Jak využívat moc našeho podvědomí – 9

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Minule jsem psal o fanatismu obecně, ale zmínil jsem se i o tom, že mnozí
lékaři a léčitelé také tomuto ˝neduhu˝ podléhají. Možná si říkáte, proč píši
o fanatismu. Jakou to má souvislost se zdravím a mým tématem? Hned to
vysvětlím.

Fanatici jsou totiž i mezi námi, léčiteli a lékaři, ale – nedělejme
si žádné iluze – také mezi čtenářkami a čtenáři těchto stránek. A se zdravím
to má hodně společného, jak se na dalších řádcích přesvědčíte.
Už jsme si říkali, že fanatici i velmi dobrou myšlenku dokáží obrátit v opak.
Vezměme jen ty dvě výše uvedené skupiny. Nebudu stranit ani jedné z nich,
protože do žádné nepatřím. Nejsem ani fanatik, ani lékař, ani léčitel. Pokud
se mohu charakterizovat, pak jsem poradce – a na to mám i živnostenský list.
Jistě víte, že někteří léčitelé uznávají jen svou – tak zvanou ˝alternativní medicínu˝, stejně jako někteří lékaři pohrdají všemi ˝šarlatány˝. Ovšemže,
mezi léčiteli jsou skuteční šarlatáni, kteří zneužívají lidských strastí a bolestí
jen k vlastnímu snadnému obohacení. Jenže pro fanatiky je typické právě to
˝házení do jednoho pytle˝ těchto podvodníků s většinou poctivých léčitelů,
kteří sice všichni nemusí mít zázračnou moc, ale ve své činnosti vidí i určité
poslání – pomáhat lidem. Někdo může namítnout: ˝Ale oni to také nedělají jen
za poděkování.˝ No ovšem. Ale už v bibli se praví: ˝Každý dělník na vinici
hoden mzdy své.˝ A tak i oni mají právo na odměnu za svou práci, mají
právo na uhrazení nákladů třeba za pronajatou místnost, kde se setkávají se
svými klienty, také za prosvícenou elektřinu, za bylinky, z nichž připravují
své lektvary. Ale tady bych podtrhl slovo přiměřené. Ano, slušný léčitel bere
jen přiměřenou odměnu – a tím se liší právě od těch šarlatánů.
A abych měřil ˝stejným metrem˝ musím říci, že i mezi lékaři jsou lidé, kteří
tento obor vystudovali pouze proto, že to po nich žádali rodiče a nebo z jiného
podobného důvodu a proto k němu necítí ten správný vztah. Neberou je
jako poslání, ale jen jako pouhé zaměstnání. Hippokratovu přísahu sice při
promoci odříkali, ale jinak je jim ˝ukradená˝. A podle toho také ˝léčí˝, jednají
s pacienty, kšeftují s léky nebo lidskými orgány, či chodí do ordinací opilí, jak
jsme všichni viděli třeba na televizních obrazovkách. Jako příklad uvedu toho – s prominutím – doslova ˝ožralého˝ stomatologa, který pod vlivem alkoholu
zraňoval i své pacienty. Zdůrazňuji proto, že takových ˝lékařů˝ je naprostá
menšina. Ale právě mezi nimi je řada fanatiků.
Fanatismus a boj s ním má hodně společného se zdravím, protože jde vždy
o duševní zdraví, které je velice často základem odolnosti vůči nemocem těla.
Říkali jsme si i o jednom ˝léku˝ na fanatismus – toleranci. Tolerantní člověk
si na jedné straně chrání své zdraví, protože se tolik nerozčiluje, jelikož zná
starou pravdu pozitivního myšlení: ˝Co nemohu ovlivnit, tím se netrápím.˝
A na druhé straně svým postojem se nejen nenechá fanatismem ovlivnit, ale
také mu ˝ubírá vítr z plachet˝. Když mluvím o toleranci, tak ani ta nemůže být
bezbřehá. Tolerantní nemůžeme být vůči zlu. Tam, kde někdo škodí jinému
člověku nebo celé společnosti, tam by byla tolerance sama zlem. Tolerantní
nemůžeme tedy být ani k fanatismu.
Ten má ovšem řadu různých projevů. Tak například fandění některému
sportovnímu klubu- zejména jde o fotbalová a hokejová mužstva – je ve své
podstatě založeno na veskrze pozitivních emocích. Ovšem, pokud se nezvrhne
do fanatického fandění. A pokud ten fanatismus nepřejde do násilných činů.
A násilí se stává běžným jevem. Dokonce ˝tvrdá jádra˝ jednotlivých klubů si
domlouvají střety a bitky asi tak jako jejich kluby svá sportovní zápolení.
Možná budu trochu cynik, když se vyslovím v tom smyslu, že je do jisté míry
jejich věc, jestli se chtějí pomlátit. Jenže tady by společnost měla postupovat
tak, jako proti sebepoškozování. Když po těchto bitkách se svými šrámy
vyhledají lékařskou pomoc, pak by si to měli plně hradit. Proč mají ostatní
normální lidé přispívat na jejich ˝zábavu˝? To nemá nic společného se
solidaritou, na níž je založena zdravotní péče, kterou všichni hradíme stejným
dílem, ale prostředky z ní čerpáme podle toho, jak jsme nemocní. Stejně tak
by měli tito ˝rowdies˝ – ale i všichni extrémisté – hradit policejní zákroky,
které vyprovokují. Ani demokracie, stejně jako tolerance, by neměla být tak
bezbřehá. Proč má slušný občan ze svých daní platit milióny za policejní
zásahy (bohužel, i nezásahy) na všech těch srazích neonacistů? Nad tím by
se měli zamyslet naši zákonodárci, ale i soudci a policisté, kteří často chrání
tyto ˝nácky˝, extrémisty a fanatiky proti jejich odpůrcům. Nemám nic proti
liberalismu, ale proti jeho zneužívání.
A to ani nemluvím o tom, kdy na řádění fanatických fanoušků doplatí zcela
nevinný člověk, jako ta paní, kterou před časem těžce zranili ˝hooligens˝,
když dlažebními kostkami napadli vlak.

PhDr. Zdeněk Chmel