Jak využívat moc našeho podvědomí – 3

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
V prvních dvou kapitolách jsme mluvili o pozitivním myšlení a metodě Dr. Josepha Murphyho, podle něhož je podvědomí rozhodující silou, která určuje nejen duševní, ale také tělesný a společenský rozvoj člověka. Podle něj ˝Duch představuje sice jednotu, plní však dvě zásadně odlišné funkce a zahrnuje dvě zcela různé oblasti s naprosto svébytnými a nezaměnitelnými vlastnostmi a silami.˝

Jakmile své myšlenkové pochody dostaneme pod kontrolu, naučíme se využívat sil podvědomí k vyřešení každého problému. Například nespavosti. Žádné ˝počítání oveček˝. Zkuste se naučit nazpaměť například toto přání: ˝A teď budu spát hlubokým, zdravým, posilujícím spánkem. Nic mne z něj v noci nevyruší a já se ráno probudím (možno uvést v kolik hodin) vyspalý, odpočatý, plný síly a energie. A teď usínám usínám u-sínám u-sí-nám˝ A to si opakujete až do usnutí.
Dr. Murphy takové zformulované přání nazývá ˝vědeckou modlitbou˝. Ve své knize má takových ˝modliteb˝ několik desítek. Já jsem si ale ověřil, že tyto jeho ˝sci-modlitby˝ (jak jsem si je sám nazval) je lépe si uzpůsobit pro sebe. Je to jako s konfekcí a oděvem na míru. Konfekce někomu může padnout, aniž by ji musel nějak upravovat. Jiný ale musí zkrátit rukávy nebo sukni. Ale nejlépe padnou šaty na míru. Já jsem používal jak ˝upravenou konfekci˝ tak jsem si i ˝šil na míru˝. Ale to jen úvodem. Dnes mi dovolte, abych vám pověděl o velmi citlivé věci – jak ovlivnit své podvědomí, abychom se zbavili bolesti.

O bolesti a jak na ni vyzrát

Pořádně citlivé téma je to nejen ve chvíli, když nás bolest přepadne a my jejím působením téměř ˝lezeme po zdi˝. Citlivé je to i v tom, že bolest z medicínského hlediska je vlastně sama o sobě pozitivní, protože upozorňuje, že v našem organismu není něco v pořádku. Přirovnejme si to ke kontrolkám na přístrojové desce letadla a nebo (což je nám všem bližší) na přístrojové desce automobilu. Když se rozsvítí ˝červená˝ na ukazateli paliva, víme, že musíme zajet k nejbližší benzinové čerpací stanici. Kdybychom tento signál přehlédli, může se stát, že budeme šlapat pár kilometrů pěšky s kanistrem v ruce. Nebo kontrolka mazání nás upozorňuje, že když nedolijeme olej, můžeme zadřít motor, kontrolka ruční brzdy nám připomene, abychom uvolnili příslušnou páku. Myslím, že tyto tři příměry stačí. Stejně jako stačí říci, že bolest zubů může ohlašovat nejen zubní kazy, ale také nebezpečí zánětu periosteuma, tedy okostice. Bolest v břišní krajině může znamenat banální plynatost číli meteorismus, ale také zánět caecumu čili apendixu neboli slepého střeva. Tyto dva příklady opět postačí.
Bolest může vzniknout nejen jako výraz nemoci, ale i jako projev duševního konfliktu, pocitu bezmoci nebo v důsledku konkrétních duševních postojů, ale také přepracovanosti. F.W. Taylor, americký průkopník vědeckého řízení práce, v této souvislosti napsal: ˝Je rozumné si odpočinout dříve, než únava dosáhne kritického bodu.˝
Teď vás asi napadne, proč se chceme bolesti zbavovat, když je tak prospěšná. Každý lékař vám také řekne, že by nemělo jít o odstranění samotné bolesti, ale o likvidaci její příčiny. Samozřejmě, s tím nelze než souhlasit. Kdybychom této zásady nedbali, pak bychom činili za pomoci svého podvědomí totéž, co dělají lidé, když polykají prášky, kterými chtějí bolest utlumit, místo aby vyhledali lékaře. Ale o tom až příště.

PhDr. Zdeněk Chmel