Až se mne řeka bude z jara ptát,
zda chci jít s tebou po nábřeží,
řeknu jí – ano! Nesmím se bát.
Pravda je v tom, kdo věří.

Až slunce se dotkne paprsky svými
a tvůj krok přidá se k mému,
v poupátcích pod sněhem stulenými,
rozpustí strach, rozpustí trému.

A budu to já! Budu ta žena,
ve vzpomínkách tvých stokrát milována,
opuštěná i tisíckrát zatracená,
v životě a lásce tolik sama.

Neboj se vložit do lásky své,
srdce, jež uchopím v ruce
a z víry ztichlé, nevyřčené,
naděje v rytmu života tluče.

Chci být jen tebou něžně milována.
nic víc – a nikdy víc už sama.

Měsíční svit

Růže se sladce rozvoněly,
na záhoně pod oknem mým.
Tóny noci rozezněly,
hvězdy svým hlasem stříbrným.

Měsíční svit do oken vstoupil,
zalil mne láskou, jako ty.
O moji věrnost tě neoloupil.
Jen daroval mi krásné sny.

Noční vítr

Večerní soumrak nás tehdy skryl,
když jsme se v háji tajně líbali.
Noční déšť prach z tváří a z očí smyl,
v závrati touhy jsme se laskali.

A noční vítr šeptal naše jména,
svým pláštěm nás nahé zakrýval.
Po ránu, když noc už byla bledá,
hvězdám hasnoucím ještě zazpíval.

Maura, 2008
Zdroj: Foto: Internet

Vaše komentáře