si židli, kterou jí Gamelin podával. Mladý dragoun se postavil vedle ní a ruku položil na její opěradlo. Z toho bylo vidět, že revoluce je dovršena, neboť za dřívějšího režimu by se byl ve společnosti muž nikdy ani prstem nedotkl sedadla dámy, protože byl výchovou přizpůsoben někdy dosti strohým příkazům slušného chování a mimo to se domníval, že zdrženlivost zachovávaná ve společnosti dodává zvláštní ceny nenucenosti, projevované v soukromí a že je třeba napřed nějaký odstup zachovávat, aby jej vůbec bylo možné překonat.

Romain Rolland, Dobrý člověk ještě žije

Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

Colas Breugnon (1919, česky jako Dobrý člověk ještě žije), svérázný kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně ˝dobrý člověk ještě žije˝. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru. Román je knihou radosti a životního optimismu všemu navzdory.

Více informací o R. Rollandovi se dozvíte na stránkách Wikipedie zde.

*****

Ukázka z knihy:

Netrapme se dnes minulostí. Stačí, že jsme si ji jednou odbyli a nepodlehli jí a nepodrželi znamení utrpěné pohany. Co se stalo, to se stalo, odčinit se to již nedá. Břemeno je na zemi. Teď je na Pánu, aby je zvážil, chce-li.

Zdroj: Wikipedia, Internet, ext. red. O. Janíčková