Něco málo o zraku a malování

Jednoho dne jsem zjistila, že začínám vidět hůř než dosud. Brýle nosím od dětství. To, co mi optici nadělili tentokrát, byla dost hrůza. Nějakou dobu už cvičím jógu a přes ni jsem se dostala i ke cvičení pro oči.

Tím se opět dostávám k malování. Pokud člověk nenechá zahálet tělo (ani oči), tím si jen prospívá. Malování je totiž také cvičení plné barev a tvarů. Loni jsme byli na pětidenním soustředění – cvičení pro oči na Vysočině. Součástí cvičení byl i jídelníček, velmi odlehčený a střídmý. Díky tomu někteří z nás začali se změnami jídelníčku i po návratu domů. Součástí cvičení bylo malování ˝mandal˝ a hlavně pobyt v přírodě. Vše samozřejmě bez brýlí.

Práce s mandalami je opravdu pro každého. Když si uvědomíme, že určitým druhem mandaly může být i háčkovaná dečka našich babiček, kruhová vitráž v kostele nebo jakýkoli kruhový obrázek, tak nejsme daleko od toho, že se s mandalami může zabývat každý, kdo má zájem. Venku se dá poskládat z kamínků či jiného přírodního materiálu. Doma stačí papír a pastelky, křídy nebo fixy. Můžeme také zajít do knohkupectví a vybrat nějaké omalovánky s tématikou, která se nám nejvíce zamlouvá. A i když jsou předtištěné, po vybarvení je každá originálem. Pro autora může být užitečná mnoha způsoby. Jednak tím, že ji vytvořil a i tím, že jemu i druhým přináší potěšení z příjemného pohledu na ni.

O mandalách

Mandala (sanskrt kolo, oblouk) je harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému.
Pojem mandala pochází ze starobylého indického obřadního jazyka sanskrtu a znamená v překladu ˝kruh˝ či ˝oblouk˝. Mandala začíná i končí v jednom středu, ˝bindu˝, který označuje božské jádro nebo vlastní bytostné Já. Je to bod, který však nemá ani rozměr, ani místo, je symbolem jednoty, celistvosti, dokonalosti a Boha. Z tohoto centra vycházejí všechny tvary, které můžeme v mandalách pozorovat.
Ve svém původním náboženském významu mandala představuje mystický diagram, a to buď ve tvaru kruhu, nebo ve tvaru mnohoúhelníku. Mandaly symbolizují celý svět, Boha, člověka, život, jsou symbolem pro jednotu a harmonii. Z mandal vychází zvláštní síla, mocná energie, kterou můžete načerpat při jejich malování. Byla známa již starým kulturám a zabývá se jí i současná psychologie.
Mandala nám poskytuje prostor pro meditaci, realizaci vlastního já, uvolnění nahromaděného stresu a potlačených emocí. Při tvorbě mandaly se zklidňuje mysl, zlepšuje se schopnost koncentrace a mohou se tak objevit i nová, lepší a konstruktivnější řešní problémů s nimiž si nevíme rady. Můžeme také pocítit příjemný příval jemné osvěžující energie, ale můžeme se cítit i příjemně unaveni poté co odezní napětí nahromaděné po několik dní.

Existují různé druhy mandal – očišťující, posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. V nejširším smyslu jsou mandaly diagramy, které ukazují, jak se chaos stává harmonickou formou. Nejstarší obrazce tohoto druhu se vyskytují už v paleolitu. Dá se také najít v půdorysu staveb ze starého Egyptu, Babylónu a Jávy.
Obrazy se vytvářejí z obarveného písku, rýžové mouky či jiného sypkého materiálu. Jejich tvorba vyžaduje velkou pečlivost a trpělivost, čímž představuje určitý rituál. Mandala je vytvářena obvykle při příležitosti nějaké slavnosti či obřadu a její forma se řídí smyslem a významem příležitosti, ke které je vytvářena. Tvůrce na jejím povrchu vyjadřuje geometrickými obrazci a pro zasvěcené srozumitelnými symboly svoje vidění světa, přírodních sil, koloběhu života, astrologických znamení, božstev i svoje nejniternější náboženské vyznání. Při ukončení slavnosti nebo obřadu, pro který byla mandala vytvořena, je tato veřejně smetena a vržena do řeky, nebo rozprášena po větru.
Čtyři brány otevírající se do čtyřech hlavních světových stran (vzpomeňte si na doporučení spát v ose sever-jih, hlavou k severu), směřují ke všemu, co leží mimo naše vědomí, k tomu, co je mimo naši kontrolu, v temnotě, co je ale dosažitelné pomocí různých symbolických postav hrozných bodhisattvů – démonů. Proto jsou brány často ˝střeženy˝ hrozitánsky vyhlížejícími strážci (jmenují se vighnánatakové, přičemž vigná je překážka, tedy ničitelé překážek), kteří nás chrání jak před zlými a nečistými silami zevnitř, ale také před zlými silami v místě, kde kde konáme rituál mandaly.

Člověk a mandaly
Mandaly jsou všude kolem nás. Kruhový tvar mandaly provází člověka od nepaměti a vždy představuje něco posvátného, např. rituální místo k uctívání božstev. Můžeme je objevit i v přírodě v letokruzích stromů, květech, pavučinách
Tibetští mnichové tráví týdny tvorbou mandal z jemných barevných písků, aby je pak nechali rozfoukat větrem – poukazují tak na pomíjivost života. Nejsou to však jen budhisté a hinduisté kdo ve svém životě využívá mandalu. Nalézáme ji také v křesťanství jako rosety v oknech chrámů nebo jako kruhové labyrinty na podlahových dlaždicích, které slouží k motlitbě. Šamani indiánských kmenů používají kruhové obrazce k léčení nemocných, jako své štíty proti zlým duchům nebo jako lapač snů pro zachycení moudrosti ˝ducha˝.

Více informací o mandalách například na stránce Stavíme mandalu.cz.

Zdroj: autorka článku Milena Sedláková, Foto: Internet