Procházka historickou Prahou 2 – Pražský Hrad

Autor článku: Slavomír Ravik, spolupráce Olga Janíčková Je soustavou palácových, chrámových a fortifikačních objektů, které byly vtěsnány na malou plochu, vymezenou okolními svahy. Areál je široký jen 180 metrů. Průčelní frontu, která míří k městu, zbudoval v 18.století Niccolo Pacassi, který sjednotil řadu památek do jednoho masivu.

Na Hrad vstupujeme čestným nádvořím, uzavřeným mříží zpevněnou pilíři, na nichž bojují Giganti (I. Platzer). Do vlastního areálu se dostaneme tzv. Matyášovou bránou (V. Scamozzi, 1614), která je prvním světským projektem baroka v Praze. Na druhém nádvoří se nalézá kaple Sv. Kříže (A. Luragho,1753), která skrývá svatovítský poklad. Klenotnici začal budovat Karel IV. a nalézají se v ní vzácné relikviáře ze 13., 14. i 15. století, většinou bysty světců. Královské klenoty, koruna, žezlo a jablko jsou uchovány ve svatovítské katedrále. Kompaktní fronta budov ukrývá reprezentační sály i kanceláře úřadu prezidenta. Na třetím nádvoří se nachází chrám sv.Víta, spojený visutou krytou chodbou s královským palácem. Tady vládli králové českého středověku. Na románských základech stojí gotický palác císařů Karla i Václava IV. a ještě výš je Vladislavský sál, jehož mohutná renezanční okna jsou viditelná daleko z města. Sál je pozdně gotický (B.Rejt, 1486-1502). Je dlouhý 62 metry, široký 16 a vysoký 13 metrů. Jaký div, že se tu konaly i rytířské turnaje. V královském paláci byly též ukládány zemské desky, konaly se tu soudy a vládly odsud zemské úřady. S Vladislavským sálem je spojena Stará sněmovna (B.Wohlmut, 1559-1563). Renesanční je katedra nejvyššího písaře. V sousedství Vladislavského sálu se nachází kaple Všech svatých, budovaná na objednávku Karla IV. P. Parléřem. Chrám prošel mnoha pozdějšími úpravami.
Další frontu Hradu tvoří tzv. Ústav šlechtičen a Lobkovický palác, přestavěný v závěru 18.století. Dnes je tu stálá expozice Národního muzea.
Nejstarším dochovaným hradním chrámem je románský svatý Jiří s dvěma věžemi z 12.století. Jeho průčelí je barokní. V přilehlém Jiřském klášteře se nacházejí vzácné sbírky Národní galerie. Atraktivní památkou Hradu je též tzv. Zlatá ulička – sled 20 malých domků, v nichž bydlívali střelci. V domě čp. 22 žil kdysi Franz Kafka.
Na severní straně druhého nádvoří byla zbudována, na místě někdejších stájí, hradní obrazárna, která ukrývá zbytky někdejších císařských sbírek. V patře se nacházejí reprezentační sály, Galerie a Španělský sál. Galerie (G. Gargiolli) byla stavěna v závěru 16. století. Španělský sál (24×28 m) pochází z prvních let 17.století (G. M. Philippi). Sály prošly mnoha úpravami, na nichž se podílel i K. I. Dienzenhofer a A. Luragho.
Nakonec zbývá se zmínit o věžích Hradu. Dominuje samozřejmě věž svatovítského chrámu, jejíž základ je gotický. K ochozu vede 286 schodů. Z pevnostních věží je tu věž Černá, dílo románské doby (12. stol.). Od severu chrání Hrad věže Daliborka, Bílá věž a Mihulka, které byly současně i vězením. V předpolí Hradu se nacházejí královské zahrady. Najdeme v nich renesanční Míčovnu, ale zejména letohrádek Belveder, postavený r.1537 (Paolo della Stella) ve stylu italské renesance. Z těchto míst je nezvyklý pohled i na samotný Hrad, na jeho severní stranu, zpevněnou fortifikačními věžemi.

********

„Půdorys Pražského Hradu“

01 Matyášova brána
02 Druhé nádvoří s klenotnicí
03 Chrám sv. Víta
04 Královský palác
05 Ústav šlechtičen
06 Lobkovický palác
07 Jiřský klášter
08 Zlatá ulička
09 Černá věž
10 Daliborka
11 Bílá věž
12 Míčovna
13 Mihulka
14 Belveder

Belveder

Chrám Sv. Jiří

Herkulova kašna v Královské zahradě

Věže Sv. Víta

Matyášova brána