Procházka historickou Prahou 1

Autor článku: Slavomír Ravik Jde o grafický soubor Václava Rytiny, prezentovaný s textem Sl. Ravika. Soubor zahrnuje Pražský Hrad, Královskou cestu, Staroměstské a Hradčanské náměstí, dvanáctero apoštolů orloje, Václavské náměstí a památky Židovského města, svatovítský poklad, Petřín a Zlatou uličku.

1. Panorama Pražského Hradu

Pohled z vltavského nábřeží a zejména z Karlova mostu na Hradčany je opravdu neopakovatelnou podívanou. Terén spolu s mistry evropské architektury vytvořil ojedinělou ilustraci dějin stavitelského umění v posledním tisíciletí.
Přízemí této kompozice vytváří Karlův most s trojicí mostních věží. Vpravo nám obraz rámuje staroměstská mostecká věž, dílo gotického stavitele Petra Parléře. Nalevo vyniká dvojice malostranských mosteckých věží. Menší, robustnější, je románská, vyšší byla zbudována staviteli gotiky v 15. století.
Pod vlastním masivem hradu tvoří podestu mohutná kopule mikulášského chrámu provázeného štíhlou věží. Jde o dílo slavné barokní stavitelské rodiny Dienzenhoferů, dokončené A. Luraghem v 18.století. Kopule dosahuje výšky 79 metrů. Nad vším se pak tyčí panorama Hradčan, pocházející z časů Marie Terezie, tedy z druhé poloviny 18.století. Niccolo Pacassi spojil tehdy pod jedním velkolepým průčelím nejroztodivnější směs staveb a stylů. Frontou 25 metrů vysokou, o celkové ploše 27 tisíc čtverečních metrů, vytvořil z Hradčan skutečnou dominantu. Na hradní masiv navazují a prodlužují jej dva další palácové objekty, t.zv. Ústav šlechtičen a Lobkovický palác. Obě budovy dostaly svou dnešní podobu rovněž v 18.století, v časech doznívajícího baroka a nastupujícího klasicismu.
Nad touto frontou se pak zvedají další věže a chrámy. Především je to vrchol podívané, chrám sv.Víta, založený Matyášem z Arrasu a Petrem Parléřem ve 14.století. Katedrála sv.Víta nese všechny rysy, které nám dovolují řadit chrám mezi katedrály. Je to věnec kaplí okolo kněžiště, mohutný vnější opěrný systém a rozloha. Chrám, dostavěný až roku 1929, k mileniu sv.Václava, je dlouhý 124 metry, v křížení lodí je široký 60 metrů a výška klenby představuje 33 metry.

Vpravo od sv. Víta spatříme dvojici bílých hranolů, tedy románských věží chrámu sv. Jiří, zbudovaného ve 12. století z bělostné opuky. Chrám sám je dlouhý 45 metrů a jsou v něm pohřbeni první vladaři českého státu. Úplně napravo je pak masivní Černá věž, svědek románské epochy, kdy tato fortifikační brána chránila Hrad od východu. O její masivnosti svědčí síla stěny; ve spodní části zde dosáhla tří metrů. Protože při požáru zčernala, začalo se jí říkat Černá věž.
Z hradního masivu však vyniká i mohutný Vladislavský sál, který byl ve své době největším světským sálem Prahy. Stavěl jej Benedikt Rejt na přelomu 15. a 16. století. Sál je dlouhý 62 metry, široký 16 metrů a výška klenby dosahuje 13 metrů. Jaký div, že tady pořádali i rytířské turnaje. A co je zvlášť pozoruhodné: do pozdně gotické stavby jsou zakomponována velká renesanční okna, první památka této epochy na sever od Alp.

Mluvíme-li o renesanci, pak stojí za zmínku palác zbudovaný před Hradem, který tvoří levý rámec hradního panoramatu. Je to Schwarzenberský palác zdobený renesanční sgrafity, která zdobí také štíty a komíny. Najdeme tu i arkádový dvůr, nádherné lunetové římsy a nahoře napočítáme devět renesančních štítů. Palác, jak vidno, nezaniká ani v porovnání s mohutným masivem Hradu. A konečně někde v pozadí, mezi Hradem a Schwarzenberským palácem, je vidět část Arcibiskupského paláce, který zbudoval mistr baroka J.B. Mathey v závěru 17.století. Přijdeme-li blíže, zjistíme, že stavbu vyšperkovali později rokokovým štukem. A tak celé panorama Pražského hradu je vskutku názornou ilustrací dějin evropské kultury.

Slavomír Pejčoch – Ravik

Narozen 22.dubna 1932. Vystudoval pražskou Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy-moderní obecné dějiny, ale navštěvoval i přednášky o archeologii a filozofii. Na Bagdádské univerzitě v College of Arts studoval arabské realie a arabštinu. Pracoval jako novinář, v šedesátých letech jako tiskový tajemník Oty Šika a Václava Valeše. V době normalizace nuceně pracoval mimo svou kvalifikaci, ale zároveň si dál doplňoval své vzdělání, na př. studiem francouzštiny, postgraduálně pak na Vysoké škole ekonomické.

Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace. V nové vládě se stal poradcem pro kulturu, později v NATO působil jako expert pro média ve střední a východní Evropě a pobýval pracovně v řadě evropských zemí a v USA. S Milošem Zemanem spolupracoval v Lidovém domě, v Parlamentu ČR a později i v Úřadu vlády ČR.
Ravik je autorem několika desítek publikací z oblasti historie a politiky, vydal řadu knih s náboženskou tematikou, ale i ekonomicko-politické studie. Na svém kontě má i množství pragensií či publikací z oblasti umění o starožitnostech, ale zpracoval knižně i řadu dalších témat.

Podrobný životopis autora i úplný přehled jeho publikací nabízí portál http://www.pozitivni-noviny.cz.