Egyptská kočka

Autorka: Ing. O. Janíčková

Při svém krátkém pobytu v Londýně navštívila jsem Britské muzeum. Z celé té úžasné budovy si pamatuji jediné – egyptskou kočku. V jednom z přízemních sálů seděla nehnutě na podstavci, mohutná, tmavá jako tuha, vznešená v ladné křivce, fascinující.

Několikrát jsem od ní odešla a zase se vrátila. Přitahovala mě tak, že jsem ostatní prostory muzea proběhla jen s myšlenkou na ni, na vznešenou kočku. Nemohla jsem se od ní odloučit. Prožívala jsem nepopsatelný pocit něčeho důvěrně známého, milovaného, dávno ztraceného.

Velmi se to podobalo mé radosti z návratů do rodného domu, dokud žili moji rodiče. Bylo to nečekané, ohromující.

U pokladny muzea mezi upomínkovými předměty jsem ji našla, věrně zmenšenou kopii.

Za čtyřiapůl libry jsem ji získala a mám ji dodnes. Dnes také už vím, že ta kočka, která mě tak uhranula, je ztělesněním egyptské bohyně Bastet, jedné z nejoblíbenějších. Svátek Bastety se v době před třemi tisíci roky oslavoval v městě Búbastis, které leželo severně od dnešní Káhiry a bylo přístupné zejména po vodě. Tady byl vybudován chrám k poctě Bastety, celý z červené žuly. Již Herodotos popisoval, jak až 700 000 lidí přijíždělo v bárkách, muži i ženy, a při těch oslavách se vypilo více vína, než po celý následující rok. Archeolog Edouard Naville v roce 1887 odkryl katakomby pod někdejším chrámem a nalezl spousty mumifikovaných koček a řadu královských svatyní, což dokazuje, že Bastetu uctívali i ti nejvznešenější.

Kdybych se ještě někdy ocitla v Londýně, půjdu znovu do Britského muzea, protože po mé velké kočce se mi stýská.