1. Můj děda bejval bastlíř, telefonní amatér.
Na půdě nechal přístroj, který stavěl Graham Bell.
Ten kus obdivovali všichni kámoši v baráku.
Jen máma mi říkala: „nehraj si s tím, rošťáku!“

2. Ani já nebyl lepší, spíš zralej pro malér.
Za dráty lez’ jsem po střechách a ničil na nich tér.
S mámou mi bylo dobře, doma jsem nebyl azylem.
Kamarádům říkali: „nehraj si s tím debilem!“

3. Když táta dostal nápad, že by mi koupil kvér,
já sousedům jsem napích’ na drát silnej expandér.
My slyšeli každý slovo, tak zakryl jsem vše nitrilem.
Šerif mi na to řekl: „v base nebudeš břídilem.“

4. Teď v cele dvacet jedna si říkám: „to je šlus“,
Na tvrdý pryčně zpívám smutný Telefon blues,
a naříkám děsně: „můj bóže, to je pech!“
Soudce řek’, že to byl nedovolenej vodposlech.