Důchodce a duchovní život – Sex-ex-e

Autor článku: František Benda
Vnitřní motor našeho těla se roztočil při našem narození, a – udržován průběžně potravou a způsobem života – běží až do té doby, než mu dojdou vnitřní síly. Také naše mysl, vázaná na jeho provoz, se zdatně činí; je tělem sice dost limitovaná, ale krom toho dostává řadu podnětů, vnitřních i vnějších, které ji udržují trvale v chodu.

Zpracovává je ve formě myšlenek, které, realizovány, dokáží zpětnou vazbou mít významný vliv na chování těla. Tím je zhruba popsán postup, do kterého jsme zapojeni. Zasahovat do něj můžeme jen částečně, ale zato významně. Jsme schopni jej vylepšit, v krajním případě i ukončit, nebo – bohužel velice často – dokonale zpackat. Je zřejmé, že hlavním stanem pro tuto činnost je naše mysl, takže na ni by měla být obrácena ústřední pozornost.
Každý, kdo to myslí se zpracováváním svých myšlenek jenom trochu vážně, velice rychle přijde na to, že jejich shluk lze celkem jednoduše rozdělit do několika málo skupin. Jako i v jiných oborech lze i zde dobře uplatnit dávno známé a osvědčené ˝rozděl a opanuj˝. Lidský život je složitý a mnohaúrovňový, takže k jeho – byť jen částečnému – pochopení je také třeba použít několika různých postupů.
Výrazy, uvedené v nadpisu, jsou zkratky, skrývající celkem jasné pojmy: sex, existence a ego. Snaží se současným jazykem vysvětlit to, co se v Orientě vyjadřovalo zkratkou: žena, zlato a moc.
Žena byla jmenována na prvním místě proto, že ve starých dobách se duchovní techniky pěstovaly jmenovitě v mužském prostředí. Umožnit k nim přístup ženám dělalo později potíže i u nás. Bylo zjevné, že při snahách o zklidnění mysli máloco tak rušilo jako vztahy mezi muži a ženami, odehrávající se na sexuální úrovni, a to od těch lákavých nejněžnějších až po odsouzeníhodné hrubé, mimo jakoukoliv noblesu. Proto byla žena v překážkách uvedena na prvním místě. V mezních případech byla dokonce považována za nástroj ďábla, který skrze ni jako vstupní branou pronikal do mužského světa, aby mu pomocí velice rafinovaných prostředků bránil v duchovním rozvoji.
Od těch dob se toho v lidské povaze mnoho nezměnilo. Ženy sice už nejsou takto stroze posuzovány, nicméně stále platí, že sex je nejsilnější motivací, která dokáže smést se stolu jakoukoli varující realitu a slepě uplatnit své vlastní nároky.
To se týká shodně jak mužů, tak i žen. V tom jsme si rovni. Snadno jsou odsunuty do pozadí všechny sliby, zapomenuta předsevzetí, zneváženy zákony, hrozby nemocí, zásady a vůbec vše, co před tím vytvářelo zdánlivě pevnou kostru spořádaného života. Tento zvláštní stav drží různé lidi různě dlouho, a ačkoliv po sobě dost často nechá pocuchanou spoušť, je spíš vyhledávaný a opěvovaný než zatracovaný. Jakékoliv rady a výzvy k umírněnosti se zde míjejí s účinkem. Z toho důvodu je sex v mnoha církvích zakazován a zatracován, i když mnohdy bez zjevného výsledku.
Ne všichni lidé jsou ale vysazeni na sex. I když nepochybně přináší nenahraditelné potěšení a inspiraci, přece jen má silné konkurenty v jiných tělesných požitcích. Jsou to: gurmánství, různé mašinky, pasivní sport, hry, omamné látky a podobně. V těch je fenomén ženství zpravidla nepřítomný, ale i tak mohou být sexem, jako nejsilnějším představitelem tělesných rozkoší, docela dobře zastoupeny.
Druhou v pořadí (tj. ono ˝ex˝) je existence, zahrnovaná dříve pod pojem ˝zlato˝. V našem prostředí se každý, tedy i ten, kdo se chce věnovat převážně duchovnu, dříve či později dočká toho, že bude muset zaplatit inkaso a další složenky, že bude muset zajít koupit něco k jídlu a také občas i něco na sebe. V mnoha případech musí pečovat ještě o manželku, děti a své rodiče. Zkrátka udržovat se existenčně na nějaké úrovni. Nejenom ale chlebem živ je člověk, takže kromě holé-ho přežití je též nutno udržovat v chodu řadu dalších aktivit, bez kterých bychom si současný život ani nedokázali představit. To s sebou nese různé starosti, které nemají zřejmě na práci nic jiného, než se neustále připomínat a nutit mysl, aby se zabývala vším možným, kromě toho, že by se od všeho odvrátila a zaměřila se na prožitek vnitřního klidu. Mnozí se navíc mylně domnívají, že ke svému štěstí přispějí hlavně tím, že si těch hmotných a finančních prostředků nahromadí co nejvíce, leckdy i za pochybných okolností. I touha po hmotném a finančním zabezpečení na sebe dokáže strhnout značnou část pozornosti.
Ale je tu ještě třetí v pořadí, ono ˝e˝, čili ego, dříve skryté za výrazem ˝moc˝. Nejsme na světě sami; žijeme ve společnosti, někdy zapojeni dokonce velmi silně. Potřebujeme mít kolem sebe osobnosti, o jejichž autoritu se v případě potřeby můžeme opřít. Ale také ke své spokojenosti považujeme za nezbytné, abychom i my sami byli uznávání za platnou jednotku. Uznávat a být uznáván. V tom nás silně podporuje naše ego – narůstá s vědomím vlastní důležitosti. I jemné výchylky z předpokládané vlastní nenahraditelnosti dokáží rozkolísat mysl natolik, že po jakémkoliv soustředění je rázem veta. Velice prospěšně se tak zařazuje do oné trojice nepřátel mysli, usilující o soustředění a oproštění.

