Poskytování nemocenského…

pracujícím poživatelům starobních nebo plných invalidních důchodů

Autorka článku: Jaroslava Kodrová
Podmínky nároku na nemocenské u pracujících poživatelů starobních nebo plných invalidních důchodů jsou stejné jako u ostatních zaměstnanců, kteří žádný důchod nepobírají.

Obecně je základní podmínkou účast takového zaměstnance na nemocenském pojištění v době vzniku dočasné pracovní neschopnosti, lékařem uznaná dočasná pracovní neschopnost (dále jen ˝pracovní neschopnost˝) a ztráta příjmu z výkonu zaměstnání, z něhož je nárok na nemocenské uplatňován. I pro zaměstnance, kteří pobírají starobní nebo plný invalidní důchod platí, že i když splňují podmínky nároku na nemocenské, nemocenské jim nenáleží, jestliže ke vniku jejich pracovní neschopnosti došlo v úmyslu vylákat nemocenské, nebo zaviněnou účastí ve rvačce, nebo jako bezprostřední následek opilosti nebo zneužití omamných prostředků, nebo při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok. Pokud pracovní neschopnost vznikla některým z těchto důvodu, je povinností zaměstnance současně s předložením ˝Pracovní neschopnosti˝ oznámit tuto skutečnost plátci nemocenského. Učiní-li tak, může být nemocenské na základě písemné žádosti přiznáno dobrovolně, a to příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení, ovšem jen v omezené výši.

Podle § 21 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném od 1. ledna 2008, se poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu nemocenské poskytuje, tak jako každému jinému zaměstnanci, až od čtvrtého kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti, ovšem s tím, že při téže pracovní neschopnosti pro nemoc či nepracovní úraz se mu nemocenské poskytuje nejdéle po dobu 81 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 81 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce. Toto omezení počtu kalendářních dnů poskytování nemocenského neplatí, jestliže pracovní neschopnost poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání). V takovém případě se nemocenské poskytuje od čtvrtého kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti, nejdéle do konce jednoho roku počítaného od počátku takové pracovní neschopnosti, ovšem pokud dřív zaměstnání neskončí. Skončí-li zaměstnání před uplynutím jednoroční podpůrčí doby, končí takovým dnem též poskytování nemocenského. Od 1. ledna 2008 totiž doba, po kterou se poskytuje poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu nemocenské, končí vždy, pokud neuplynula dřív, posledním dnem jímž mu končí zaměstnání.

Příklad

Poživatel starobního důchodu uzavřel pracovní poměr na dobu od 10. ledna 2008 do 31. prosince 2008. Dne 10. ledna 2008 do zaměstnání nastoupí. Tímto dnem mu vznikla účast na nemocenském pojištění zaměstnanců. Od 1. února do 20. dubna 2008 bude uznán práce neschopným z důvodu nemoci (tj. na dobu 80 kalendářních dnů). Další pracovní neschopnost z důvodu nemoci u něho vznikne 5. srpna 2008 a bude trvat do 23. září 2008 (pracovní neschopnost trvá 50 kalendářních dnů). Nárok na nemocenské má jen za 81 kalendářních dnů; tzn., že nemocenské mu náleží za dobu
- od čtvrtého kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti, která vznikla 1. února 2008, do 20. dubna 2008 (tj. za 77 kalendářních dnů) a
- od čtvrtého kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti, která vznikla 5. srpna 2008, do 11. srpna 2008 (tj. po dobu 4 kalendářních dnů).
Dne 11. srpna 2008 vyčerpá podpůrčí dobu 81 kalendářních dnů poskytování nemocenského, a proto mu za den 12. srpna 2008 a za další kalendářní dny pracovní neschopnosti již nemocenské nenáleží.

Příklad

Poživatel plného invalidního důchodu je zaměstnán v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou do 30. června 2008. Bude uznán práce neschopným z důvodu nepracovního úrazu od 2. června 2008 do 27. července 2008 (tj. na dobu 56 kalendářních dnů). Nemocenské se mu bude poskytovat od 5. června 2008, tj. od čtvrtého kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti, do 30. června 2008, kdy skončil jeho pracovní poměr, tedy po dobu 26 kalendářních dnů.

Do podpůrčí doby 81 kalendářních dnů se i nadále nezapočítávají doby pracovní neschopnosti poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu vzniklé z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Rovněž tak ani období karantény, protože při karanténě se o pracovní neschopnost nejedná. V případě, kdy u poživatele starobního či plného invalidního důchodu vznikne pracovní neschopnost z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání, omezení podpůrčí doby na 81 kalendářních dnů, jak je uvedeno výše, neplatí a nemocenské se mu poskytuje po dobu takové pracovní neschopnosti, a to od čtvrtého kalendářního dne jejího trvání, maximálně do jednoho roku od počátku takové pracovní neschopnosti, ne však déle než do dne skončení zaměstnání.

Příklad

Poživatel starobního důchodu nastoupí dne 8. ledna 2008 do zaměstnání uzavřeného na dobu do 31. prosince 2008. Dne 29. února 2008 bude uznán práce neschopným z důvodu nemoci na dobu 60 kalendářních dnů, tj. do 28. dubna 2008. Nemocenské mu bude poskytováno od čtvrtého dne této pracovní neschopnosti do jejího konce, tj. po dobu 57 kalendářních dnů. Dne 1. srpna 2008 utrpí pracovní úraz, který si vyžádá pracovní neschopnost v délce 6 měsíců. Pracovní neschopnost proto bude vystavena na dobu od 1. srpna 2008 do 31. ledna 2009. Nemocenské bude poskytováno od 4. srpna 2008 do 31. prosince 2008, kdy skončilo zaměstnání, tj. po dobu 150 kalendářních dnů.

Pro poskytování nemocenského poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu náležejícího mu z důvodu nařízené karantény platí to samé, co pro poskytování nemocenského z důvodu pracovního úrazu. Tzn., že se mu nemocenské poskytuje po dobu nařízené karantény, a to od čtvrtého kalendářního dne jejího trvání, maximálně do jednoho roku od počátku karantény, ne však déle než do dne skončení zaměstnání.

Pro nárok na nemocenské je době účasti na nemocenském pojištění postavena naroveň tzv. ochranná lhůta. Jedná se o dobu po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění. Ochranná lhůta obecně činí tolik kalendářních dnů, kolik kalendářních dnů trvalo poslední nemocensky pojištěné zaměstnání, maximálně však 7 kalendářních dnů. Poživateli starobního důchodu však ochranná lhůta ze skončeného zaměstnání neplyne.

Příklad

Poživatel starobního důchodu skončí zaměstnání, které mu zakládalo účast na nemocenském pojištění, dnem 29. února 2008. Onemocní dne 3. března 2008 a lékař ho uzná práce neschopným na dobu 14 kalendářních dnů. Nárok na nemocenské poživatel starobního důchodu nemá, protože jeho pracovní neschopnost vznikla po skončení nemocensky pojištěného zaměstnání.

Na rozdíl od poživatele starobního důchodu plyne poživateli plného invalidního důchodu ochranná lhůta ze skončeného zaměstnání, které mu zakládalo účast na nemocenském pojištění.

Příklad

Poživatel plného invalidního důchodu skončí zaměstnání, které mu zakládalo účast na nemocenském pojištění, dnem 31. března 2008. Onemocní dne 3. dubna 2008 a lékař ho uzná od tohoto dne práce neschopným na dobu 14 kalendářních dnů. Nárok na nemocenské z titulu ochranné lhůty poživateli plného invalidního vzniká.

Zdroj: J. Kodrová, Foto: Internet