Máte-li zahrádku a pejska, víte o čem bude řeč.
Nemáte-li zahrádku a pejska, budete znechuceni.

V listopadu, kdy všechno mimo dům je mokré, studené a slizské,
přejde vás chuť shrabat poslední listí.
Celé léto jste pilně sbírali psí hovinka, aby se váš anglický trávník neurazil,
ale v listopadu je schoulená tráva pejskova.
V prosinci padající sníh zakryje postupně vše,
co pejsek v zahradě ukládal .

O vánocích se obvykle oteplí a na silvestra přituhne.
A to je ten správný čas, kdy zahrada začne kvést.
Krusta zmrzlého sněhu neodolá slunci nikde,
kde v minulých týdnech váš pejsek své bobky nasázel.
V útulných jamkách se krčí hovinka,
některá ještě na kost zmrzlá, jiná už ochotná změnit svůj tvar
pokud je chcete odstranit zahradní lopatičkou a další,
která jako lepidlo ochotně k lopatičce přilnou.

S prvními květy budoucího jara přijdete určitě na jiné myšlenky.

********

Soupis knih pro chudé .

Jak správně nazvat přítelkyni,
s kterou jsem se seznámila ještě v batolecí době?
Nejspíš je to pamětnice.
Obě jsme pamětnice jedna druhé a zároveň pamatujeme mnohé.
Pamětnice Zdenka poslala mi z rodného městečka kalendář,
jak ho místní radní připravili pro rok 2006 :
Městečko kdysi a dnes.
Zajímavý nápad, zdařilé provedení, radost v domě.
Je pozoruhodné, že na fotografiích starých sto let je plno lidí.
Řemeslníci a obchodníci stojí před svými krámky,
děti očumují co se děje, někdo jede na kole,
běží tu i pes.
Je to jako filmový střih –
koukej člověče, tak jsme žili a tak jsme vypadali.
Dokonalá atmosféra té doby.

Fotografie současné jsou prázdné.
Asfaltka se blyští po dešti, chrám Páně má přetažené barvy,
ohavná kovová zábradlí tam co býval vlídný chodník,
nikde živáčka.
Přesto mám z toho kalendáře velkou radost a budu ho pořád prohlížet,
hlavně koukat lupou na ty naše předky tam.

Ovšem překvapení mi pamětnice Zdenka připravila,
když kalendář nestandartního formátu vložila do stejně velkých desek,
desek zjevně pocházejících z doby těch starých fotografií,
desek s nápisem kaligraficky secesním :

SOUPIS KNIH PRO CHUDÉ.

Jsem okouzlena.
A přemejšlím : opravdu knihy, aby si chudí mohli číst?
Na jedné staré fotografii je zachycen bývalý barokní špitál,
kde dožívali staří a chudí
a před tímto svědkem soucitu té doby
jde stařenka s hůlkou a šátkem na hlavě.
Ty knihy byly pro ni?
Tolik knih, že musely být sepsány do velikých desek?
Za panství knížat Kinských nebylo v městečku bezdomovců.
Pod barokní střechou mohli si dokonce číst?