Poezie – Vincent

Vlastní tvorbou nás potěšil i další autor pan Ota Kopsa.

VINCENT

Hvězdnatá zářiva noci
maluj svou paletu modré a šedé
podívej se na letní den
očima, které znají temnotu v mé duši
stíny na kopcích.

Načrtni stromy a narcisy,
chyť vánek a zimní chlad
korunami snědobílého plátna země
a nyní jsem pochopil,
cos mi zkoušel říc.

Jak jsi duševně trpěl,
jak ses pokoušel osvobodit,
oni to nechtěli slyšet, ani to nechtěli znát,
možná to teď uslyší.

Hvězdnatá zářiva noci
ohnivé květy co jasně září,
rozvířené mraky ve fialovém šeru,
se odrážejí ve Vincentových modrých očích.

Barvy mění odstín,
ranní pole z jantarových zrn
omšelé tváře konturované v bolesti
se uklidňují pod malířovou laskavou rukou.

A nyní jsem pochopil,
Cos mi chtěl říc.

Jak jsi duševně trpěl.

Jak ses zkoušel osvobodit,
oni to nechtěli slyšet, oni to nechtěli znát,
možná to teď uslyší.

Kvůli nim si nemohl milovat,
avšak tvá láska byla opravdová,
když nebudeš doufat neuvidíš,
že noc je hvězdanatá a zářivá.

Vzal sis život, jako to milenci často dělají,
ale měl bych ti vyprávět Vincente,
že svět nikdy nebyl pro nikoho tak krásný
jako pro tebe.

Hvězdanata zářiva noc,
portréty zavěšené v prázdných chodbách,
samotné hlavy na bezejmenných stěnách,
očima, které sledují svět nemohu zapomenout.

Podobni cizinci, kterého jsi potkal,
otrhani muži v rozervaných šatech.

Stříbrné trny zkrvavé růže,
leží zničené a zlámané v panenském sněhu.

A nyní myslím, že vím,
cos mi zkoušel říc,
jak jsi duševně trpěl,
jak ses zkoušel osvobodit.

Oni to nechtěli slyšet, oni to ještě neslyší,
Možná to nikdy neuslyší.

Autor: Ota Kopsa, Foto: Internet