Oči a stáří aneb dobře vidět ve vyšším věku

Stárnutí je zákonitý biologický proces, který probíhá dynamicky ve všech orgánech a odráží se ve všech funkcích organismu.

Geriatrické programy
V rámci rozvoje geriatrických programů specializované péče s podporou prevence, dispenzarizace a rehabilitace se nemalou mírou podílí i specializovaný obor oftalmogie. Problematika oftalmogerontologie a oftalmogeriatrie je významná už i proto, že statisticky významně roste počet očních pacientů starších sedmdesáti let. Důležitý je fakt, že proces stárnutí jednotlivých struktur oka neprobíhá paralelně s procesem stárnutí organismu jako celku. Proto nemají celkové morfologicko-funkční stařecké změny vždy přímou souvislost se zrakově-funkčními změnami.

Oftalmogerontologické morfologické změny
Jsou charakterizovány fyziologickými změnami, jako projev opotřebování s věkem. Ztráta tekutiny, stárnutí bílkovin ve strukturách oka, degenerativní změny kolagenních a elastických vláken i vaziva, depozita hyalinního materiálu, cholesterolu, depigmentace dotvoří mozaiku oka ve stáří: Převislá, pokleslá, nebo jinak nefunkčně postavená oční víčka.

Katarakta, šedý zákal
Typická nemoc stáří. Svoji nevyjasněnou multifaktoriální patogenezou představuje závažný sociální a ekonomický problém. I dnes je nejčastější příčinou slepoty ve světě. Jediná možná léčba je operační zákrok.

Glaukom
Glaukom je charakterizován jako chronická, progresivní a ireverzibilní neuropatie terče zrakového nervu spojovaná se zvýšeným nitroočním tlakem a úbytkem v zorném poli. Jde o onemocnění, jehož úspěšnost léčby je závislá v první řadě na včasné diagnostice, pak na správně zvoleném terapeutickém postupu. Průměrná hodnota nitroočního tlaku u naší zdravé populace je 16 +/- 2mmHg. Nejčastější prevalence onemocnění je mezi 60. a 80. rokem života. S přibývajícím věkem se změlčuje přední komora oka, klesá produkce komorové tekutiny a zhoršuje se její odtok věkem podmíněnými změnami v komorovém úhlu a v řasnatém tělísku. U glaukomu bývá znatelný o problém prokrvení.

Senilní změny na sítnici postupují paralelně u obou očí, v případě cévní dysregulace a snížené perfuze se poškození terče zrakového nervu jenom urychluje. Mezi cévní rizikové faktory jsou počítány diabetes mellitus, hypercholesterolémie, arteriální hypertenze, stres, kouření. Léčba glaukomu spočívá v účinném snižování nitroočního tlaku medikamentózní nebo operační cestou a v zlepšení perfuze zrakového nervu.

Autor: Internet, Foto: Internet