Jak to chodí ve světě 9 …

Autorka článku: Leona Macková O Ermitáži jsme slyšeli leccos, hlavně že se nedá prohlédnout ani za týden, za měsíc My na ni máme půlden, protože odpoledne chceme stihnout ještě Kunstkameru. Jediné, co nás uklidňuje je skutečnost, že i Ermitáž je v rekonstrukci ( celá strana přikloněná k Palácovému náměstí je ukryta pod lešením), rekonstrukce se tedy dá předpokládat i uvnitř – a tudíž budou některé sály nepřístupné. To je sice pravda, ale moc to nepomůže, prostory jsou opravdu obrovské.

Ermitáž se může pochlubit 2,7 miliony exponátů, zahrnující všechna období naší doby.

Hlavní budovu tvoří Zimní palác. Umělecká díla, která dnes v Ermitáži můžeme vidět, kupovali ruští panovníci už od Petra Velikého, ale nejlepší ˝sběratelkou˝ nesporně byla Kateřina . Když tato carevna r. 1796 zemřela, bylo na seznamu uvedeno 4000 předmětů,

V polovině 19. století přibyla ke Staré Ermitáži ještě Nová Ermitáž. Komplex muzeí uzavírá divadlo v Ermitáži ( dobře vyniklo při projížďce po Něvě).Chloubou Ermitáže je Jordánské schodiště, které se dochovalo v původním stavu(návrh Rastrelliho). Nádherné jsou zejména sály v prvním poschodí , které ale byly několikrát přestavovány ( zejména po velkém požáru v roce 1837.Nás asi nejvíce zaujal trůní sál Petra Velikého.

Obrazárny Zimního paláce byly veřejnosti zpřístupněny až v roce 1922. Po revoluci přibyly ještě vyvlastněná díla bohatých moskevských občanů. Dnes se tedy může Ermitáž chlubit mimo jiné 11 díly od Cézanna, 35 od Matisse nebo 36 od Picassa.

Výzdoba Zimního paláce

Cestou z Ermitáže do muzea Kunstkamera si ještě důkladně prohlédneme budovu Admirality.Její pozlacená věžní špice ve tvaru ruské karavely je jedním z nejznámějších symbolů Petrohradu. Pro zdejší obyvatele představuje střed města. Odtud se totiž paprskovitě rozbíhají staré velké ulice. Admiralita má půdorys ve tvaru písmene ˝U˝, hlavní průčelí je dlouhé 407 metrů, postranní křídla 163 m. a symbolizuje velikost Ruska. Admiralita se vlastně rozprostírá mezi dvěma nejimpozantnějšími náměstími – Palácovým na východě a Děkabristů na západě.

Nyní se už dostáváme k Antropologickému a etnografickému muzeu ( tzv. Kunstkamera, nejstarší muzeum v Petrohradu). Fronta která nás tam čeká je zatím nejdelší a nejpomalejší, navíc jsme se trefili do polední přestávky. Zodpovědně čekáme a neděláme ostudu a pozorujeme ostatní dění. Na konci chodby stojí muž, který je ochoten vybrat vstupné ve vyšší částce než u pokladny a zavolat někomu dopředu. Vepředu se předbíhá jako o život, normální je, že ve frontě stojí jeden člověk a pak se k němu přidá devět dalších a navíc skupiny chodí ze dvora. Takže suma sumárum – fronta je ve skutečnosti minimálně dvojnásobná. Nakonec se ale přece jen dostáváme dovnitř. Petr I. miloval rarity všeho druhu, takže nejvíc lidí je v oddělení abnormalit, které má asi 800 exponátů (siamská dvojčata, zvířata se dvěma hlavami apod.). Asi to vnímám jinak než manžel, jako matka dvojčat si říkám, jakou mám kliku, že mě nic takového nepotkalo. Manžela ale daleko víc zajímají sbírky věnované třeba Indiánům.

Kunstkamera

Naše cesta pomalu končí, dnes toho moc nenaspíme, protože chceme vidět zavírání mostů. Máme rozpis, v kolik hodin se který most zavírá, když si přivstaneme, cestou na letiště některé určitě stihneme.

Zdroj a foto: Leona Macková