Jak využívat moc našeho podvědomí – 6

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
V předchozích článcích jsme si pověděli o bolesti a o tom, jak na ni vyzrát. I přesto, že bolest z medicínského hlediska je vlastně sama o sobě pozitivní, protože upozorňuje, že v našem organismu není něco v pořádku. Poskytl jsem vám i vlastní sci-modlitby, které se velice osvědčily. Dnes si tuto kapitolu nejprve dokončíme a pak si povíme, jak můžeme využívat metodu Dr. Josepha Murphyho a pozitivního myšlení i v jiných případech.

Minule jsme si rovněž řekli, jak je někdy dobré – pro zvýšení účinnosti – propojit různé metody. Jako příklad jsme si ukázali kombinování sci-modlitby s prstovou jógou. Samozřejmě lze využít i soustřeďovací cviky skutečné indické jógy či jiné vhodné cvičení spolu se sci-modlitbou, nebo relaxaci či autosugesci. Jóga spojuje výhody relaxace a cvičení. Samozřejmě nelze toho, kdo trpí bolestmi, nutit k tomu, aby stál na hlavě. Sám už bych to – ve svém věku – také nezvládl. Jóga má však ve svém sortimentu i cviky snadné, jednoduché a příjemné. Je to například ˝kočka˝, ˝tygří protažení˝ nebo ˝sfinga˝. Důležité u ní je, že naše pohyby jsou zpravidla plynulé a kontrolované, tlumí bolest a mohou usnadnit i léčení. Pokud jde o relaxaci, i tu lze navodit rozličnými technikami a působí proti bolestem různého původu – od bolesti hlavy a zubů až k pooperačním bolestem. Je dobrá i proti chronické bolesti. Relaxace rovněž mírní úzkost i deprese a snižuje únavu.
A na konci této kapitoly si uveďme metodu, která nás nestojí žádnou námahu a je pro nás – kromě zapřisáhlých škarohlídů – naprosto přirozená. Je to smích. MUDr. Karel Nešpor ve své knize ˝Léčivá moc smíchu˝ popsal asi padesátku druhů smíchu a říká: ˝Využívejte každou dobrou příležitost, jak se zasmát a rozveselit.˝ Vybízí k tomu, abychom se na něco veselého těšili a také vzpomínali. Doporučuje rovněž vnitřní úsměv nebo ˝zlaté světlo˝. Na něj dosáhneme tím, že při otevřených očích si představíme, že na jejich druhé straně, uvnitř hlavy, nám září zlaté světlo – to pak necháme vyzařovat otevřenýma očima ven a ˝koupeme˝ se s radostí v jeho oparu.
Teď ale obraťme list. Jedna moje čtenářka mi namítla: ˝Jsou lidé, kteří s rakovinou nebo jinou těžkou nemocí bojují a přesto boj prohrají.˝ Ano, máte pravdu. A můžeme si dát řadu příkladů. Prvním je zesnulý vynikající herec Národního divadla v Praze Boris RĂśsner. Prohrál boj s rakovinou. Jeho lékař ale o něm prohlásil: ˝Před takovým člověkem by měli lidé smeknout — do poslední chvíle byl neuvěřitelně silný.˝ Samozřejmě před ním smekám – byl to pan Herec a nepochybuji ani o tom, že byl silný a statečný. Ale možná, že kdyby znal metodu dr.Murphyho, mohl ještě být mezi námi.
Druhý příklad je z historie a navíc se v něm ani moc ˝nebojovalo˝. Jde o císařovnu Alžbětu – legendární Sissi. Mnoho let trpěla anorexií a hlubokými depresemi. A v nich už myslela jen na odchod ze života, jak to dosvědčuje verš z jejích tesklivých básní: ˝chtěla jsem, aby má duše unikla k nebi přes malý otvůrek srdce˝ Jeden z historiků o ní napsal, že atentátník, který ji probodl pilníkem, jí vlastně ˝poskytl službu˝. Jenže císařovna Sissi neznala a ani nemohla znát moc podvědomí a pozitivního myšlení.
A poslední příklad, který dokazuje, že není možné slovy ˝bojovat˝ a přitom si třeba hned po odchodu od ošetřujícího lékaře zapálit ˝nezbytnou˝ cigaretu. Z filmového plátna nebo televizní obrazovky si určitě pamatujete Rudolfa Hrušínského v roli takového pacienta. Já jsem jich poznal celou řadu přímo v nemocnici. Nebudu jmenovat, ale takto se chovala i jedna velmi známá herečka, která už také není mezi námi. Možná právě proto, že si nedokázala odříci to své ˝žváro˝. A kdyby jen jedno! Stovky těchto ˝hřebíků do rakve˝
Na druhé straně bychom mohli uvést pozitivní příklady, které skončily vítězstvím člověka nad zhoubnou chorobou. Je jich také celá řada. Opět nebudu jmenovat – určitě jste o nich také četli. Například je to známý trampský písničkář, který překonal mozkovou příhodu, jiný známý zpěvák zvítězil nad rakovinou, dalšímu praskl vřed na dvanácterníku. Byl hodně dní v umělém spánku, měl narušenu funkci mnoha orgánů – včetně těch hlasových. Oba se z toho dostali a začali znovu i zpívat. Možná neznali moc podvědomí, ale určitě jim pomohlo – třeba ˝nevědomě˝ a necíleně – jejich pozitivní myšlení. A pro takové příklady nemusíte ani chodit nikam daleko. Některé znáte ze svého okolí i ze stránek tisku.
Ale vraťme se ještě trochu do historie – i když poměrně nedávné. Jsou lidé, kteří prožili první i druhou světovou válku, bojovali v legiích a zahraničních armádách, trpěli ve fašistických koncentračních táborech a komunistických lágrech a přesto se dožili 92 i více let. Znáte jistě ženy, které ztratily postupně syna nebo dceru a manžela – a také tuto bolest překonali. Někdy si člověk říká: ˝Kde ti lidé berou takovou sílu?˝ Samozřejmě, že to nevím. Jen se mohu domýšlet. Určitě to nemohou být pesimisté a lidé odevzdaní osudu.
Nad branou starořecké věštírny v Delfách byl nápis: ˝POZNEJ SÁM SEBE A BUDEŠ ZNÁT SVĚTY A BOHY.˝ V této větě je obsažena hluboká moudrost. Poznat sám sebe je velmi důležité. Člověk žije v prostředí, které není jen hmotné a přírodní, ale i duchovní. A to prostředí je samo výtvorem člověka. Život jedince se trvale zaměřuje na jiné osoby, podle druhých upravuje své chování a sám očekává určité chování k sobě. Žádný člověk nepřichází na svět hotový, ale neustále se rozvíjí, zdokonaluje a dotváří svou osobnost. Záleží jen na něm, jak se bude vyvíjet.

PhDr. Zdeněk Chmel