Kdybyste potkali malého prince…

Poselství v nestárnoucích příbězích Saint-Exupéryho nemá žádná velkolepá mysteria, ale prosté pravdy, na které lidé jen zapomněli.

Pilota Antoina de Saint-Exupéryho k napsání jeho nejslavnější knihy Malý princ inspirovalo ztroskotání v poušti. Má se ostatně za to, že chlapcovu podobu vytvořil podle sebe, protože v dětství mu pro jeho velmi světlé vlasy přezdívali jeho blízcí Král slunce.

Narodil se 29. června 1900 v Lyonu. Byl třetí z pěti sourozenců a jeho život nepochybně poznamenalo, že ve čtyřech letech přišel o otce. Upadl tak zcela do péče svých sester. Později tomu říkal, že vyrůstal v ˝oblaku ženskosti˝. Studia architektury nedokončil, protože jeho vášeň patřila méně pozemské činnosti, totiž létání. Dostal se k němu v roce 1921, kdy ho armáda poslala na pilotní výcvik. Už tehdy se létání stalo předmětem jeho literární tvorby, byť pouze v dopisech matce. ˝Zítra poletím zase s tím pilotem, a to ve výšce 5 000 metrů, vysoko nad mořem mraků. Pustíme se do vzdušného boje s jiným letounem. Bude ho řídit jiný kamarád, to znamená, že vývrtky, loopingy a převracení mi vyženou ze žaludku snídani za celý rok.˝ Letoun také nepopisuje jako pouhý stroj, je to pro něj bytost. Takto třeba charakterizoval letadlo Spad-Herbemont: ˝Vypadají hrozivě, profil křídel je podobný nasupenému obočí.˝
Létání nebylo nikdy pro Saint-Exupéryho povinností nebo naopak nezávazným sportem. Později se stal jedním z průkopníků dálkových letů v Jižní Americe i severní Africe. Zaujetí letadly ho neopustilo ani poté, co prodělal mezi roky 1921 až 1938 několik vážných nehod, při kterých málem přišel o život. V roce 1930 se také podílel na záchranné operaci, když v andských horách ztroskotal jeho přítel a jeden z nejlepších letců své doby Henri Guillaumet.
Oženil se s Consuelou Suncinovou, původem ze Salvadoru. Byla to vdova po guatemalském diplomatovi, spisovatelka a malířka, která byla zvyklá pohybovat se po celý život v uměleckých kruzích. Jejich manželství nebylo jednoduché, protože on byl stále na cestách a oddával se mimomanželským dobrodružstvím. Consuela po zřícení jeho letounu do Středozemního moře napsala o Antoinovi knihu, která byla objevena až dvacet let po její smrti a po vydání vzbudila senzaci.

Zdaleka to však nebylo jediné dílo, které o letci a spisovateli vyšlo. Literární ambice měla například i jedna z jeho někdejších přítelkyň. Zřejmě na ženy něčím mocně působil. Byl charakterizován jako aristokrat, v něčem feminního založení, s velkýma očima, chlapeckým obličejem a melancholickým šarmem. A navíc byl pilot a dobrodruh, který si s muži často moc nerozuměl. Zjevně v sobě spojoval příliš mnoho různých vlastností.

Odvážný text o lidech
˝Létat a psát je pro mne to samé. Důležité je, že člověk jedná a hledá pro sebe to pravé místo. Pilot a spisovatel jdou společným krokem spočívajícím v postupném sebeuvědomování se,˝ řekl v roce 1939 Saint-Exupéry v jednom interview. Ačkoliv život dospělých lidí a prostředí létání popsal v několika knihách, nejcitovanější bývají dvě: Citadela, což je podobenství, a pohádkový Malý princ. Tato světově proslulá kniha vyšla v roce 1943 a často je předčítána dětem jako pohádka. Jenomže ona je pohádkou asi tak, jako je Orwellova farma zvířat bajkou. Je to docela vážný a v mnohém kontroverzní text o tom, jací jsou lidé a jak vypadají jejich vztahy.
Vyprávění v první osobě hovoří o pilotovi, který nouzově přistál s letadlem na Sahaře. Saint-Exupéry tu vychází z osobní zkušenosti: když se v roce 1935 pokoušel o dálkový let z Paříže do Saigonu, havaroval se svým navigátorem v libyjské poušti. Hrozila jim smrt žízní, nevěděli, kde jsou, a jejich mapy nestály za nic. Nakonec je po čtyřech dnech zachránil Arab na velbloudu.
VMalém princi potkáváme postavu osamoceného pilota, který se v pustině, daleko od míst, kde žijí lidé, pokouší opravit svůj stroj. Náhle se vedle něj objevuje chlapec. Vystupuje jako dítě, princ, který putuje vesmírem. Mnoho výkladů vidí v princi-dítěti postavu inspirovanou náboženskými figurami, jak je zná mytologie nebo velká světová vyznání. I tam přicházívá ˝shůry˝ řada různých nebeských zjevovatelů, kteří vstupují do temnoty lidského světa, aby lidem přinesli vyšší poselství. V případě princova poselství však nejde o žádná velkolepá mysteria, ale o prosté pravdy, na které lidé jen zapomněli.
Německý psycholog Eugen Drewermann připomíná náboženský motiv dítěte. (Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království, říká evangelium.) Pokud se někdo vztahuje k nějaké božské bytosti nad sebou, vystupuje pak v roli dítěte. To znamená s důvěrou, nikoli v pozici otroka. Je-li u takového dítěte navíc řeč o tom, že je princ nebo princezna, znamená to, že se rozpomíná na svůj vlastní nebeský původ a je jako pozvaný na hostinu do paláce věčného krále. Tyto motivy najdeme skryté i v Malém princi.

