Jak to chodí ve světě 4 …

Autorka článku: Leona Macková

Dnes je na programu Treťjakovská galerie a večerní odjezd do Petrohradu. Treťjakovská galerie má 62 místností, 8 sálů nabízí ikony ( Rublenova Svatá Trojice z roku 1420 je považována za nejkrásnější ruskou ikonu). Strávíme v ní většinu dne, zatímco Lu jde pro jízdenky na vlak. Máme za úkol počkat v parku, kde nás zaujmou reklamy na lavičkách – každý rok pomalují místní malíři lavičky v parcích, které tam takto zůstanou k odpočinku návštěvníků.

Den čtvrtý – Moskva

Než ale do parku dojdeme, musíme přejít most se ˝zámky˝. Všimla jsem si zamknutých zámků už na mostě za Chrámem Krista Spasitele a usoudila, že asi znázorňují nějaký symbol zamilovaných. Nespletla jsem se, jen místo na zábradlí na mostě z Treťjakovskou galerií rovnou ˝vysázeli kovové stromy˝, aby bylo zámečky kde zamykat. Lu nám vystělí rozdíl mezi ˝vljubimym˝ – zamilovaný a ˝ljubovnikem˝ – milenec, ve vlaku bude další rozvíjení slovní zásoby.

Na zpáteční cestě z Treťjakovské galerie nás Lu upozorní na krásnou budovu francouzské ambasády.

Francouzské vyslanectví

Ještě jdeme na vycházku kolem řeky Moskvy a fotografuji si obrovský památník v jejím středu. Lu mi sice řekne autora, ale dodá, že není příliš oblíben, protože je všude. Jeho jméno jsem si sice nezapamatovala, ale socha se mi líbí. Vím jistě, že při mé minulé návštěvě Moskvy na svém místě ještě nebyla Lu mě také ujišťuje, že je poměrně nová. Jdeme ještě do parku, kam Lu ráda chodí, klábosíme o dětech a našich obavách o ně, o rodičích, zítra už se budeme zase vzdalovat. Lu v sobotu odváží tatínka domů na Don ( 16 hodin jízdy autem), vzdálenosti pro nás nepředstavitelné a obrovské.

Do hotelu odjíždíme dřív, dobalíme a způsobíme si problém, který nás bude provázet celý zbytek pobytu v Rusku – nevyžádáme si v recepci ˝registraci˝. Dle našich informací je to povinnost hotelu, ale v Petrohradě ji po nás požadují a my ji nemáme. Hrozí nám tudíž problémy při odletu. Ještě vyměnit peníze – nevezmou nám dvě stodolarovky, jedna je pokrčená, druhá má škrábanec fixem.

Zatím ale nic neřešíme a odjíždíme na jedno z mnoha nádraží (Petrogradskij vakzal). Nádraží vypadají jako zámky, jsou to honosné stavby a stojí třeba tři různá nádraží vedle sebe.

Přátelé nás usadí do vlaku, jedno kupé je pro 4 osoby. Zapomněli jsme si koupit vodu, takže v restauračním voze za ni zaplatíme čtyřnásobek ceny v obchodě. Máváme a je mi trochu úzko. Jednak se bojím, že se mi vrátí letitá ˝fóbie˝ z vlaku (kdysi se mnou jeden vykolejil v Německu), jednak nevím, co přesně nás čeká v Petrohradě. V noci některé kupé hlučí a mlátí dveřmi, ale na zastávce je z vlaku vypakují a je klid. Usínám s doklady a penězi v kabelce na krku.

Zdroj a foto: Leona Macková