Fotoseriál 2. díl – Práce s bleskem

V mnoha situacích světlo, které je na scéně k dispozici, na snímky lidí nestačí. Buďto je ho absolutně velmi málo a vycházejí příliš dlouhé expoziční časy a nebo jeho směr a kvalita je pro věrné zachycení tváří a lidí nevhodná. V obou těchto případech se používá fotografický blesk, který může situaci pomoct vyřešit.

Blesk a jeho použití

Správné a mistrné použití blesku je takové, jehož použití nikdo nepozná. A o fotografiích lidí a jejich tváří to platí dvojnásob. Jistě všichni znáte snímky, na kterých je evidentní, že byly pořízeny silným bleskem. I když je blesk extrémně užitečné zařízení a to zejména v případě, že fotografování za běžného světla není možné, tak je to světlo nepříliš dobré fotografické kvality. Lepší proto je uvažovat o blesku jako o světle, které se do stávajících světelných podmínek přidá – tzv. fill-in. Pokud použijete blesk jako jediné světlo, případně jako světlo, které stávající světelné podmínky výkonem zcela přebije, výsledky budou dokumentační ale jinak nijak valné. Pravdou ale je, že často jiná možnost není.

Blesk a kvalita jeho světla

Blesk je silné ale téměř bodové světlo umístěné v ose objektivu. V mnohém si ho tedy lze představit jako silnou svítilnu upevněnou na objektivu nebo např. jako čelovku. Doba jeho svitu je sice na rozdíl od svítilen velmi krátká, ale to se na fotografii nijak neprojeví.

Ploché čelní světlo, odlesky, červené oči, tmavé dálky a ostré stíny. To jsou hlavní nectnosti přímého blesku.

Silné bodové a čelní světlo má mnoho nepříjemných vlastností, se kterými je třeba při snímcích lidí počítat:
1. Čelní světlo zplošťuje kresbu a potlačuje reliéf lidské tváře. V případě vrásek je to jistě žádoucí, ale v případě potřeby přirozeného modelování lidské tváře světlem a měkkými stíny je to nežádoucí.
2. Čelní a plošně malé světlo způsobuje silné lesky a zejména neustále mastná pleť vytvoří řadu odlesků od blesku. Typické jsou potom bílé (a často přepálené) fleky na čele, nose, tvářích, rtech atp.
3. Čelní a plošně malé světlo vytváří ostré stíny, které se zobrazují blízko objektů, které stín vytvořily. Většina objektů těla a tváře (ruce, nos, uši, vlasy, brada atd.) jsou tak světlem blesku zdvojeny. Je-li model blízko zdi nebo jiného pozadí, objeví se na něm jeho stínový dvojník – tzv. bubák a to zejména při fotografování na výšku.
4. Světla blesku ubývá podle fyzikálních zákonů s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje, jinak řečeno, množství světla blesku do dálky rychle klesá až téměř k nule. Vzdálenější objekty a místa prostoru tak zcela černají a vznikají běžné ale ne příliš vzhledné a již vůbec ne věrné snímky lidí na ˝černém pozadí˝. Jinak řečeno – dobře exponovány světlem přímého blesku mohou být jen předměty v jedné konkrétní vzdálenosti.
5. V souvislosti s bodem 4) je dosah blesku velmi omezen – u interních blesků kompaktních fotoaparátů do vzdálenosti cca 4-5 metrů, u nejsilnějších externích systémových blesků na řádově 20 metrů. Dál ani ťuk
6. Čelní světlo velmi blízko ose objektivu vytváří důvěrně známý efekt červených očí, které jsou možná dobré pro pobavení, ale ne na estetický portrét či dokument ze svatby. Funkce ˝redukce červených očí (Red eye reduction)˝ je sice částečně účinná ale v praxi tak zpomaluje blikáním blesku fotografování, že je téměř nepoužitelná.
7. Barva blesku je podobná dennímu světlu a tak je problematické začlenění jeho světla do interiérů nasvícených žárovkami nebo zářivkami s jinou barvou světla.

Barva blesku je podobná dennímu světlu a tak se ve srovnání se žárovkami (světlo vlevo na snímku) jeví blesk modrý (světlo vpravo na snímku).

Abychom na blesk nevršili jen negativa, blesk má i své positivní vlastnosti:

1. Umožňuje pohodlně fotografovat tam, kdy by to bez blesku a v reportážním stylu vůbec nebylo možné. A to je obrovská přidaná hodnota, která přebije mnoho jeho nevýhod!
2. Při správném použití dokáže téměř neznatelně vyplnit nepříjemné stíny v obličeji, pod vlasy, čepicí atp. a tím dát vyniknout tolik potřebnému výrazu v tváři.
3. Blesk rád a snadno vytvoří žádoucí odlesky v očích (tzv. Cat eyes), které dávají očím jiskru a život a působí na snímcích velmi dobře.

