Nový počítač: Do čeho investovat?

Kupujete nový počítač nebo vylepšujete stávající? Možná jste se podobně jako jiní uživatelé ocitli před otázkou, do které z klíčových komponent dnešních multimediálních PC investovat nejvíce. Bude to procesor, tedy součástka zodpovědná za rychlost zpracování požadavků, nebo grafická karta, jejíž doménou byly před několika lety čistě herní počítače?

Procesory se dvěma jádry (dualcore, paralelně zpracují více informací než čip s jedním jádrem) se staly novou modlou prodejců a výrobců výpočetní techniky. Nezkušený uživatel může snadno podlehnout dojmu, že výkon jeho počítače spolehlivě zachrání co nejrychlejší dvoujádro, nebo dokonce dražší čip se čtyřmi mozky (quadcore, čtyřjádrový mikroprocesor). Opak je pravda. V honbě za maximální frekvencí procesorů a co nejvyšším počtem jader se totiž zapomíná na potřeby lidí, kteří se snaží postavit nepříliš drahý multimediální počítač s přijatelným výkonem pro běžné aplikace.

Pro koho je čtyřjádro

Základní nevýhodou čtyřjádrových mikročipů je stále cena a zatím nevýrazný výkon. Tato CPU ukazují ostré zoubky pouze v programech, které jsou jim napsány na míru. V ostatních případech nabízejí výpočetní sílu srovnatelnou s obyčejným dvoujádrem na stejné pracovní frekvenci.
Pokud pořizujeme nový počítač, který bude sloužit celé rodině, tedy jak k práci (kancelářské aplikace), tak k zábavě (přehrávání filmů, spouštění her), volbu čtyřjádrového procesoru doporučujeme vynechat. Sestavu by tato součástka zbytečně prodražila a přitom by jejímu výkonu spíše nepomohla.

Protože procesory na rozdíl od minulých let přestávají být středobodem počítačů, od něhož by se odvíjel jejich průměrný výkon, můžeme na nich ušetřit ještě více, a to volbou pomalejšího typu. Jako běžný uživatel stěží poznáte, že váš mikroprocesor se dvěma jádry pracuje s kmitočtem 2400 MHz nebo 2660 MHz. Pozná to však vaše peněženka, kterou výběrem ˝horšího˝ čipu obohatíte o tisíc korun.
Uspořené peníze doporučujeme investovat do lepší multimediální výbavy počítače (například TV karty), do většího pevného disku, velikosti operační paměti (méně než 2 GB by jí v žádném případě nemělo být), nebo do rychlé grafické karty s podporou rozhraní DirectX 10.

Komu poslouží dobrá grafika?

Separátní grafická karta byla v devadesátých letech doménou počítačových sestav, které sloužily jedinému účelu – hraní. Nezletilí hráči stáli tehdy před velmi těžkým úkolem, protože museli své rodiče přesvědčovat o nutnosti jejich nákupu. Dnes jsou v naprosto jiné situaci! Doba se prudce změnila a výkonné grafiky začaly vyžadovat i moderní operační systémy (Windows Vista, Leopard) nebo webové aplikace (Google Maps). Stranou nezůstal ani formát Blu-ray (technologie videa ve vysokém rozlišení), který slibuje nahradit standard DVD a dopravit na obrazovky osobních počítačů obraz s dříve neuvěřitelnou mírou detailů. To vše si žádá nasazení rychlých grafických karet.

Nemáte moderní grafický subsystém? Pak přijdete o podporu přehrávání videí, o řadu speciálních funkcí, které zlepšují jejich kvalitu, nespustíte si ani prostředí Windows Vista v nejvyšší kvalitě. Zapomenout můžete na průhlednost oken, trojrozměrné spořiče obrazovky. Pokud se váš potomek dostane k novější počítačové hře, můžete si být jisti, že ji na vašem počítači nespustí. Bez grafických karet je současný digitální život prostě těžký, nezábavný, v menším rozlišení a s minimem detailů. Jejich práci nenahradí žádný dnes nabízený mikroprocesor, byť by měl čtyři jádra, a to pekelně rychlá.

Počítačů, ve kterých pracují hned dvě grafické karty, rychle přibývá. Tyto stroje si však nepořizují běžní uživatelé, ale hráči. Ani ˝normální˝ člověk ale neudělá chybu, pokud svůj počítač osadí solidní grafikou. Video ve vysokém rozlišení je přece jen velkým lákadlem a jakkoli rychlý centrální mikroprocesor se při jeho počítání pořádně zapotí.

Zdroj: Právo archiv – autor: Ondřej Grym, Foto: cdr.cz