Domov důchodců, nebo rodina?

Když je někomu dvacet let, nepřemýšlí nad tím, kde bude BYDLET VE STÁŘÍ. Když to pak přijde, má tři možnosti: zvládnout to ve svém bytě, jít do domova důchodců nebo k rodině. Čím dál dražší bydlení v obecních bytech a stále méně sil, to jsou důvody, proč lidé uvažují o výměně bytů či odstěhování do některých domů s různou podobou pečovatelských služeb.

Kvůli deregulaci postupně výrazně stoupá regulované nájemné a přibližuje se tak vyššímu tržnímu nájmu. Už nyní před druhou etapou (budou celkem čtyři) deregulace, která přinese od Nového roku další skok v nájemném, mnoho lidí, zejména těch, kteří žijí sami, zažádalo o výměnu bytu za menší, a tudíž levnější nebo o ní velmi vážně uvažují.
Není to úplně příjemné, opouštět byt, na který jste zvyklí: ale na druhou stranu je to příležitost pro volbu bydlení lépe přizpůsobeného vyššímu věku. Možnost sáhnout po bytě v nižším patře a s výtahem, myslet na vzdálenost k nejbližší samoobsluze či lékaři. Anebo si přiznat, i když je to velmi těžké, že je potřeba se svěřit do rukou rodiny či nějakého odborného zařízení. I to však bude stát nemalé peníze.

Zvládnete vlastní byt?

Uvažuje tak mnoho lidí – v šedesáti prostě doplatím hypotéku, budu bydlet ve vlastním a nemusím se o nic starat. Jenže tím to rozhodně nekončí. S vlastním bytem jsou spojené další poplatky – za spotřebu energií, do fondu oprav, za správu bytového domu. Pokud jste navíc při zařizování bytu nemysleli na budoucnost, dáte další peníze za rekonstrukci či alespoň výměnu zařízení. Jestliže jsou starší lidé dva – třeba manželé či přátelé – a mají dost peněz, mohou si pronajmout byt v některém ze ˝seniorských projektů˝. V posledních letech jich v Česku vzniká stále více, protože seniorů rychle přibývá. Jsou to areály určené přímo pro ně a zařízení bytů je uzpůsobené jejich potřebám. Mohou si navíc objednat i další služby, jako je třeba donáška nákupu a jídla či zdravotnická péče. Takový pronájem vyjde přibližně stejně jako některá jiná zařízení pro důchodce, kolem deseti tisíc korun měsíčně.

Já mezi důchodce nechci

Domov důchodců – slova, z nichž mají mnozí, a to nejen staří lidé špatnou náladu. Nedovedou si představit, že by opustili byt či dům, kde žili třeba i několik desítek let, a přestěhovali se do nějakého ústavu mezi další starší lidi. ˝Podle sociologů žije jen pět procent seniorů nad 60 let v institucionálním zařízení,˝ říká Dagmar Glosová z Fakulty architektury VUT v Brně, která napsala knihu o bydlení pro seniory. Většina starších lidí tedy dožívá buď ve vlastním bydlení, nebo v bytech svých přátel či dětí, o což podle výzkumů mnozí ani nestojí.
A kolik se platí za pobyt seniora v takovém zařízení? To je velice individuální. Záleží na tom, jak rozsáhlou péči starý člověk potřebuje, jaké další služby si objedná, jak dobře je domov vybavený. Platí se většinou měsíčně, někde je možná i denní sazba. ˝Náklady na jedno lůžko v domově důchodců jsou asi 20 tisíc korun na osobu a měsíc, přičemž senior hradí kolem 10 až 12 tisíc korun ze svého důchodu a příspěvku na péči,˝ vypočítává Štěpán Černoušek z ministerstva práce a sociálních věcí. Z čísel je patrné, že se mnoho starších lidí neobejde bez pomoci své rodiny. ˝V domě s pečovatelskou službou, kde lidé bydlí v samostatných pronajatých bytech, se platí regulované nájemné plus spotřeba energií a k tomu se připlácí za různé služby, které však nejsou vždy plně využívány. Úhrada za úkon je dle ceníku 85 korun za hodinu,˝ doplňuje Jana Soukupová, ředitelka Pečovatelské služby Prahy 6. ˝Například v domě s pečovatelskou službou ve Šlejnické ulici v Praze 6 se v současné době za nájem a služby spojené s užíváním bytu platí podle velikosti bytu v průměru kolem 4000 korun.˝ Pečovatelská služba je navíc.

Komfort, který nemá každý

Zdá se, že nejvýhodněji pro seniora vychází, když bydlí ve velkém bytě či rodinném domě se svou rodinou – dětmi nebo vnoučaty. Musí tam však mít své soukromí a společné prostory se budou muset drobnými pomůckami přizpůsobit jeho potřebám. ˝Když jsem byla mladá, slíbila jsem si, že nikoho blízkého do žádného domova nedám. Když má pětaosmdesátiletá maminka potřebovala, dala jsem v práci výpověď a zařídila si příspěvek na péči o blízkou osobu,˝ vypráví šestapadesátiletá Helena z Prahy. Nějaký čas za maminkou dojížděla přes půl města, ale pak si ji vzala k sobě. ˝Vypůjčila jsem si elektricky ovládanou postel a vozík, pořídila sedačku do vany a bezdrátový zvonek, do koupelny nechala přidělat madla,˝ popisuje Helena, jak musela bydlení přizpůsobit. V některých případech, například když je senior hodně nemocný a potřebuje odbornou péči, už starost rodiny nemusí stačit a nezbývá než se obrátit na odborníky. Stejně je na tom i ten, o nějž se rodina postarat prostě vůbec nemůže.

Zdroj: MFDNES archiv – autorka: Alice Kupčeková, Foto: Internet