Když chcete udělat někomu radost, určitě se vám to podaří.
Tak poslouchejte, jak se to povedlo mně.

Koupila jsem dvě bonboniery.
Jedna mě zaujala tím, že bonbony se ukrývaly v obalu s jemně fialovými květy,
připomínajíc tak dávné idylické časy.
Naopak druhá halila své bonbony do ostře rudých staniolů,
poskládaných v průhledné krabici tvaru srdce.
Obě byly krásné. Jedna dojemná, druhá výbušná.
Obírala jsem se jimi u regálu samoobsluhy tak dlouho, až jsem pochopila,
že je musím odnést domů obě.

Jemně jsem je vložila do zvláštního bělostného sáčku,
aby se proboha nepoškodily ostatním nákupem.
Ostatní nákup, u řezníka, byl krvavý a mokrý.
Uchýlila jsem se ke stolečku u výlohy, kde obvykle kramařím,
abych věci poskládala do tašek. To jsem udělala i tentokrát.
Doma se ukázalo, že bonboniery nemám.
Po překonání šoku zavolala jsem řezníka,
který mě ujistil, že
žádné sladkosti v jakékoli podobě se u něj nenacházejí.

Není pochyb o tom,
že řezníkovi i řeznici jsem způsobila radost velkou,
když si spolu večer sedli k televizi.
Kterou asi bonbonieru otevřeli první ? Odhaduji, že tu rudou.

Bon apetit !

**************

Slušnost především

Sousedka Alenka vydala se po ránu ze svého pražského bytu do přívozské chaloupky,
protože léto volalo.
Šťastna došla k brance zahrádky, pozdravila se s růžemi u cestičky a odemkla chaloupku.
Vešla.
Zavětřila.
Cigaretový kouř !?
Rozhlédla se mírně zmatena.
A tu velmi zmatena vidí na svém loži chlapa. Cizího spícího chlapa.

Nerozumná Alenka jde a třese s ním volajíc
kdo jste, co tu chcete, jak jste se sem dostal ?

Muž nevypadá na pobudu. Otevře oči a řekne
DOBRÝ DEN !
Na stolku vedle postele vypitá láhev rumu (Alenčina),
několik prázdných lahví od piva (Alenčiných),
zálesácký nůž (Alenčin) a trosky cigaret.

Muž se dopotácí ke stolu, klesne na židli a konverzuje :
já jsem vám nic nevzal, promiňte mi to, nechci vám ublížit.
Duchapřítomná Alenka zavolá nedalekého synovce, synovec zavolá policii,
policie pohotově přijede, muž na ni odevzdaně čeká.
Přijedou čtyři policisté, zjistí, že muž vniknukl oknem, které rozbil.
Muž se stále obrací na Alenku a slibuje
promiňte mi to, já vám to okno přijdu opravit !

Na to Alenka málem klesá k zemi, policie nasazuje muži pouta, sepisuje vzniklou škodu
a domlouvá nešťastníkovi:
Copak nevidíte jak je pani špatně? Co kdyby ji postihnul infarkt?
Jsou vyslechnuti sousedi, kteří ovšem nic neviděli ani neslyšeli.
Synovec omejvá Alenku, policie s delikventem odjíždí.

Alenka chodí po zahradě a lomí rukama.
Synovec sbírá střepy skla.
Policie telefonuje :
Nebojte se, ten už za váma nepřijde, ten půjde do basy !

ACH JO !