Jak využívat moc našeho podvědomí – 22

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsme si říkali, že klíčem k úspěchu je správná sci-modlitba. A nejde jen o úspěch jako takový, ale vlastně o výsledek každého našeho počínání. Pověděli jsme si také o třech zásadách, které vedou k tomu, abychom tu správnou modlitbu vytvořili.

První zásadou je důkladné promyšlení všech okolností našeho problému. Druhou, že pověříme své podvědomí, aby našlo řešení, které může znát jen ono samo. A třetí, že budeme pevně přesvědčeni o co nejlepším a nejrychlejším vyřízení naší záležitosti.
Ukázali jsme si, že cesta k úspěchu není příliš složitá, za předpokladu, že si nebudeme připouštět žádné komplikace a nebudeme věřit takovým rádoby varováním jako, že ˝úspěch kazí lidi˝.
Využití techniky myšlenkového vlivu na podvědomí pak spočívá v tom, že přimějeme své podvědomí, aby přijalo to
přání, které mu předá naše vědomí. Také jsme si říkali, že představa má větší cenu než tisíc slov, protože podvědomí uskuteční každý obraz, který s vírou vytvoříme ve svém duchu. Také jsem slíbil příklad sci-modlitby zaměřené k dosažení úspěchu. Tu je:

Vesmírná vůle řídí můj život dnes a v každém okamžiku. Všechno se dnes obrací v mé dobro. Dnes začíná nový a nádherný den, šťastnější než kterýkoli den předtím. Vesmírná moudrost mne řídí na mé cestě a ve všem, s čím dnes začnu, budu mít úspěch. Jsem duševní a duchovní magnet, který k sobě přitahuje štěstí. Veškeré moje dnešní podnikání bude mít mimořádný úspěch. Po celý den budu bezvýhradně šťastný.

Jak vidíte, je to prosté – jako všechny velké věci života. A v této souvislosti bych vám chtěl povědět jak jeden československý závodník dosáhl svého největšího vítězství. Je to cyklista, dvojnásobný mistr republiky Robert Hutyra. Dnes občan USA. Nebylo to však vítězství na silnici ani na oválné dráze. A dokonce k němu došlo až když Robert ukončil své závodění. Bylo to vítězství nad komunistickým režimem ale i nad svou rezignací. Robert Hutyra tedy vlastně musel zvítězit i sám nad sebou.
Stalo se to poté, co zažil životní zklamání z ˝bratrské pomoci˝ sovětských tanků v srpnu 1968. Rozhodl se k emigraci a překonání téměř dokonalé ˝železné opony˝. Věděl, že po zemi to nepůjde. A tak čtyři roky studoval všechno, co bylo k dispozici v knihovnách o balonovém létání. Jako stavební technik si vypočítal, že bude potřebovat mimo jiné 1.500 m umělohedvábné látky. A tak začal nakupovat. Postupně, po třiceti metrech. Pak s manželkou začínají stříhat a sešívat jednotlivé díly. Nato u známého svařoval ˝květinový závěs na balkon˝. Samozřejmě, že šlo o plošinu budoucí gondoly.
Jenomže, když v březnu 1982 na východním Slovensku chtěl hotový balon vyzkoušet, nic nefungovalo, jak by mělo. Balon byl prodyšný, švy praskaly, hořák byl slabý. A tak první balon spálil a celé martyrium začalo znovu. Zvolil látku z umělého vlákna na nepromokavé ˝pršipláště˝, dvojité švy odkoukal na amerických džínách, spirálu hořáku ve filmu na námět Julese Verna, zdokonaloval své teoretické znalosti, projížděl na kole různá místa Slovenska, aby našel vhodné místo pro start atd.
Postavila se ale proti němu i socialistická distribuce. Potřeboval karabinky, ale ty samotné k dostání nebyly. Musel koupit dvacet obojků pro psy, aby je získal. Pak už potřebovali jen východní vítr. Ten ale po celé léto nebyl k mání. Hutyra proto musel změnit plán. Rozhodl se, že namísto ze Slovenska odstartuje z Moravy. Předpokládal, že severozápadní proudění jej donese nad Rakousko.
Jak toto ˝dobrodružství˝ dopadlo, o tom příště.

Zdroj: I. Chmel, Foto: Internet