Z Vaší tvorby

Autor: Montreal
Dnes si můžete přečíst krátký fejeton nazvaný Hypochondři a písničkovou parodii Jaro na Aljašce. Pokud se Vám tvorba líbí, zkuste nám poslat něco vlastního, nebo panu autorovi napište komentář, jestli Vás tvorba inspiruje a baví.

Hypochondři

Být škodolibý není hezká vlastnost, ale co se dá dělat, když život s sebou přináší tak málo příležitostí k zasmání. Chodí za mnou totiž pravidelně Lucka. Je to sestřička z domácí péče a její návštěvy mám naordinované praktickým lékařem. Nemohu se však zbavit pocitu, že krásná Lucka je parádní hypochondr. Ještě si dodělává zdravotnickou školu, aby byla něco jako učená bakalářka ošetřovatelských věd, chodí na praxi do nemocnice a včera si mně stěžovala, že tam byla těžce zasažena inzulínem. Že rozbili ampulku a ona se ho nadýchala. Musel jsem dokonce čichat k její jemné, pěstěné zdravotnické ručce, ale cítil jsem jen neurčitou vůni Všeobecné fakultní nemocnice, takový obligátní zdravotnický zápach. Nevím totiž, jak je cítit inzulín, dokonce zda je vůbec cítit, vím jen to, že se musí podávat v injekcích, protože se v těle snadno rozkládá. A Lucka se ho prý v nemocnici nadýchala. Zkoušel jsem jí poskytovat první pomoc, protože se oběma rukama držela za hlavu a naříkala, jak ji bolí. Na mé oblíbené bolení hlavy jsem vždycky dobře vybaven, nabídl jsem jí tedy Ibuprofen, Nalgesin a skvělý, doma namíchaný Ataralgin, ale ona vše odmítla a raději prchala ven, na ulici, na čerstvý vzduch plný dálničního smogu. Domácí zdravotní péče byla tedy poněkud netypicky zakončena. A vlastně jsem, co to nepřiznat, hypochondr i já. Přitom si nemohu nevzpomenout na písničku Jaroslava Ježka: Až nás půjdou milióny. Milióny hypochondrů, kam to jen lidstvo spěje? Kam jinam, než ke všeobecné záhubě.

*****

Jaro na Aljašce – parodie

Než jaro na Aljašku zavítá k nám,
plnej sklep uhlí tam na zimu mám.
Lopatu velkou si objednám,
než tuze velký mrazy přijdou sem k nám.

S dívenkou krásnou chtěl bych tam žít,
čeká na jihu, já chci si ji vzít.
Mosaznou postel ke kamnům jí dám,
než jaro na Aljašku zavítá k nám.

Z mejch velkejch plánů však zbyl jen prach,
má drahá Liddy má z lopaty strach.
Puchejř na ruce – to z toho má,
džínovej flastr ať si na něj dá.

Liddy jsem ztratil, já však žiju rád.
Ledy mě svíraj’ a přec se musím smát.
Tomu, že milá pryč odjela,
když zimu na Aljašce nesnášela.

Nač hlavu věšet, že nedá se žít,
Budweiser pivo já sám budu pít,
s medvědem ledním si připiju rád,
než jaro na Aljašku vrátí se snad.

Že pěkně mrzne, to dá se říct.
Jégrovky tlusté musím navlíct.
Ze sněhu vodu teď budu pít,
proč dřepím Aljašce a nechci pryč jít?

Epilog

proč dřepím Aljašce a nechci pryč jít?
na ropnejch polích vejdělek chci mít!

Autor: Montrealer