Jak využívat moc našeho podvědomí – 19

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Minule jsem končil konstatováním, že někteří lidé se cítí osudem ošizeni a poukazují na to, že měli stejné nadání jako ta nebo ona celebrita, že chodili s tím úspěšným člověkem do stejné třídy na konzervatoři. A vinu dávají jiným za to, že nedosáhli stejného úspěchu. Zapomínají na jednu maličkost. Že jakýkoli talent je jen desetiprocentním předpokladem úspěchu. Zbytek tvoří dřina.

Talent pro zpěv nebo hru na hudební nástroj – bez vynaložení mnoha stovek hodin na cvičení – nevede k úspěchu. Jestliže těmto ukřivděným jedincům scházela píle, vytrvalost a sebekázeň, s nimiž by svůj talent rozvíjeli, pak mohou naříkat jen sami na sebe. Ale o úspěších a prohrách, které mohou silně působit i na naše zdraví, si povíme dnes.
Člověk, který dokáže analyzovat své úspěchy i prohry, své chyby, aby se jim příště vyhnul, kdo dokáže využít prvních úspěchů k tomu, aby posílily jeho motivaci k dalším cílům, ten může dosáhnou úspěchu i štěstí. A to posílí i jeho zdraví.
A když odhlédneme od těch vysokých cílů, které si mohou stavět jen velice nadaní jedinci, pak dodejme, že čím více zájmů má člověk, tím má více možností dosáhnout svého Štěstí, tím méně je hříčkou v rukách osudu. Prostě, když se nepodaří jedna věc, může se věnovat jiné a ta se už podaří. Tady je také namístě připomenout si slova jiného moudrého muže – filosofa E. Renana: ˝Když si lidé naříkají na život, je to téměř vždy proto, že od něho žádali nemožné věci.˝ Nežádejme tedy nemožné a soustřeďme se na věci možné. Emil Ludwig pak prohlašuje:: ˝To, co lidé nazývají štěstím a neštěstím, je pouze surovina k nim.˝ To znamená, že záleží jen na člověku, jak tuto surovou hmotu zformuje.
Jakousi asociací mne napadl příběh žokeje Josefa Váni, pětinásobného vítěze Velké pardubické. Tedy majitele rekordu, který lze jen těžko překonat. Jenže málokdo si asi uvědomí, kolik překážek – nejen dostihových – musel v životě překonat. Připomeňme si jen, že nejméně patnáctkrát byl zraněn při pádu s koně a s koněm. Šlo o zlomeniny končetin, hlavy, žeber i pánve a páteře. Několik hodin byl dokonce ve stavu klinické smrti. Samozřejmě mu pomohla sportovní vyspělost, vůle, vytrvalost. Ale také spolupráce s léčitelkou, která znamenala tak rychlé hojení fraktur, že nad tím žasli i renomovaní lékaři. Nevím, zda jeho léčitelka zná metodu dr. Murphyho a moc podvědomí. Řekl bych, že ano. Mluví o tom výsledky. Ale určitě se nemýlím v tom, že v životě Josefa Váni hraje velkou roli pozitivní myšlení. Protože štěstí, spokojenost a úspěch předpokládají absenci negativních emocí.
Položme si otázku: Jak jde dohromady štěstí a snění? Máme na mysli ˝snění za bílého dne˝. Například dívka sní o tom, že bude slavnou herečkou. Pokud jen sní, pak se jí ten sen rozplyne v šedé realitě života stejně jako sny, které prožíváme ve spánku. Pokud ale tato dívka přemýšlí o tom, jak se stane tou herečkou, co pro to musí udělat, pak má reálnou šanci, že se její sen uskuteční. Je to v tom, že samy představy, bez konkrétního přičinění, jsou jen vzdušným přeludem asi tak jako ˝fata morgána˝ na poušti. Prostě, bez vlastního úsilí člověk ničeho nedosáhne. A musí počítat s tím, že čím vyšší cíl si klade, tím více námahy a odříkání ho bude stát.

Zdroj: Z. Chmel, Foto: Internet