Přímý blesk dokáže stejně osvítit scénu jen v jedné konkrétní vzdálenosti. Předměty blíže budou přeexponované, dálky budou tmavnout. To je důsledek fyzikálních zákonů a nedá se s tím u přímého blesku nic dělat.

Správné použití blesku

Máte-li fotoaparát vybavený jen interním bleskem, jediné čím můžete zlepšit podání snímků s ním je uvažovat o jeho světle jako o světle pomocném, nikoliv hlavním. Automatika při poklesu množství světla většinou neprodlužuje expoziční čas nad cca 1/60 sec a nezvyšuje ISO více než nad cca 320. A při dané světelnosti objektivu se tím de facto limituje množství světla z pozadí, které automatika nachytá na snímek. A co chybí dodá blesk. Tím se rychle dostanete do situace, kdy světlo z pozadí na snímku již nehraje téměř žádnou roli a blesk se stává jediným zdrojem světla se všemi nevýhodami.

Dobrá rada v této situaci je těžká. Není-li možné natáčet ani sklopit blesk a tím fotografovat odrazem, jediné co lze udělat je zvyšovat ISO nebo nadále oproti návrhu automatiky prodlužovat expoziční čas a tím nechat hrát na snímku více světla z pozadí. Je ale na uvážení, do jakých hodnot je to rozumné. Již hodnoty 1/60 sec a ISO 320 jsou mnohdy hraniční.
I když se již stmívá, tak je užitečné použít blesk jen na přisvícení a nikoliv jako hlavní světlo. Znamená to ale pečlivě exponovat podle pozadí a regulovat světlo blesku funkcí expoziční kompenzace blesku (FEC).

Fill-in blesk

Je-li světla na pozadí relativní dostatek ale obličeje jsou příliš tmavé (často také při snímání v protisvětle), blesk se uplatní jako pomocné světlo osvětlující obličeje na krátké vzdálenosti (fill-in). Světla blesku je rozumné poslat na scénu jen trochu, aby obličeje byly dostatečně prokreslené, ale aby blesk pokud možno neprojevil své nectnosti. Řada automatik tedy stahuje výkon blesku podle množství světla na pozadí, často je ale užitečné jí expoziční kompenzací blesku pomoci. V této situaci pamatujte, že expoziční čas nemá vliv na expozici světlem blesku a ovlivňuje tedy jen světlo z pozadí. Clona i ISO ovlivňuje oboje, otevřená clona a/nebo vyšší ISO usnadňuje blesku práci (stačí jeho menší výkon nebo dosáhne na větší vzdálenost).

Správné použití interního fill-in blesku, který přisvítil popředí na pozadí silného protisvětla, díky čemuž není snímek jen siluetou. Množství světla blesku je však třeba pečlivě vyvážit – automatika je ne vždy ideální. Nástroj je expoziční kompenzace blesku (FEC).

Odrazem

Správné použití blesku je fotografovat odrazem o strop či stěny. To je samozřejmě možné jen v interiérech a u externích blesků, které umožňují natočení a/nebo sklopení bleskové hlavice. U interních blesků je to možné jen ˝s vypětím sil˝ a za pomoci ne příliš praktických pomůcek.
I u interního blesku je možné světlo rozptýlit a částečně poslat na strop, je to však obtížné a špatně se světlo směruje.

Odrazíte-li světlo blesku např. od stropu, zdrojem světla potom není blesk (primárně ano, sekundárně ne), ale strop. A strop je nikoli čelní světlo, ale horní (stejně jako obloha) a plošně veliký zdroj. Tím se světlem rovnoměrně prosvítí celý prostor a redukují se ostré stíny. Snímky vypadají mnohem přirozeněji a světlo blesku je téměř nepostihnutelné.
Nejčastější trik profesionálů je mířit blesk na strop a malé množství světla (cca 10%) poslat odrazem o bílou destičku/vizitku přímo vpřed do očí a obličejů.

Malé množství čelního světla je vhodné zachovat kvůli prosvětlení obličejů a odleskům v očích. Proto mají profesionálové bleskové hlavice natočené na strop a na nich pod gumičkou vizitku či bílou destičku, která malé množství světla (cca 10%) odrazí přímo vpřed.

Limity použití odrazu

Odraz logicky není možné použít všude a vždy a tak i profesionální externí systémový blesk někdy skončí natočen přímo vpřed. Je to v situacích kdy:
1. Fotografujete venku.
2. V místnosti jsou vysoké stropy (pražská Lucerna). Od stropu výše než cca 5 metrů se již téměř nic neodrazí.
3. V místnosti jsou barevné stropy, tmavé stropy, dřevěné obklady či podhledy. Jednak to snižuje množství odraženého světla ale zejména je objekt potom nasvícen světlem „podivné“ barvy. Rovněž jsou zradou různé skleněné či stříbrné ozdoby na stopě. Vytvoří na fotografovaných objektech spousty ošklivých „prasátek“.

Lze potom experimentovat s odrazem o stěny, konkrétní výsledky je však nutné nejprve vyzkoušet.

Zdroj: Autor: Roman Pihan, Foto: Internet