Důchodce a duchovní život – Duchovní praxe

Autor článku: František Benda Pojem duchovní praxe není nic, co by mohlo kohokoliv lekat. Nejedná se o nic náboženského; není nutno nikam vstupovat, někde se hlásit, cokoli slibovat, cokoliv platit. Jde o záležitost zcela dobrovolnou, ke které není možno nikoho nutit. Naopak – taková činnost, vykonávaná z přinucení, by se už od samého začátku minula se svým cílem.

Takže neobdržíte žádnou uniformu, nikdo na vás nebude naléhat k jakékoliv účasti na něčem, s čím byste nesouhlasili a sami si nevybrali. Usadí vás bez většího násilí do běžného normálního života, pouze s přihlédnutím k některým jeho specifickým potřebám. Ústupky, které bude přece jen nutno podstoupit, vám později bohatě vynahradí na jiných úrovních.
Znamená to, že ten, kdo se už k něčemu takovému odhodlá, bude muset dodržovat některé zásady, o kterých dříve buď nevěděl, nebo je sice znal, ale bez zájmu přehlížel. Úsilí, které jim věnuje, bude záležet pouze na jeho rozhodnutí. Všeobecně přece jen platí (byť s občasnými výjimkami), že úspěch v čemkoli je zpravila přímo úměrný vynaložené námaze.

Touha vymanit se z primitivního uvažování je velmi stará. Mnoho lidí se vždy snažilo dostat se o nějaký stupínek výš než byla běžná úroveň, naplněná předsudky a pověrami. Za tím účelem bylo dokonce postupně založeno několik společností, které se vydávaly dost často za tajné, a to z toho důvodu, že si jejich členové uvědomovali, že se jim v nich nabízí přístup k řadě citlivých informací, které by mohly být buď záměrně, nebo z prostého nepochopení zneužity. Takové společnosti existují až do dnešní doby, ale jsou již jen formální. Všechny kdysi tajné informace byly už dávno zveřejněny tiskem, takže v tomto směru není co tajit. Ostatně – chce-li se někdo vyšvihnout nad obecný průměr, nemusí usilovat o podporu zvenčí, ani se jakkoli organizovat. Zásady a požadavky k takovému kroku jsou všeobecně známé; stačí se k nim dobrovolně připojit a dodržovat je. A navíc o tomto jeho rozhodnutí nemusí ani nikdo vědět – pokud se sám svému okolí neprozradí svým pozměněným chováním. Žádná propagace, žádné halasné vytrubování. Jde-li o hloubku věci, je všechno vnější zcela zbytečné.
Přirozeným důsledkem toho, že tato hnutí vznikala nejdříve v náboženském a osvícenském prostředí, je, že terminologie, používaná pro vzájemné dorozumívání, je i dosud po výtce náboženská. To ale nemusí vážnému zájemci vůbec vadit. Nějak se ty pojmy jmenovat musí, takže případné námitky by bylo možno vznést proti jakémukoliv znění.
Výhodou větších skupin bylo, že mohly vystupovat finančně nezávisle, takže měly větší prostředky k zajištění a rozvoji své existence a k opatřování potřebných materiálů; nevýhodou naopak bylo, že touha po výhodnějším postavení v nich se nezastavila ani před pečlivě utajovanými dveřmi. Navíc zde byla mimořádně velká možnost ovlivňovat politické a hospodářské dění. Přítomnost vzdělaných a informovaných odborníků z nejrůznější oborů umožňovala kvalitní prognózy budoucího vývoje a tím také usnadňovala vlastní obohacování.
Je proto výhodné a celkem jednoduché vytvořit si jakousi soukromou elitu sám pro sebe. Nepřináší sice tolik možností jako ve skupině, ale zato lze zasáhnout do nejrůznějších hlubokých koutů vlastní osobnosti a začít je ovládat. Návodů k tomu je dostatek. Z doby antiky se např. dochoval dialog údajně mezi filosofem Sokratem a jedním občanem na tržišti. ˝Sokrate, počkej, musím ti něco říci.˝ ˝Opravdu musíš?˝ ˝No právě nemusím, ale chtěl bych.˝ ˝A musím to být právě já, kdo to má slyšet?˝ ˝Ale kdež, jen se potřebuji někomu s tím svěřit.˝ ˝A právě teď?˝ ˝Což o to, mohlo by to ještě chvíli počkat, ale když už tě vidím˝ ˝Poslyš, a je skutečně pravda to, co mi chceš sdělit?˝ ˝S tím si nejsem bohužel zcela jist – ˝ ˝Tak člověče, proč mne s tím obtěžuješ?˝ Slova se mohou stát velkým nepřítelem myšlení. Ale jak dál bez nich?

