Důchodce a duchovní život – Být někde doma

Autor článku: František Benda
Přijede-li k vám někdo z daleka na návštěvu a přeje si poznat váš kraj, můžete mu nabídnout širokou paletu možností. Projížďku parníkem, nebo výlet do lesa. Vystoupit na některý z okolních vrchů s rozhledem do kraje, či sestoupit do nedaleké podzemní jeskyně. Také je tu několik pozoruhodných stavebních památek a nedávno otevřené moderní nákupní středisko. A ještě klasika v divadle, nebo všudypřítomný folklor. Jen si vybrat.

Jednoduše lze ovšem před ním rozestřít mapu, na které nalezne vše ve stručném přehledu. Navíc pak i dodatečné informace – dopravu, stravování a tak. To všechno je velmi hezké a lákavé, jenže to má jednu nevýhodu: o mnohém se sice dovídáme, ale nikde vlastně ještě nejsme; sedíme stále doma, a ty jednotlivé výlety jsou zatím pouze v naší představě.
Druhou nevýhodou, ale současně i rozhodným ziskem je, že jakmile zvolíme jednu z nabídek, všechny ostatní tím vlastně odsuneme stranou. Tu vybranou ale zato dokážeme skutečně prožít. Opravdu můžeme vnímat všechny její detaily, se všemi přednostmi i nedostatky. Prostě v ní jsme. A o to právě jde. Teoretizování je lákavé a svým způsobem i přínosné, jenomže je to právě jenom teorie. Může samozřejmě přispět získání přehledu i o jiných možnostech, ale nakonec přece jen zvítězí ono ˝zde a nyní˝ s reálným prožitkem.
Z takovýchto ˝zde a nyní˝ se ostatně skládá celý náš život. Vše zbývající zůstává v mlžné oblasti představ, snění, touhy a plánů. Překročit onu zdánlivě jednoduchou hranici mezi pouhou, někdy značně rozevlátou a neurčitou myšlenkou, a přikročit k činu, bývá zpravidla velice obtížné. To proto, že myšlenka má široký záběr, kdežto čin je sevřen realitou do zcela konkrétních, faktických úkonů.
V duchovním životě je tato otázka obzvlášť citlivá. Představy a plány mohou být košaté, ale nakonec je nutno zvolit určité cvičení, určitou modlitbu nebo mantru a také určité místo a čas na provádění – něco zcela konkrétního, co se dá pojmenovat, popsat nebo vyslovit, a nejen může, ale skutečně je realizováno zde a nyní.
Brouzdání po různých duchovních směrech (ono jich zase tak mnoho není) je sice zajímavé a může budit zdání vzdělanosti anebo sečtělosti, ale v podstatě nikam nevede. Jen rozptyluje. Nakonec se může stát, že oddaný vyznavač jednoduché myšlenky je na tom duchovně lépe než znalec mnoha rozličných liturgií. ˝V jednoho boha budeš věřit˝ nevylučuje znalost bohů jiných, ale od nich je pak nutno se vrátit k tomu svému přesvědčení; to vzývat, to uctívat, to milovat a tomu sloužit. Někde bychom měli být doma, aby se bylo kam vracet. Teprve pak s chutí oceníme již dávno poznané, že všude (možná) dobře, ale doma (přece jen) nejlépe.

Zdroj: F. Benda, Foto: Internet