To jsou tři základní skupiny, odpozorované ze života, jejichž nebezpečí je v tom, že ve své jemnější, počáteční formě jsou nezbytné pro zakotvení osobnosti v životě a ve společnosti, avšak ve formě později zkušeně rozvinuté, zvláště nedostává-li se jim kontroly a jisté umírněnosti, dokáží roztočit vnitřní motor do tak vysokých otáček, že vedou až k úchylkám a k sebezničení. Je zřejmé, že nejen voda a oheň jsou dobří sluhové a zlí páni. Jim podobných by se dala vyjmenovat celá řada.
Ale i ona doporučovaná střídmost musí být udržovaná pouze v určitých mezích. Ve skupině tělesných potěšení lze dosáhnout – je známo mnoho příkladů – značného oproštění. Skutečně existuje dodržovaný celibát, vyloučení neplodných zábav, opravdové půsty a snaha o život co nejjednodušší. Pak se ovšem naskýtá otázka, lze-li to ještě nazvat životem.
Také dobrovolná naprostá osamělost a chudoba nejsou zcela neznámé. Odstraní sice ze života mnoho rušivých vlivů, ale naprosté uklidnění nepřinášejí. Vnitřní problémy si táhne každý s sebou do libovolného vyhnanství.
Největší problém je s egem. Vždy může přijít chvíle, kdy se v mysli objeví: ˝Já, poustevník František, jsem mnohem lepší služebník boží než ten břídil Karel, který poustevničí o pár jeskyň dál. Kam se na mne hrabe. Nejvyšší čas aby zmizel.˝ Jsou to velice jemní a dobře skrytí nepřátelé, číhající v tajných záhybech naší osobnosti.
Čekají na sebemenší příležitost, aby se mohli začít roztahovat. Ďábel se celkem snadno převlékne za Boha; Bůh za ďábla nikdy. Bez tělesných potěšení se dá žít celkem snadno, bez existenčního zajištění se zjevnými obtížemi, kdežto bez ega je to téměř vyloučeno.

K vážnému usilování patří víceméně nezbytně upřímné posouzení vlastní situace a zaujímaných vztahů. Přiznat si, co ve svém životě považujme ještě za důležité a co už za podružné. Co ještě jsme ochotni obětovat, a co už ne. Život nám v tomto směru dokáže připravit i poťouchlá překvapení. Jestliže o něco přijdeme, neznamená to ještě, že jsme se toho dobrovolně vzdali. Ale můžeme se s tím smířit. Je rozdíl mezi vlastním rozhodnutím a rukou osudu. Zvolená samota může být blahodárná (člověk někdy potřebuje být opravdu sám), ale nečekaná ztráta těch, na které jsme si zvykli, nás může uvrhnout do hlubokého zármutku. Stejně je to s jídlem. Dobrovolnou hladovku vydržíme překvapivě dlouho, ovšem nedostaneme-li včas svůj navyklý, každodenní oběd, jsme pořádně rozladěni.
Ještě dlužno připomenout, že jakékoliv dobrovolné odříkání, i když prospěšné, se musí vztahovat výhradně na toho, kdo se k němu rozhodl. Ani stínem se nesmí dotknout těch, kteří jsou na něj odkázáni nebo nějak závislí. Pak by šlo o naprosto nepřípustné zasahování do cizí osobnosti. Víme přece, že běda tomu, skrze koho pohoršení přichází.
Kdo se z jakýchkoli důvodů nedokáže v nadhozených problémech orientovat a není odhodlán se v nich pokusit alespoň o částečnou disciplínu, neměl by se o něco dalšího ani pokoušet.

Zdroj: F. Benda, Foto: Internet