Právnické tipy: Ručení za půjčku peněz

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná
Možná, že jste se už setkali s tím, že na Vás někdo, ať soukromá osoba a nebo úřad požadují, abyste ve smlouvě, kterou uzavíráte, uvedli své rodné číslo. Lidé se tomu brání. Ze strachu, aby s jeho citlivými údaji nebylo nepatřičně naloženo, aby nebyly zneužity.

Jistě, že se vám v životě stane, že vás požádá někdo vám blízký, abyste mu ručili, protože si chce půjčit v bance peníze a zapřísáhá se, že je to jen formalita, že peníze splatí, protože čeká dobrý obchod a velký příjem. Buďte opatrní! Je jasné, že právě u tak blízkých lidí, třeba dětí nebo příbuzných nebo u lidí, na kterých vám velmi záleží, je trapné zjišťovat, zda na splacení dluhu budou mít dost prostředků a nemyslete si, že kdyby na vás přišla povinnost uhradit jejich dluh, bylo by vám do skoku. I při lásce ke svým blízkým – buďte opatrní, aby se vaše dobře míněná velkorysost neobrátila proti vám! A to hovořím nyní hlavně ke starším lidem, kteří žijí ze svých úspor a důchodů! Nevystavujte se velkému riziku, protože vaši mladí si mohou nechat ručit někým, pro koho to tak velké riziko není! Nevystavujte se vlastním finančním ztrátám pouhým dobráckým a přátelským kývnutím hlavy, že ručit budete. Pokud však ručit chcete a dáváte do ručení věc, jejíž cena přesahuje dlužnou částku, poraďte se vždy s právníkem, jak na to, abyste o věc nepřišli a ještě nespláceli zbytek dluhu.

Ustanovení § 546 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, v platném znění (dále jen ˝zákon˝) řeší zajištění pohledávky ručením. Ručením se zajišťuje pohledávka u toho, kdo příslušnou peněžní částku půjčuje ( tedy u ˝věřitele˝). Ručitel ručí za toho, kdo si půjčil peníze (tedy za ˝dlužníka˝), že budou splaceny podle smlouvy. A to buď přímo dlužníkem a nebo ručitelem.
Ustanovení § 547 zákona chrání ručitele v tom smyslu, že zákon věřiteli ukládá povinnost sdělit kdykoliv ručiteli výši své pohledávky a to i v tom případě, že se ručitel chce předvědčit, že dlužník si půjčil opravdu takovou částku, o které mu řekl a ne vyšší. Pořádek dělá přátele a to dvojnásobně platí u půjčování peněz. To je citlivá záležitost!
Následující ustanovení, § 548 zákona však již ukládá ručiteli přímo povinnosti, pokud je dlužník liknavý k vrácení peněz a nebo nemíní splatit svůj dluh.
Věřitel, tedy ten, kdo peníze půjčil pošle dlužníkovi, tedy tomu, kdo si peníze půjčil, písemnou upomínku, že dluh nesplatil v určeném termínu. A pokud dlužník na tuto písemnou upomínku nereaguje splacením, platí za něho ručitel. Ten nyní vchází do role, kdy může vůči věřiteli uplatnit námitky, které by měl dlužník proti věřiteli. Pokud dlužník nemá potřebnou částku, aby zaplatil dluh věřiteli, vydá tzv. uznání dluhu. Uznání dluhu je upraveno ustavením § 558 zákona. Uznání dluhu znamená důkaz, že dluh v době uznání trval. Ale ˝uznání dluhu˝, které dlužník sepíše a zašle ručiteli, není všelékem. Je účinné vůči ručiteli jen tehdy, pokud s ním ručitel vysloví souhlas. Ručitel se může své povinnosti zhostit, tedy povinnosti splatit dluh za dlužníka pouze v tom případě, kdy věřitel zavinil sám, že dluh nemůže být splacen. Třeba tím, že změní sídlo nebo bydliště a neoznámí to svému dlužníkovi, nebo tím, že dá dlužníkovi chybné číslo na svůj bankovní účet či z jiných důvodů.
Ustanovení § 550 zákona dává ručiteli právo, aby požadoval na dlužníkovi náhradu za plnění jeh věřiteli. Tedy, aby mu dlužník zaplatil částku, kterou za něho uhradil. Většinou to jde pak soudní cestou, která je zdlouhavá a nákladná.
Řada menších úvěrů se bez ručitelů obejde. Požadavek na ručení či ručitele je obvyklý při velkých půjčkách.