Jak Čechům začíná chutnat bio

Pokud se chcete nechat zlákat fenoménem BIO, vyzkoušejte nejprve, jak chutná BIOVÍNO nebo BIOČOKOLÁDA. Jsou dražší než běžné potraviny, ale podle svých příznivců jsou chutnější a zdravější.

Tvrdíte, že byste do bioobchodu nikdy nevkročili?
Tak uvidíme. Hádejte, co se před čtyřmi roky stalo českou biopotravinou roku.
Tady jsou tři možnosti:
a) sójové klíčky
b) cizrnová paštika
c) biouherák
Jestliže jste tipli první variantu, jste v zajetí stereotypu a nemáte moc velkou představivost. ˝Béčko˝ vám možná radí přítel na telefonu, ale jste vedle. Pokud jste vybrali za ˝cé˝, všichni biomaniaci před vámi smeknou a možná vám začnou být sympatičtější. Tehdy totiž opravdu vyhrál uherák ze Sasova u Jihlavy. Je vyrobený z vepřového a hovězího biomasa z ekofarmy, chuť mu dává biokoření, mořská sůl a jedlá plíseň. Žádné stabilizátory, barviva ani syntetické konzervační látky.

Vyznávat biodesatero stravování zákonitě neznamená držet dietu: zobat zrní nebo přežvykovat trávu a pak se hodiny držet za nafouklé břicho. Existuje i jiná volba: zakousněte se do pořádného steaku z biohovězího a zapijte ho biovínem.
Se značkou bio si dnes můžete koupit téměř cokoli. Tedy nejen obiloviny a luštěniny, ale i maso, máslo, mléčné výrobky, zeleninu, těstoviny, ale i instantní polévky, kečup, chipsy, čokoládu. Biopotraviny poznáte podle loga zelené zebry a nápisu bio. Kvalitu hlídají v Česku tři organizace, které biopodnikatelům udělují certifikáty.

