Důchodce a duchovní život

Autor článku: František Benda
Mnoho lidí si plete pojmy duchovní a duševní. O duševní život se nám starají psychiatři, a to na poli vědy. Ostatně i celý společenský život je nastaven tak, abychom byli duševně na výši a navzájem si ne příliš překáželi.

V tomto směru má celkem jasno psychiatrie, neboť se může opřít o mnohaleté vědecké výzkumy a přirozeně také i o odbornou praxi. Má ustálenou terminologii a v záloze velké množství psychedelik, kterými může celkem úspěšně v případě potřeby zasahovat.

Zcela jiná je situace na poli duchovním. Tím, že se nemůže opřít o žádný solidní vědecký výzkum, je odkázána na poznatky jednotlivých pionýrů, kteří vlastně ve vlastní režii se pokoušeli odnepaměti dobrat se nějakých znalostí v oblasti, kam věda s veškerým svým pokrokem nemá šanci se dostat.

Nedá mnoho práce se přesvědčit, do jaké míry pokročila věda, technika a všeobecná vzdělanost. Pronikly do našich životů natolik, že si je už ani neuvědomujeme. Život je ale velice mnohostranný, a nemusí trvat ani moc dlouho, aby se člověk dožil okamžiků, kdy shledá, že ani nejnovější pokrok mu nemůže v jeho neočekávané situaci pomoci. Šíře emočních zážitků je velice rozsáhlá: od pocitu štěstí a až bláznivé radosti ze života, až po chvíle beznaděje a zoufalství. O ně se může postarat řada dějů, na které nemáme v podstatě žádný vliv. Staré nauky je dělily do třech skupin: na ty, které jsou zapříčiněny bohy, na ty, které mají na svědomí naši bližní, a konečně na ty, které jsme si připravili svou nevědomostí sami. Dnes už se na bohy tak moc nevěří; vydáme-li se na výlet a hned na začátku zmokneme nebo nám ujede autobus, můžeme z toho samozřejmě nařknout nějaké poťouchlé bohy, ale spíš to nazveme smůlou nebo nevítaným projevem přírodních zákonů. Proti zlovůli našich bližních také nejsme příliš chránění – jedině snad tím, že se těch nebezpečných opatrně straníme. A je tu ještě skupina třetí, ve které – zdá se – máme největší šanci se bránit, a to tzv. prací na sobě.

Lidé odpradávna věřili, že vedle našeho běžného, hmotného světa, se kterým jsme jakž takž obeznámeni, existuje ještě svět jiný, ve kterém se odehrávají právě ty jevy, do kterých nedokážeme zasahovat, které jsou naším selským rozumem nepochopitelné a vědeckými postupy nedosažitelné. Snažili se tedy přijít na jeho zákonitosti – ovšem začasto pouze s cílem je nějakým způsobem ovlivňovat ve svůj prospěch.

Zkušenost ukázala, že hmotné, finanční nebo společenské zajištění k dokonalému pocitu štěstí nestačí. Pro jeho dosažení je třeba se obrátit jinam, než k ryze světským zájmům. Navíc mnohé příklady poukazují na to, že i ti nejzatvrzejejší neznabozi se v případě nouze obracejí na Boha, aby jim pomohl.

Není ale naprosto nutné přihlašovat se manifestačně k některému náboženství. V případě potřeby ale může jejich různost pomoci při výběru rozličným lidským povahám. V podstatě stačí přesvědčení, že takový – duchovní – svět existuje, a že ve chvílích nouze nám může pomoci. Bible nás poučuje o Ježíšově výroku, že sejdou-li se dva nebo tři v jeho jménu, bude se nalézat mezi nimi. Zkušenost ovšem učí, že tolik se jich ani scházet nemusí (jakkoli je to ve prospěch věci); stačí, jestliže i pouhý jednotlivec povznese svou mysl, a dostane se mu téže odměny.

Duchovní život ovšem není na splátky – nejdříve je nutno pro něj něco udělat, a teprve pak čekat pomoc. Doporučuje se střídmý způsob života, spíš pokora než dobyvačnost, laskavost, soucit a milosrdenství. Tedy věci všeobecně známé, dávno doporučované, ale v současném světě víceméně nepopulární. Nabízená odměna, totiž klid mysli, za takovou práci na sobě ale rozhodně stojí.

Zdroj: Foto: Internet