Jak volat 155 a poskytnout první pomoc

Stovky obyvatel volají každý den na tísňovou linku. Mnozí zbytečně, dalším dělá potíže komunikace, jiní nechtějí pomoci člověku v nouzi jinak než pouhým vytočením čísla 155.

To, že lidé neumí správně telefonovat na tísňovou linku záchranné služby, potvrzuje i pětapadesátiletá zdravotní sestra, která pracuje už třináct let jako dispečerka v ostravském centru tísňového volání.
˝Mnoho lidí vůbec neví, k čemu má vlastně tísňová linka 155 sloužit a jaké je poslání rychlé záchranné služby. Myslí si, že je to jen o rychlosti ne o odbornosti a strašně se zlobí, když se jich vyptávám na důležité informace,˝ líčí zdravotnice, která si nepřeje zveřejnit jméno kvůli ochraně osobní bezpečnosti.
˝Každý den jsou na nás lidé do telefonu hrubí, několikrát denně si vyslechneme ty nejsprostší nadávky. Většinou se lidé rozčílí, když zjistí, že s chřipkou nebo podobným zdravotním problémem, kvůli kterému volají, se musí obrátit na lékařskou službu první pomoci a tam jim sdělí, že sanitka s lékařem z pohotovosti k nim sice přijede, ale až za několik hodin…,˝ líčí zdravotnice.
Dalším velkým problémem je podle ní fakt, že například k oběti dopravní nehody nebo člověku, který zkolaboval na chodníku, sice přivolá pomoc lékaře záchranné služby třeba hned několik svědků najednou, ale často jsou to lidé, kteří kolem nehody jen projeli nebo ležícího člověka pozorují třeba z okna. ˝Když je požádám, aby se na zraněného podívali z blízka a zjistili, jestli dýchá, odmítají. Tvrdí, že už jsou o pár kilometrů dál a vracet se nebudou, nebo říkají, že jsou doma a nepůjdou přece ven,˝ líčí dispečerka.

Neblahé zkušenosti dispečerů krajské záchranné služby z každodenní praxe přiměly jejího mluvčího Lukáše Humpla k tomu, aby na webových stránkách organizace http://www.uszsmsk.cz věnoval samostatnou kapitolu právě podrobným radám, kdy a jak volat tísňovou linku číslo 155, případně linku číslo 112.
Tísňovou linku 155 voláme tehdy, ocitne-li se někdo v naší blízkosti ve vážném zdravotním stavu či přímém ohrožení života.
˝Jde o situace, kdy jsou lidé v bezvědomí, mají poruchy dechu a krevního oběhu, hodně krvácejí, jsou obětí dopravních nehod nebo si přivodili vážný úraz,˝ popisuje Humpl s tím, že tísňovou linku je správné zavolat i v tom případě, kdy si závažností stavu pacienta nejsme jistí. ˝Operátoři tísňových linek jsou kvalifikovaní zdravotníci, kteří mohou situaci posoudit a najít pro pacienta nejlepší řešení,˝ vysvětluje Humpl.
Když ale na linku 155 zavoláme, jak máme s dispečerem správně komunikovat a co všechno mu sdělit?
Operátoři se vždy snaží získat následující údaje: co se stalo, počet postižených, místo události a jméno, případně telefonní číslo volajícího. Dispečer musí mít informace, aby věděl, jakou pomoc poslat ˝Vždy je třeba jasně vysvětlit charakter události, například jestli někdo zkolaboval, nebo zda jde o úraz či dopravní nehodu. Je také nutné popsat obtíže či postižení pacienta, například: Nemůže dýchat, nereaguje, krvácí z hlavy… Pokud tyto informace sami neumíte poskytnout, buďte připraveni, že se vás na ně bude dispečer cíleně ptát,˝ líčí Humpl.

Informace jsou podle něj důležité k tomu, aby zdravotník na telefonu mohl posoudit, zda a jaký typ sanity má na místo poslat. ˝Jde o to, že dispečer musí rozhodnout, zda vyjede jen sanitka se zdravotní sestrou a záchranářem, nebo sanitka s lékařem, případně lékař v osobním autě a například k hromadné nehodě hned několik sanitek se zdravotníky,˝ vysvětluje Humpl.
Pokud jde o jasné ohrožení života, dispečer obvykle rychle vyšle sanitku s lékařem na místo, ale pak se ještě dál snaží od volajícího získávat podrobnější informace, případně mu dává pokyny, jak má poskytnout laickou první pomoc.
Aby záchranáři co nejrychleji dojeli tam, kam mají, musí volající poskytnout podrobný popis místa, kde se pacient nachází: město, ulici, číslo domu, poschodí a jméno na zvonku. V terénu nebo na vesnicích, kde jsou jen čísla domů bez ulic, je potřebné sdělit také orientační body, například uprostřed vesnice, dům vedle obchodu a podobně. ˝Pokud je to v takových případech možné, domluvte se, kde můžete na sanitku počkat,˝ dodává mluvčí záchranné služby s tím, že volající by se měli řídit i dalšími důležitými pokyny.
Telefon nemá volající nikdy pokládat dříve než operátor. Po skončení hovoru by volající neměl svůj telefon vypínat, ani blokovat dalšími hovory. ˝Operační středisko ho totiž může v případě potřeby znovu kontaktovat,˝ vysvětluje Huml a přidá ještě dvě rady volajícím: ˝Jestliže se stav postiženého po skončení hovoru výrazně změní, nečekejte na příjezd sanitky, ale volejte znovu na tísňovou linku 155. A pokud vám dispečer dá instrukce, jak pacientovi pomoci do příjezdu lékaře, řiďte se jeho pokyny. Vaše pomoc může být pro pacienta životně důležitá.˝

Zdroj: MFDNES archiv – autorka: Ivana Lesková, Foto: Internet