Biobýk má pevnější maso

Zdravé jídlo musí být chutné. To je podle Hany Zemanové jeden z hlavních zákonů biodesatera. ˝Myslím, že sníst sójové maso s nechutí je horší než sníst bůček s radostí,˝ říká žena, která v 90. letech stála u zrodu českého biopodnikání – provozovala tři prodejny, pekárnu a restauraci. Napsala populární biokuchařku, které se za tři roky prodalo víc než 12 tisíc výtisků. Před třemi roky firmu Albio prodala a s manželem a malou dcerou teď žije na venkově. ˝Baví mě pomalejší život. Otevřeli jsme si malou pekárnu, kde vyrábíme třeba špaldové krekry. Je to trvanlivé pečivo, takže zažíváme mnohem menší stres, než když jsme vyráběli chleba a rohlíky.˝ Jejím nejoblíbenějším receptem je cizrna na paprice, ale návštěvě klidně uvaří vepřo-knedlo-zelo z biosurovin. ˝Většinou na mě koukali udiveně, že to bylo opravdu z masa a ne ze sóji,˝ říká s úsměvem. Mimochodem ten biosteak, o kterém byla na začátku řeč, budete připravovat i žvýkat delší dobu než steak obyčejný, neboť ten první má pevnější strukturu. ˝Jeden chovatel z Velkých Losin mi vyprávěl, že po normálním býkovi boural biobýka a byl to asi takový rozdíl, jako když kácíte měkký modřín a tvrdý buk,˝ vypráví Pavel Maurer – šéf poroty, která už šestý rok vybírá biopotravinu roku (letos vyhrál pošumavský biomed včelaře Jana Pintíře).
Ekologičtí chovatelé musí dodržovat přísná pravidla. Zvířata mají volný pohyb a přístup na pastvu, dostávají biokrmivo, do něhož se nesmí přidávat masokostní moučka, nedostávají antibiotika. ˝Když jsem viděl, jak se tradičně chovají kuřata, jak stojí na kloubech, vůbec se nepohybují a pořád do nich perou léky, přestal jsem je jíst,˝ tvrdí Maurer. ˝Biokuřata běhají, mají svaly a pevné kosti. Jejich maso není tak smradlavé a blátivé, chutná výborně.˝ Bioprodukt vzniká způsobem šetrným k přírodě. Některé studie potvrzují, že je zdravější i pro člověka. Třeba výzkum vedený Britskou univerzitou v Newcastlu zjistil, že biomléko obsahuje o 60 až 80 procent víc hodnotných živin a mnohem víc vitaminu E. Biorajčata, pšenice, brambory, zelí, cibule obsahují víc antioxidantů než jejich konvenční protějšky. Biošpenát a zelí má více minerálů včetně železa, mědi a zinku. Při pěstování plodin v ekologickém zemědělství se nesmí používat umělá hnojiva, chemické postřiky, geneticky modifikované organismy. Zvířata neznají velkochovy, nesmějí dostávat růstové hormony. Při zpracování biopotravin je zakázáno používat aditiva (neboli éčka), která mění přirozené vlastnosti potraviny a můžou mít neblahé účinky na zdraví. Jde o konzervační látky, chemická barviva, ochucovadla, umělá sladidla. ˝Věřím, že jsou biopotraviny chutnější a zdravější. Proto kupuju Vašíkovi jen biopotraviny,˝ pravila herečka Alice Bendová, jež vychovává osmiměsíčního syna. ˝Nerozhodla jsem se pro bio proto, že je v módě, ale přečetla jsem o tom literaturu. Nechci, aby měl syn v těle chemický koktejl jako já. Asi ho krmím dobře, roste jako z vody, už má přes deset kilo.˝
ritici, pro něž je označení bio jen skvělým trikem, jak vytahat z lidí peníze, možná nechápavě kroutí hlavou. Ti, kdo tvrdí, že biopotraviny chutnají stejně jako ty obyčejné, se však mýlí. MF DNES připravila test. Na snídani pozvala herce Zdeňku Žádníkovou a Petra Vacka, dva vyznavače biostravy, a testovala, zda se zavázanýma očima poznají rozdíl. Bezpečně poznali třeba biojablko nebo biomléko. Ze čtrnácti případů byli dvanáctkrát úspěšní.
Nicméně stravovat se podle zelených zásad opravdu leze do peněz. Biosnídaně stála 1 500 korun a tytéž běžné potraviny zhruba třetinu. Biomléko a jablka jsou jen o třetinu dražší, vejce trojnásobně, kuře dokonce osmkrát. Důvod je zřejmý – produkce vyžaduje víc ruční práce, bez použití konzervačních látek hrozí ekofarmářům větší riziko ztrát. ˝Jsou to jednoduché počty,˝ říká ekofarmář David Vostrovský. ˝Tradiční sedlák hektarové pole několikrát pohnojí a sklidí na něm devět tun pšenice. Ekologický zemědělec na stejném pozemku vypěstuje jen tunu špaldy. Kilo mouky přitom stojí 12 korun, pytlík špaldy 36, třikrát víc.˝ Špaldový chleba stojí 43 korun, což je asi o 13 korun víc než domácí. ˝Ale zasytí mě mnohem víc a vydrží několik dnů čerstvý,˝ namítá IT manažer David T. Před několika lety kvůli nadváze a zdravotním potížím totálně změnil jídelníček. ˝Za tři měsíce s biopotravinami jsem shodil pět kilo,˝ říká. Pravidelně si kupuje bio mléčné výrobky a zeleninu, maso zřídka, protože na českém trhu ještě není příliš velký výběr a musí se draze dovážet z ciziny. Za měsíc utratí v bioprodejnách asi 1 200 korun. Hodně tak zvyšuje průměrnou útratu Čechů za biopotraviny.
V předloňském roce to bylo 74 korun za rok (v Evropské unii to je 800 korun). Ale ta čísla rok od roku stoupají téměř dvojnásobně. Zastánce biopotravin cena neodrazuje. Pravidelně je kupují jen tři procenta populace, hlavně lidé s vyššími příjmy a ženy s dětmi. ˝Tradiční potraviny jsou až moc levné, proto toho lidi nakupují tolik, že to ani nemůžou sníst. Strašně plýtváme. Za ty peníze bychom se mohli najíst v biokvalitě,˝ myslí si Hana Zemanová. ˝Žebříček hodnot máme nějak podivně nastavený. Za plastické operace u nás utratíme 1,5 miliardy ročně, za ženské časopisy víc než miliardu a za hubnoucí prostředky téměř dvě miliardy.˝ Biobyznys se v Česku pomalu rozjíždí od 90. let. Začali ho drobní podnikatelé, ale pomohly ho roztočit až velké obchodní řetězce, které pochopily, že na něm mohou dobře vydělat. Interspar byl první, kdo vyhradil část regálů biopotravinám a rozjel kampaň za zelený život, rozdával letáky, využil ochutnávek.

