Jak využívat moc našeho podvědomí 1

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Protože se na vašich oblíbených webových stránkách často setkáme, sluší se, abych se alespoň stručně představil. Jsem publicista, poradce a pedagog. Nejsem ani lékař ani léčitel – i když jsem už řadě lidí svými radami pomohl. A někteří z nich mi, naprosto spontánně, přišli říci, že se jim moje rady osvědčily. To mne přivedlo na myšlenku napsat o tom do časopisu Meduňka a teď i do této rubriky. Z dalších aktivit musím uvést, že jsem zaníceným stoupencem pozitivního myšlení a metody Dr. Josepha Murphyho – jak pomocí podvědomí ovlivňovat svůj život. A nejen stoupencem, ale i jedním z jeho pokračovatelů.

Kdo je Dr.Murphy?

U lidí, kteří ukončili svůj život, bychom měli psát – kdo byl Dr. Murphy. Jenže i když je tento významný psycholog dávno po smrti, přesto je stále mezi námi. Neustále ožívá u čtenářů svých knih i stoupenců, kteří využívají jeho myšlenek, jichž jsou po celém světě statisíce. Dr. Josepha Murphyho teď představím jen stručně, protože ho budu představovat postupně v souvislosti s jeho dílem.
Co o něm říkají encyklopedie? Cituji: ˝Je to ˝význačný představitel proudu psychologického myšlení, jež vyzvedá úlohu podvědomí v lidské psychice. Podvědomí je podle autora dokonce rozhodující silou, která určuje nejen duševní, ale také tělesný a společenský rozvoj člověka.˝ Později vám také řeknu, jak jsem se stal jeho stoupencem a pokračovatelem. Jen proto, abyste věřili jeho myšlenkám, uvedu, že v době, kdy o léčení rakoviny nebylo možno prakticky vůbec mluvit (nebyla známa ani chemoterapie, o ozařování nemluvě), se dr. Murphy vyléčil – svou vlastní metodou – z maligního zhoubného nádoru a žil ještě více než čtyřicet let. Z uvedené citace také vyplývá, že metoda dr. Murphyho a pozitivní myšlení nejsou zaměřeny jen na zdraví, ale mohou pomoci i v řadě jiných oblastí – například při přeměně škodlivých návyků atd. Tolik úvodem.

Duch, vědomí a podvědomí

Duch (řecky ˝pneuma˝), jako filozofický pojem označuje nemateriální princip. Racionalistické směry považují za jeho určující stránku myšlení a rozum, iracionalistické směry naproti tomu vůli, cit, obraznost, intuici. Dr.Murphy říká: ˝Duch představuje sice jednotu, plní však dvě zásadně odlišné funkce a zahrnuje dvě zcela různé oblasti s naprosto svébytnými a nezaměnitelnými vlastnostmi a silami.˝
Ty dvě oblasti jsou VĚDOMÍ a PODVĚDOMÍ. Toto členění však neznamená, že jsou tyto části na sobě nezávislé, že by byl duch nějak rozštěpen. Naopak. Vědomé a podvědomé procesy jsou pouze dvěmi oblastmi téhož ducha. Francouzský encyklopedista Diderot například zdůrazňoval, že vnímání, myšlení, paměť a představivost jsou výsledkem spolupráce mozku a smyslových orgánů. Doktor Murphy doplňuje jeho závěry tím, že proces myšlení se odehrává ve vědomí a protože se rozhodujeme na základě myšlení, je také rozhodnutí ve sféře vědomí. Podvědomí ale reaguje na každou myšlenku velice citlivě, což znamená, že životní síla a energie, proudící podvědomím, získávají pevný tvar působením vědomých myšlenek. Podvědomí bývá proto také někdy nazýváno ˝subjektivním duchem˝. Zatímco vědomí je odkázáno na smyslové, tedy zprostředkované vnímání skutečnosti, podvědomí vnímá svět bezprostředně. Vidí ˝očima ducha˝ a proto má i jasnovideckou schopnost.
Podvědomí řídí podle vlastních zákonů všechny funkce našeho těla. Ať již je to tlukot srdce nebo krevní oběh, trávení a dýchání. Podvědomí považuje za skutečné všechno, čemu vědomě věříme. Na rozdíl od vědomí předávané skutečnosti a souvislosti ale nijak neposuzuje. Jestliže mu tedy vsugerujeme něco nesprávného, přijme tuto sugesci jako pokyn a dříve či později ji zrealizuje. Tady bych to přirovnal k práci na počítači. Počítač také splní naprosto přesně každý váš pokyn aniž by posuzoval, zda je správný či ne. Pouze když je ten pokyn v rozporu s jeho programem, tak vás na tuto skutečnost upozorní. A zeptá se vás, zda to přesto chcete. Naše podvědomí tak přímočaře nereaguje. Ale jak si dále řekneme, i ono negativní ˝příkaz˝ zaregistruje. A jeho reakce může být v následcích mnohem silnější. Jestliže myslíme negativně, pesimisticky, tak tyto ničivé představy působí rozkladně i v našem podvědomí. Stejně jako když myslíme pozitivně. Jestliže pesimista říká, že ˝život nestojí za nic˝, pak mu podvědomí vyhoví. A jeho život bude takový ˝na nic˝. Naproti tomu, člověk, který myslí pozitivně (a třebaže nemá ˝na růžích ustláno˝) a říká si: ˝Včera jsem neměl zrovna nejlepší den, ale dnes to bude určitě lepší,˝ tak i to mu podvědomí splní.

PhDr. Zdeněk Chmel