Důchodce a duchovní život – Několik příběhů

Autor článku: František Benda Že úsilí o kontrolu a utišení vlastních myšlenek je základním předpokladem každé duchovní práce, na to přišli moudří velice dávno. Na toto téma pak vzniklo mnoho návodů a metod, které jsou náležitě popsány v bohaté literatuře. Téhož námětu se ale chopila i lidová slovesnost, která je ovšem umísťovala do praktického života.

Někdy je dokonce ironizovala a většinou je držela pěkně při zemi. Kupodivu se ukázalo, že krátké historky, vyprávěné po tržištích a bazarech, jakkoli zřejmě většinou vymyšlené, vyjádřily složité psychologické vazby mnohdy lépe, než učené sáhodlouhé vývody, ke kterým bylo nutno znát spoustu vysvětlujících podrobností. Zde jsou některé z nich.

Pár úderů
Jeden zenový mnich oznámil svému Mistrovi, že usilovným cvičením v meditaci dosáhl naprostého oproštění od světských vazeb, takže emoční svět pro něj už vůbec nic neznamená. Mistr se usmál a přetáhl ho svou holí po zádech. Žák bolestně vykřikl: ˝Co to děláš?˝ ˝Ty jsi něco cítil?˝ otázal se Mistr. ˝Ty, který jsi se osvobodil od všech světských, emočních vazeb? Jak jsi to poznal?˝

Z prostředí jogínů
Jeden mládenec spěchal večer do místního nevěstince za svou oblíbenou dívkou. Zabrán do představ budoucích rozkoší si nevšiml, že u cesty v lotosové pozici medituje se zavřenýma očima jogín a nechtěně o něj zakopl. ˝Co to děláš, hlupáku˝ otevřel oči jogín. ˝Nemůžeš dávat pozor na cestu?˝ ˝Co tady děláš?˝ zeptal se mladík. ˝Medituji zde o Nejvyšším a rozmlouvám s ním˝, zněla odpověď. ˝Co to máš prosím tebe za Boha?˝ zeptal se mládenec. ˝Já jdu za nevěstkou, což je záležitost naprosto přízemní, a mám jí tak plnou hlavu, že nevidím ani neslyším. A ty, jak pravíš, rozmlouváš s Nejvyšším, a vadí ti, že se tě něco světského pouze dotkne˝.

A jeden ze západního prostředí
Rabín v synagoze vyzval shromážděné židy ke společné modlitbě. Když se domodlili, řekl: ˝A teď vás všechny vítám zpět˝. ˝Ale rabi˝, zvolali židé jako jedním hlasem, ˝my jsme přece nikde necestovali, modlili jsme se s tebou˝. ˝Ale kdež˝, odtušil klidně rabín, ˝skutečně jsem se modlil pouze já. Vy všichni ostatní jste pronášeli modlitbu pouze svými ústy, ale v duchu jste pobývali u svých manželek, u svých milenek, na svých cestách a u svých obchodů. Hluboce jsem se modlil pouze já˝.

A ještě z povídek jednoho moudrého mnicha
U policejního úředníka na stanici se přihlásila žena a oznámila, že byla právě znásilněna. ˝Povězte co můžete říci o pachateli˝, vyzval ji úředník. ˝Jediné, co o něm mohu říci, je, že mu to moc nešlo. Byl sice dotěrný, ale kdybych mu bývala trochu nepomohla, nebyl by býval vůbec něčeho dosáhl˝.
Paradox? Ale kdež. I nás dost často obtěžují mnohé myšlenky, se kterými nechceme mít nic společného, ale kdybychom jim trochu nepodávali pomocnou ruku, nikdy by se naší mysli nedokázaly zmocnit.

A na závěr ještě zen
Tři zenoví Mistři se přišli vykoupat k moři. Svlékli si své dlouhé pláště, a protože to byli skuteční Mistři, zavěsili je jen tak do vzduchu jako na věšáky. V tom z nedalekých hor přiletěl mohutný orel. Chvilku kroužil nad hladinou, načež se vrhl do vody a vzápětí vzlétl s velkou rybou v pařátech. ˝Nešťastná ryba˝, prohodil první Mistr, a jeho plášť v té chvíli spadl do písku. ˝Zlý pták˝, pronesl druhý Mistr, a také jeho plášť klesl k zemi. Jen třetí Mistr mlčky přihlížel, jak se pták s rybou vzdaluje zpět k nedalekým horám. Jeho plášť zůstal viset na svém místě.

Zdroj: F. Benda, Foto: Internet