Není ani tak důležité s čím se setkáme, jako to, jak s tím naložíme. To je první měřítko kvality, kterou jsme schopni přicházející podněty hodnotit. Teprve po tomto pochopení může dojít na zpracovávání jednotlivých detailů. Jde o velice dobrodružnou cestu. Kterýkoli probíhající okamžik nabízí příležitost k zamyšlení. Vlastně kdykoliv je možno se zastavit, soustředit, něčeho se vzdát, za něco poděkovat. Jenom ten je vpravdě svobodný, kdo slouží dobrovolně. Takto prožitý den mnohdy ani na duchovní život nevypadá, ale postupným opakováním se z něj přece jen vyklube. Zkrátka – chce to vzít svůj den do vlastní ruky.

Historie nabízí několik pomůcek, jak se k takovému způsobu myšlení dopracovat. Ještě je v současné paměti někdejší používání tzv. ˝hesla dne˝, známé z letních dětských táborů nebo socialistické výchovy. Mělo upozornit na určitou myšlenku, považovanou v tom okamžiku za důležitou, a navodit tak náladu, která by napomáhala k jejímu praktickému provádění. Není to ale nic nového. Jóga v tomto směru už dávno zná a používá výraz ˝sankapa˝. V něm jde o to, hluboce si uvědomit význam nějakého pojmu a pokusit se jej svými slovy vyjádřit tak, aby se usadil v našem podvědomí, a odtud nenápadně ovlivňoval pozdější proud myšlení. To je nejvýhodnější provádět při relaxaci po předcházejícím cvičení. Pro dnešní dobu, která rozpracovává podprahová působení (např. v reklamě), nic nového.
Podobného principu si také už dávno povšiml svět báchorek. Mnoho pohádek i pověstí popisuje, jak se někdo upsal ďáblu, a to proto, aby získal něco ze světských pomíjivostí: peníze, postavení a nezřídka i větší tělesné slasti. Takový akt musel být stvrzen podpisem vlastní krví. Ta byla považována za podstatu života, neboť její ztrátou zanikal. Jelikož tělem neustále obíhá, zúčastňuje se na jeho projevech, tedy i na myšlení.
Je-li naočkována nějakou utkvělou představou (v tomto případě ve službách ďáblu), je zřejmé, že veškerá činnost těla bude nasměrována tak, aby předpokládaný a kýžený záměr vyšel co nejlépe. Pak už ta pomoc pekelných mocností není ani tak důležitá – podvědomí obstará vše samo. Je zřejmé, že sankalpa je mnohem bezpečnější, jen u ní musí být dodrženy tyto podmínky: být co nejstručnější, jednoznačná (koluje mnoho historek, anekdotických i tragických, kdy nepřesné znění vedlo k překvapujícím závěrům), veskrze kladná (nesmí obsahovat žádné ˝ne˝) a měla by mít všeobecně duchovní zaměření.

To je několik vstupů k vlastnímu sebeovládání. Stačí si jen vybrat. Od tohoto základu pak lze rozvinout libovolnou duchovní praxi.

Zdroj: F. Benda, Foto: Internet