Setkání s podivíny Exupéryho literární hříčka spočívá v tom, že ačkoli je vypravěčem pilot, tak ve skutečnosti autorovy myšlenky tlumočí princ. Motiv méně dokonalého vypravěče, který hovoří o dokonalém mistrovi (ve skutečnosti vyjadřujícím autorovy názory nebo sympatie), zná ostatně každý už z detektivky. Takto doktorWatson hovoří o Holmesovi a Hastings o Poirotovi. Malý princ je ztělesněním též často užívaného paradoxu, že ten, kdo je v běžné společnosti malý a slabý, je ve skutečnosti bytostí velké převahy.
Proč se tento chlapec vlastně vydal na cesty? Původně žil docela spokojeně na planetce B612, kde byly tři malé sopky, jedna růže a on. Dnešním jazykem bychom mohli říci, že většinu času věnoval péči o životní prostředí – vymetal sopky a likvidoval rostlinky baobabů, které, kdyby dorostly do plné velikosti, planetku by zničily. Růže se na planetce objevila náhle a nakonec se stala důvodem, proč princ putuje vesmírem. Zamiloval se do ní, ale ona jeho lásku neopětovala, tak odešel.
Postupně navštívil šest planet a na každé potkal jednoho podivína. Co postava, to představitel nějakého aspektu lidské slepoty: král, který nechápe svou malost, domýšlivec posedlý obdivem, opilec, který stud za to, že pije, tlumí pitím, podnikatel přesvědčený o tom, že mu patří hvězdy, lampář neustále dle příkazu rozsvěcející a zhasínající, neboť planetka rotuje jednou za minutu, a nakonec zeměpisec, který nikdy nikde nebyl.
Na Zemi však princ potká kromě pilota ještě dvě důležité bytosti. Lišku, která mu vysvětlí, v čem spočívá podstata lásky. A hada, který mu slibuje, že mu pomůže vrátit se domů. Ale to bude samozřejmě znamenat jedovaté kousnutí a zánik princova těla.
Had je ambivalentní symbol. Podle knihy Genesis je svůdcem, který člověka oklamal a přivodil mu smrt. V mytologii je to však také zároveň božstvo, které mají ve znaku lékaři.
S liškou má princova konverzace o poznání méně chmurný tón. ˝Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…˝

˝Začínám chápat,˝ řekl malý princ. ˝Znám jednu květinu… myslím, že si mě ochočila…˝

Právě vztah prince a růže patří k temnějším stránkám knihy. Běžně bývá – podle vzorce, který nastínila liška – láska chápána jako akt, kdy bytost svou volbou vyčlení někoho z anonymní masy a pak si ho ˝ochočuje˝, ve smyslu přibližuje se k němu. Obětuje se, je schopna utrpení. Některé výklady však upozorňují na to, že růže se chová svrchovaně sobecky, dokonce ve svém zájmu lže, v ničem neustoupí. Může být láska skutečně jen jednostrannou záležitostí? Záleží na tom, co druzí říkají a chtějí, nebo jen na tom, že prostě jsou? Princ volí druhou možnost a říká: ˝Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.˝
Ve skutečnosti je odpověď otevřená. Vypravěč na konci, když princ odešel, vyzývá všechny, kdo by ho kdy potkali, aby mu dali zprávu. Považoval princovu volbu odchodu do nebe cestou smrti za riskantní?
Jediné, co víme, je to, že sám Saint-Exupéry zmizel beze stopy při průzkumném letu v roce 1944. Jeho letadlo bylo objeveno na mořském dně u francouzského pobřeží až v roce 2000. Nebyly na něm nalezeny žádné stopy vzdušného boje. Šlo o selhání stroje, nebo snad dokonce o dobrovolný odchod ze života? Saint-Exupéry byl už starší než ostatní piloti, trpěl následky svých zranění a možná těžce nesl, že by musel opustit své milované létání.
K tomu může jeho čtenář jen říci – kdybyste někde potkali autora Malého prince, dejte nám vědět.

˝Létat a psát je pro mne to samé. Důležité je, že člověk jedná a hledá pro sebe to pravé místo.˝
Antoine de Saint-Exupéry

Zdroj: MFDNES archiv – autor: Jan Jandourek