Důchodce a duchovní život – Tři města

Autor článku: František Benda Je to stará indická pohádka. V Brahmově nebi nastala panika. Rychlostí blesku se roznesla zpráva, že se na zemi vyskytl další kajícník, který se rozhodl dostat se do jejich nebe. To by ani tak moc nevadilo, protože takových tu už měli mnoho – vědělo se, že rozhodne-li se nějaký kajícník k něčemu podobnému, rozhodně se mu to podaří.

Nepříjemné bylo, že s tímto kajícníkem se táhne houf jeho vyznavačů – o tak velký přírůstek v nebi zase nestáli.
Narychlo svolali poradu, na níž se usnesli, že putujícím postaví do cesty překážku. Tak vzniklo velké město, ve kterém bylo mnoho zralých žen a svobodných dívek, které všechny toužily být obdivovány, laskány a milovány. K tomu se naskytlo mnoho příležitostí: bylo tam nepřeberně kabaretů a divadel, mnoho útulných hospůdek i přepychových restaurací, a v parcích se dala najít líbezná zákoutí, ukrytá před všetečnými zraky kolemjdoucích. Rozhodnutí se ukázalo správné, neboť druhý den byl zástup, sledující kajícníka, značně prořídlý.
To ale bohům nestačilo. Vzniklo tedy v cestě zástupu další město, ve kterém bylo mnoho řemeslníků, kupců a obchodů, a tedy také mnoho skladišť, bank a směnáren. Obchod čile prosperoval, takže tam všude panoval čilý ruch a shon. Na mnoha místech potřebovali ředitele, náměstky, jejich zástupce a zástupce těchto zástupců, hledali také skladníky, mistry i pomocné dělníky. Daly se tam vydělat pěkné peníze, ať už poctivě nebo naopak, a s tím ruku v ruce se naskýtala možnost zaujmout v tamější společnosti významná místa, která skýtala zase další výhody.
I tato volba se ukázala jako vhodná, neboť také příští jitro zastalo kajícníka, následovaného už jen pouhou hrstkou nejvěrnějších.
Avšak bohům bylo i to málo. Přičinili se tedy o vznik dalšího, již třetího města. Zde bylo mnoho chrámů, univerzit, knihoven a koncertních síní, a také zde sídlili četní umělci, filosofové a guruové, kteří byli schopni zodpovědět i nejsložitější umělecké, filosofické a náboženské otázky. Nikdo od nich neodešel neuspokojen, neboť si věděli se vším rady.
A povedlo se. Další ráno odešel Mistr z města již zcela sám. Bohové se mohli cítit spokojeni.

Je tu ale možný dodatek. Mezi těmi následovníky se vyskytl jeden mládenec jednoduchého jména, pocházející odkudsi z daleké malé země. Ten, jako jeden z mála, sledoval Mistra s otevřenýma očima a nastraženýma ušima. Poslední večer si u něj vyžádal slyšení; upřímně mu poděkoval za všechnu přejatou moudrost a rozloučil se s ním s omluvou, že ho nebude dál následovat, neboť se na to ještě necítí dostatečně připravený. Nazítří se pak obezřele vrátil na samý počátek cesty. V prvním městě si našel ženu podobných zájmů jako měl on sám, a oženil se s ní. Ve druhém městě si našli poctivé zaměstnání, které jim umožnilo spokojený život podle jejich představ. Poté se odstěhovali do města třetího, kde v klidu vstřebávali po troškách moudrost, která je obklopovala na každém kroku.
A jako v každé pohádce: žili, byli; žili a byli. A jestli neumřeli, žijí tam dodnes.

Zdroj: F. Benda, Foto: Internet