Jak využívat moc našeho podvědomí – 4

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel

V předchozí kapitole jsme si pověděli něco o bolesti. Dnes si řekneme o tom, jak na ni vyzrát. Opět na základě pozitivního myšlení a metody Dr. Josepha Murphyho, podle něhož je podvědomí rozhodující silou, která určuje nejen duševní, ale také tělesný a společenský rozvoj člověka. Říkali jsme si také, že bolest může vzniknout nejen jako výraz nemoci, ale i jako projev duševního konfliktu, pocitu bezmoci nebo v důsledku konkrétních duševních postojů, ale také přepracovanosti. Pověděli jsme si i o tom, že bolest z medicínského hlediska je vlastně sama o sobě pozitivní, protože upozorňuje, že v našem organismu není něco v pořádku.

Proč se tedy chceme zbavit bolesti? Proto, že podle ˝zákona schválnosti˝ nás bolest obvykle přepadne v té nejnevhodnější chvíli. Když už jsem použil přirovnání s jízdou v automobilu, budu v tom pokračovat. Kontrolky na přístrojové desce mají snahu signalizovat nepříjemnosti obvykle v tmavé noci uprostřed hlubokého lesa, když není v dohledu živáčka. Stejně tak nás bolesti přepadají za noci, na chatě v horách nebo někde na samotě.. A nebo také před maturitou nebo státnicí či před jiným důležitým jednáním. Samozřejmě, že bychom se rádi za pomoci lékaře zabývali příčinami našich bolestí, ale v prvním případě je zdravotní pohotovost vzdálená desítky kilometrů, v druhém případě zase nemáme čas jít na pohotovost, protože komise či examinátor na nás nepočkají. A tak nám nezbývá než bolest odstranit nebo alespoň utlumit do té doby než budeme moci vyhledat skutečnou pomoc.
Musíme si také říci, že intenzita bolesti je subjektivní. Například dva lidé, stejně nemocní, pociťují bolest různě. Můžeme mluvit také o určité škále bolesti: mírná bolest, nepříjemná, silná, krutá a nesnesitelná. A také o odolnosti vůči bolestem, kterou zvyšuje celý životní styl, ale i to, že člověk občas prožije něco hezkého, že je v něčem šťastný. Proto si važme i malých radostí. Uvědomme si, že pocit štěstí dává člověku nezávislost a vědomí, že to, co děláme, činíme z vlastní vůle, rozhodnutí a přesvědčení. Dále je to přiměřené sebevědomí a sebedůvěra, pocit sounáležitosti s druhými lidmi a také zdatnost a úspěšnost. Z toho vyplývá, že člověk s pozitivním myšlením má na paměti tři zásady:
- 1. Nepoddat se bolesti.
- 2. Vědomí, že bolest se dá zvládnout.
- 3. Za pomoci pozitivního myšlení s ní bojovat.

Samozřejmě, že je důležité také vědět jak s ní bojovat.. Promiňte mi, že pro jisté poučení sáhnu do dávných časů. Je to jen na dotvrzení faktů, že následující řádky nejsou výmyslem až 20. století, ale jsou platné už celá tisíciletí. Tak například o moci podvědomí se mluví už v bibli. Osvícený evangelista Marek praví: ˝Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.˝ Dr. Murphy na rozdíl od něj mluví o ˝vědecké modlitbě˝, ale také říká, že bychom měli ˝považovat a za skutečnost přijímat, že naše přání už bylo vyslyšeno a splněno˝.
Protože předpokladem úspěchu této metody je důvěra a přesvědčení, že každá myšlenka, každá představa se v duchu již uskutečnila. Pokud našemu podvědomí předáme přesně vykreslenou představu našeho přání, pak tato naše myšlenka má ve sféře podvědomí už reálnou existenci. Řekněme, že v duševním smyslu existuje už stejně skutečně jako hlava, zuby, či jiné části těla, které vás právě bolí. Prvním předpokladem je ale VÍRA. V našem případě jde o způsob myšlení, duševní postoj, vnitřní jistotu, že podvědomí přijme bez výhrad naši myšlenku a představu a uskuteční ji. Jakákoli pochybnost ale zmaří účinek. Je tedy třeba při naší ˝modlitbě˝ vypnout rozumově zaměřeného, analytického a objektivně (často i skepticky) naladěného ducha a plně se spolehnout na neomezenou moc podvědomí.

Teď už zbývá jen to, abych vám nabídl příklad vlastní sci-modlitby, která vám pomůže odstranit nebo zmírnit bolest. Připomínám jen znovu to, že člověk musí bez výhrad věřit každému slovu svého přání. Proto mluvím jen o příkladu, protože každý si musí svou modlitbu upravit tak, aby neměl ani stín pochybnosti. Jinak nebude ˝modlitba˝ účinná. Takže tady je ta sci-modlitba:

Mé tělo stvořila nekonečná moudrost podvědomí. Ta také zformovala všechny mé orgány, svaly a kosti. Mé fyzické utrpení je věrným obrazem mých obvyklých představ a myšlenek. Duch promítá tyto obrazy na tělo, jako by to bylo filmové plátno. Abych změnil stav věcí, vysílám nyní představy, jimiž mne tato nekonečná a léčivá síla zbaví bolestí.

Příště si povíme i o jiných metodách.

Chtěli byste Klub dr. Murphyho?
Tuto otázku jsem položil čtenářkám a čtenářům časopisu Meduňka na základě podnětu čtenářky A.T, která mi napsala: ˝Už dávno uvažuji o tom, že by se měl založit Klub dr. Murphyho. Vždyť se jeho knih prodaly statisíce. Kdyby tak někdo z mladých chtěl založit webovou stránku, abychom se mohli kontaktovat. Co kdyby se tento návrh otiskl v Meduňce? Nestálo by to za úvahu?˝
Protože nechci ochudit ani vás, milé čtenářky a čtenáři stránek Třetího věku, pokládám stejnou otázku i vám. A zároveň vám chci sdělit, že Kluby dr. Murphyho existují po celém světě a shromažďují se v nich většinou lidé, kteří absolvovali několikadenní kurzy, jež pořádají jeho žáci a následovníci. Návrh paní A.T. jsem podpořil a informoval o něm i paní šéfredaktorku Meduňky, kde v lednovém čísle vyšla výzva: Za prvé, aby se vyjádřili, zda by klub chtěli nebo ne (jde o naše takové malé ˝referendum˝) a za druhé, (pokud bychom chtěli klub založit) zda by ve svém okolí neznali nějakou firmu či podnikatele, který by klub mohl sponzorovat. Jen na vysvětlenou uvádím, že by nešlo o žádnou obrovskou finanční částku. V podstatě by se jednalo o zřízení a provozování webové stránky klubu. Sponzor by, samozřejmě, byl recipročně uváděn jak na klubové stránce, tak i při všech klubových akcích a aktivitách. Mohu říci, že do dnešního dne se už přihlásilo 13 členek a členů. Dokonce i dobrovolník, který se nabídl, že se postará o webovou stránku. V uvedeném článku v Meduňce jsem dodal, že pokud se přihlásí za členy Klubu dr. Murphyho alespoň 20 osob, svolám ustavující schůzi, kde bude zvoleno – tajným hlasováním – vedení klubu. To uvádím jen proto, aby si někdo nemyslel, že si chci nějakou funkci uzurpovat.
Takže, vážené čtenářky a čtenáři, je to na vás – prosím, vyjádřete se. Můžete posílat maily na adresu (drzch@quick.cz).

PhDr. Zdeněk Chmel