Život na přelomu tisíciletí

Ext. red. Ing. Olga Janíčková
Tak se jmenuje téma, které jsem si vybrala z nabídky Koordinačního centra Univerzity třetího věku v Praze Suchdole. Ve svých dvaasedmdesáti letech jsem zatoužila opět usednout do školních lavic.

Zlákal mě program přednášek, které jsou na příklad z oboru psychologie i péče o zdraví, pojednávají o mezigeneračních vztazích a o výchově stejně jako o kulturních proměnách společnosti, nabízí se počítačový kurz a také workshopy, konkretně praxe v keramické či textilní dílně. Společně navštívíme i botanickou zahradu a to s odborným výkladem, a společně půjdeme i do divadla.

Před čtyřiceti lety jsem promovala na tehdy Vysoké škole zemědělské v Praze Suchdole, v té době to byly asi tři velké krabicové budovy na holé větrné pláni. S jistým vzrušením jsem se tam počátkem října vydala k zápisu. Děti mi doma udělaly křížek na čelo a zabalily svačinu – maminko, jsi přece školačka!

Metrem jsem dojela na Dejvické náměstí ke stanici městského autobusu číslo 107, s číslem stejným jako kdysi. Tím ale veškerá podobnost končila. Ve stanici Zemědělská univerzita jsem vystoupila společně s množstvím obaťůžkovaných mladých lidí a užasla. Místo holé pláně vidím velké studentské město v bohaté zeleni a nic nepoznávám. Nadšeně jdu vpřed a fotím a fotím : stromy podzimně už barevné, pěstěné rozlehlé trávníky se záhony květin a keřů, bazeny s fontánami, příjemná prostranství i zákoutí s množstvím laviček, plno dívek a mladých mužů, hovořících nejen česky. Jak později zjistím, je tu k dispozici i plavecký bazen, studijní knihovna, samozřejmě i studentské koleje a určitě budu objevovat ještě další vymoženosti.

Zájem o seniorské studium byl tak značný, že místo jedné skupiny posluchačů musely být zorganizovány skupiny tři. Chodíme na přednášky jedenkrát týdně, zatím jsme absolvovali jednu přednášku z kulturní historie a dva praktické kurzy počítačové gramotnosti. Je to skvělé vytržení z všedních dní, umocněné možností využívat studijních informací prostřednictvím internetu : řada mých spolužáků, stejně jaké já, tuto příležitost využívá a ostatní se horlivě učí, aby nás dohonili. Dnes přece může každý využít internetu, aniž by ho musel mít instalován doma, v knihovnách či kavárnách, ale i v klubech důchodců a jinde.

Když se dívám po svých spolužácích, všichni bez rozdílu mají v očích jiskru, svědčící o mladém duchu, opravdu všichni bez ohledu na to, zda si při chůzi pomáhají hůlkou či mají jiný hendikep. A považte, nejvíc úsměvů kolem sebe rozdává vitální šedovlasá švitorka, narozená v roce 1918. Ano, v roce, kdy skončila první světová válka.

Aktivita, o které se tu zmiňuji, dávno není jen výsadou Prahy, Brna či větších měst a příležitostí rok od roku přibývá. Milí přátelé, kteří budete číst tyto řádky, neotálejte a podle svých možností využijte, co vám nabízí prostředí v němž žijete. Stáří přece vůbec neznamená pasivitu!

Dovolím si na závěr ocitovat rektora České zemědělské univerzity, prof. Ing Jana Hrona, DrSc:
„Svět příštích desetiletí bude světem, v němž střední a starší věkové skupiny budou kvantitativně narůstat. Společenská i osobní potřeba prostoru, kde lze tvořivým způsobem pěstovat a udržovat schopnost orientace těchto skupin lidí v měnícím se světě a tím zvýšit kvalitu jejich života a rozhodování, je výzvou pro univerzity: vytvořit seniorskou etapu celoživotního vzdělávání znamená umožnit seniorům rovnoprávné postavení s ostatními věkovými kategoriemi.“

Posluchačka U3V Ing Olga Janíčková. 2. listopadu 2007.