Dnes už jsou biokoutky téměř v každém supermarketu, právě tam se prodá téměř 60 % všech biopotravin. Sehnat se dají taky ve specializovaných bioprodejnách nebo přes internet. Zatímco v roce 2006 bylo českých výrobců biopotravin 152, loni už 253. Přesto má poptávka stále určitý náskok před nabídkou. Českým výrobcům chybějí suroviny. Mlékárenský podnik Olma, který kromě tradičních jogurtů vyrábí jako jediný na českém trhu i biojogurty ve velkém, tvrdí, že musí mléko dovážet ze Slovenska. Chov biokuřat zase v Česku naráží na nedostatek biokrmiva, české biokuře tedy stále neseženete. I to způsobuje vysokou cenu biopotravin. V Rakousku jsou mnohem menší cenové rozdíly mezi tradičními a biopotravinami.

V parlamentu frčí biobagety

Čeští výrobci horko těžko shánějí suroviny po celém území státu (někdy marně), zatímco ve světě je běžné brát suroviny ze svého regionu. ˝V Americe je trendy hnutí Locavores – stoupenci konzumují potraviny jen z okruhu 100 mil – podporují místní produkci a šetří přírodu, protože potraviny za nimi neputují tisíce kilometrů. I to je bioživot,˝ říká Maurer, jenž vydal průvodce po nejlepších českých restauracích. Ty nejluxusnější nakupují i biopotraviny. ˝Ve Francii či Americe se dobré restaurace v jídelním lístku pyšní jménem dodavatele, od kterého berou mrkev nebo ústřice. To u nás není,˝ říká. Restaurací, které vaří čistě bio, je v Česku poskrovnu. Do jedné pražské, pojmenované Albio, jsem zašel na oběd a příliš dobře to nedopadlo. Za dvě stě korun bych se lépe najedl i v naší kantýně, což není zrovna nejsilnější soupeř. Moje menu? Jako předkrm cizrnová pomazánka, v níž byl cítit jen česnek. V polévce plavala sice spousta zeleniny, ale chutnala jako voda. A mrkvový džus byl zase nahořklý. Na hlavní jídlo už jsem neměl ani chuť. Nabídka mě nepřesvědčila – byla bezmasá. ˝Vaříme jen z ryb. Nechodí sem už tolik lidí jako dřív, tak jsme z masa přestali vařit,˝ řekla číšnice. To už by si člověk víc pochutnal na biosvačině v Poslanecké sněmovně. Jedna firma sem dováží čerstvé biobagety za 51 korun. Ovšem v parlamentu se prodávají levněji – za dotované ceny. ˝Největší odbyt má šunková a překvapivě ta s kozím sýrem,˝ říká majitelka firmy Iva Buriánková. Podle vyznavačů bioživota přinášejí biopotraviny silnější imunitu, větší vitalitu a menší podrážděnost. Při prezidentské volbě se však zdálo, že politici jsou proti těmto účinkům stále imunní.

Biodesatero správné výživy

1. Jez, co ti chutná: Šklebit se u ovesné kaše není řešení, klidně si dejte biobůček.
2. Jez, jen když máš hlad: Nejhorší je jíst z nudy a na noc, jez do polosyta, víc pij.
3. Nakupuj bio a nejlíp české: Snaž se vyhýbat potravinám z dovozu, šetříš přírodu.
4. Dej přednost čerstvé zelenině a ovoci: Snaž si vybírat potraviny sezonní nebo přirozeně uskladněné.
5. Pořádně kousej: Žaludek nemá zuby, pomáháš mu trávit.
6. Vyhni se fastfoodu: Nejdůležitější je, co jíte každodenně, občas můžete zhřešit.
7. Na jídlo si najdi čas: Nejhorší je hltat něco ve stresu, vychutnej si dobré jídlo.
8. Neposuzuj podle vzhledu: Biojablko třeba nevypadá tak hezky jako chemicky stříkané, ale rozhodně líp chutná.
9. Vař poctivě: Příprava kvalitních potravin si zaslouží péči, vyhýbej se polotovarům a konzervám.
10. Všeho s mírou: Žádné pravidlo není dogma, s rezervou ber i tahle biopřikázání.

Zdroj: MFDNES archiv – autor: Milan Eisenhammer, Foto: Internet